Realizování projektu in bello, tedy v nepřetržitém boji za kubánskou svobodu a demokracii, není snadné. Snad mi proto odpustíte velmi osobní a také rekapitulační linku, která celým textem prochází.
Projekt se daří naplňovat díky skvělé podpoře programu TRANSITION Ministerstva zahraničních věcí České republiky. Peníze ale nejsou všechno. Našim spolupracovníkům schází vybavení – při domovních prohlídkách jim kubánská státní bezpečnost pravidelně zabavuje natáčecí techniku, oni podstupují 72 hodinové výslechy, „tajní“ jim vyhrožují.
Jeden z našich spolupracovníků svého času chodil natáčet bos. Na sociálních sítích se totiž svěřil, že i kdyby mu zabavili všechny boty, bude chodit točit výpovědi kubánských disidentů třeba bosý. To se brzy stalo skutečností – státní bezpečnost mu všechny boty zabavila... A tak si na záda hodil batoh se zbývajícím vybavením a vypravil se za pamětníkem skutečně bosý a pěšky. Ani veřejná doprava totiž na Kubě není procházka růžovou zahradou.
Vzájemná pomoc
I přes všechny ústrky jsme za uplynulých pět let zvládli pořídit úctyhodný materiál a v archivu Paměti kubánského národa dnes najdete téměř dvě stovky výpovědí. Spolu s našimi skvělými kubánskými spolupracovníky jsme přestáli řadu nepříjemností a komplikací. Těm, kteří tlak režimu již psychicky nezvládali, pomáháme při azylových řízeních v zahraničí. Na Paměti národa publikujeme texty, které informují o hnutí odporu proti kubánskému režimu, i když víme, že kubánská vláda často blokuje připojení k internetu, a odstřihává tak ostrov od zbytku světa. Podporovali jsme naše spolupracovníky, když drželi protestní hladovky za propuštění politických vězňů. Nadále s námi spolupracují i přesto, že podle kubánských zákonů jim za to hrozí dlouhá desetiletí za mřížemi. Ale nebojí se. Občas mám dokonce pocit, že my, Češi, máme větší strach. O ně.
Právě z bezpečnostních důvodů pak vytváříme detailní komunikační a předávací protokoly. Ale některá falešná obvinění, která se na hlavu naši i našich spolupracovníků snášejí, dávají tušit, že celého projektu se začíná někdo opravdu bát. A právě ve chvílích takových obvinění nám naši spolupracovníci gratulují. Když se ptám proč, říkají jen: „Gratuluju, protože náš společný projekt je na správné cestě. Teď už se ho sama kubánská vláda bojí.“
Kuba jako světová otázka
Vytvořili jsme tým profesionálů dokumentaristů, který má společný cíl – svobodnou Kubu. Naším přesvědčením totiž je, že dění na Kubě není vzdálené, není to nějaký odlehlý karibský ostrov odříznutý od pevniny. Naopak: souzníme v myšlence, že otázka kubánská je i otázkou světovou.
Dnes si troufám říct, že tenhle tým už tvoří skupina přátel, kteří si jsou blízcí. S mnoha z nich jsem se osobně nikdy nesetkala a nejspíš ani nesetkám. Ale víme, že se na sebe můžeme spolehnout. Nemáme pracovní dobu – ta jde napříč časovými pásmy a je prakticky ustavičná. Soboty a neděle nehrají roli. Právě o víkendech či o svátcích se často přes noc totiž podaří protlačit videa přes internet, abychom je mohli pro Paměť národa zpracovat.
63 let totalitního režimu
Po pěti letech práce na projektu přišel čas na rekapitulaci. Kuba se od listopadu 2017 hodně změnila, byť vládnoucí garnitura zatím zůstává. A proto jsme díky spolupráci s Florida International University a Martinem Paloušem, bývalým mluvčím Charty 77, vytvořili knihu. Obsahuje 63 kubánských příběhů, jeden za každý rok trvání totalitního režimu na Kubě. 1. ledna 2022 to totiž bude přesně 63 let, kdy Fidel Castro vjel se svými kumpány do Havany a prohlásil svou kubánskou revoluci za vítěznou.
Společným jmenovatelem mozaiky příběhů z různých koutů světa jsou kubánští disidenti a lidskoprávní aktivisté. Jsou v nich zastoupeny zásadní osobnosti exilových diaspor v Miami či Madridu, ale samozřejmě také ti, k jejichž svědectvím se dostáváme nejobtížněji – jsou v nich zastoupeni i sami Kubánci z ostrova.
Bolestné příběhy kubánských pamětníků
Vzpomínky otce, kterému se po potopení remorkéru 13 de Marzo z příkazu Fidela a Raúla Castrových podařilo zachránit svého nejmladšího syna, při tom se ale musel bezmocně dívat, jak se o pár metrů dál topí jeho žena a starší syn. Vyprávění ženy letící ve třetím z letadel Hermanos al Rescate, která ve floridské úžině hledala vory s prchajícími Kubánci, aby je dovedli do bezpečí. První dvě letadla nechal Fidel sestřelit. Politický vězeň žalářovaný po 20 let, který zažil, jak si vězni na Guantánamu pouštěli žilou, aby si z vlastní krve mohli uvařit prejt, a neumřít hlady. Muž a žena, kteří zůstávají na ostrově a bojují za svobodu Kuby, zatímco své děti museli poslat do exilu. Žena, které vládou najatý vrah usekl ruku. Muži, kteří se účastnili neúspěšné invaze v Zátoce sviní a byli si jisti, že shnijí v kubánských vězeních. Podle režimu nepřevychovatelní katolíci, které poslali do táborů nucených prací UMAP. A spousta dalších lidí, kteří po dlouhá léta věřili v ideály Castrovy revoluce, ale najednou procitli a přesunuli se na opačnou stranu barikády…
Domino je společnou cestou
Téma Kuby je tíživé, ale pro naši knížku je přesto klíčová hravost. Vycházíme totiž z niterné kubánské radosti ze života.
„Ať jsou lidé jakéhokoli názoru, dokážou si spolu sednout nad partii domina,“ říkávají mi naši spolupracovníci.
Tito Kubánci ostatně prožívají polarizaci své země v přímém přenosu – ačkoliv sami pracují pro nezávislá média či třeba pro nás, každý z nich má v rodině alespoň jednoho zarytého fidelistu. Domino je však cesta, skrze kterou nacházejí společnou řeč.
Grafická podoba publikace pracuje s motivem kostek s devíti body, se kterými se hraje domino, hra pro Kubu specifická. Tento motiv rozvíjí také myšlenku, že v partii domina hráč musí přemýšlet nejen o své vlastní strategii, ale i o strategii soupeře. Při hraní domina proti sobě nejčastěji stojí dvě dvojice, hráč proto do své stategie musí zahrnout i strategii spoluhráče. Občas prostě ze své vlastní herní osy musí ukročit a pomoci spoluhráči, aby za tým vyhrál. Tuto herní situaci s nadsázkou komentuje v širším kubánském kontextu jeden z natočených pamětníků Abu Duyanah:
„Největším problémem Kuby je, že každý chce být Fidel Castro. A ti, kteří nechtějí být Fidel Castro, hledají někoho, jako je on, aby je dovedl ke svobodě.“
Roztříštěnost kubánské opozice, účelově rozkližované kubánskou vládou, je totiž jedním z velkých balvanů, které na cestě ke svobodě stojí. „Na Kubě neexistuje opozice, jsou tu jen jednotliví opoziční aktivisté,“ trefně hodnotí situaci „železná lady“ kubánských disidentů Martha Beatriz Roque Cabello.
Naše kniha je pro Kubánce takovým nadčasovým vánočním dárkem. Snažili jsme se ji koncipovat jako inspiraci k introspekci a k přehodnocení vlastní „strategie hry“. Ovšem nepředkládáme návody. Nedáváme konkrétní příklady, jak by k tomu mohlo či mělo dojít. Zůstáváme v pozici nezávislých pozorovatelů, kteří (snad) mají co říct i díky tomu, že zakusili transformaci společnosti ve skutečnou demokracii. Je čistě na každém čtenáři, co si z knihy vezme. Ona sama je totiž herní partií. Je to hra o budoucnost Kuby. O její #LIBERTAD. O svobodu!
