Charta 77

Nizozemský ministr zahraničí Max van der Stoel byl protagonistou historické chvíle: v lednu 1977 jednal s prof. Patočkou, mluvčím Charty 77. Ta tak vstoupila do mezinárodního povědomí a komunistický režim s ní musel počítat. Dnes by politik oslavil sté narozeniny.

Radim Palouš si z StB dělal legraci… Oslovoval tajné policisty, když ho sledovali; přednášel dějiny filozofie v celách předběžného zadržení. A při výslechu snědl „předmět doličný“ – dopis od pronásledovaného kněze Josefa Zvěřiny.

O Janu Litomiském jeho přátelé mluví jako o výjimečném člověku: vzdělaném, veselém a laskavém, pohostinném. Jako o hluboce věřícím evangelíkovi s buldočí povahou. Nezlomili ho vyšetřovatelé StB ani bachaři na Borech.

Odmítl lhát o „bratrské“ pomoci. Tak začala životní cesta Miroslava Jirounka, hudebně nadaného studenta, později uklízeče, lesního dělníka, odečítače vodoměrů a ještě později dirigenta komorních filharmoniků. „Je nezodpovědný, má děti, a podepíše Chartu,“ říkali.

Určující pro ni byla sovětská okupace. Po emigraci nejbližších zůstala sama s dítětem, s normalizací se ale nesmířila. Dva roky kriminálu ji jen utvrdily v přesvědčení, že stát, ve kterém žije, je nelidský. Bývalá disidentka Petruška Šustrová v sobotu zemřela.

Rozsáhlý proces na začátku sedmdesátých let poslal Annu Tesařovou-Koutnou na dva roky do vězení. Její děti musely žít po dlouhé měsíce bez matky stejně jako ona sama, když vyrůstala.

Dana Němcová, vždy usměvavá a laskavá, působila na své okolí až provokativně – jakoby se neustále z něčeho radovala. Štěstí prožívala díky velké rodině a stovkám kamarádů, které v životě poznala. Říkala, že to její štěstí na dobré lidi bylo „za všechny prachy“.

Při demonstracích v srpnu 1969 ho v Praze zbili, na Pankráci si odseděl měsíc. Bojoval za mariánský sloup, pašoval z Rakouska náboženskou literaturu. Z ekonoma se stal topičem a nepřátelskou osobou I. kategorie. „Zjistil jsem, že některé věci se ale prosadit dají.“

Zájmy dělnické třídy jako celku byly pro komunistický režim „posvátné“. Ale zájmy jednotlivých dělníků mu na srdci tolik neležely. Odbory, které se jich měly zastávat, se proměnily v ryze formální a bezzubou organizaci.

Snažil se držet od politiky stranou, nakonec se však stal mluvčím Charty a svou filozofii proměnil v aktivní občanský postoj. Pociťoval mravní nezbytnost, a proto na sebe vzal riziko. Zaplatil za něj: před 46 lety v roce 1977 zemřel uštván nekonečnými výslechy StB.

Byl jedním z nejvýraznějších hlasů maďarské menšiny v normalizačním Československu. Zasazoval se za práva Maďarů, ale i za ta obecně lidská. Opakovaně vězněný disident – a nakonec i signatář Charty 77 – zemřel 30. prosince 2022.

„Když jsem přišel domů s tím, že chci konvertovat k židovství, tak táta řekl: ‚Karlíku, neblbni, všichni jdou od toho.‘“ Vrchní zemský rabín a spisovatel Karol Sidon dnes slaví významné životní jubileum.

Do cely předběžného zadržení ho Státní bezpečnost odvezla poprvé z lavic Radotínského gymnázia. Jeho rodina má ušlechtilý literární rodokmen, na vlastní pěst však poznával svět spíš z odvrácené strany. Čtvrtého srpna slaví Jáchym Topol šedesáté narozeniny.

Novinář, překladatel, disident a politik Luboš Dobrovský by 3. února oslavil devadesáté narozeniny. „Nikdy jsem neměl pocit, že to, co dělám, je odboj,“ řekl Paměti národa ve svých vzpomínkách.

Po srpnové okupaci se komunista Věněk Šilhán postavil do čela politického odporu proti okupaci Československa. Bylo mu 41 let… Původně zámečník, pak profesor ekonomie. Po roce 1970 „šel k lopatě“. Stal se disidentem a podepsal Chartu 77.

„Záleželo na osobních prioritách. A pro mě bylo důležité, abych žila v souladu sama se sebou.“ Tak vysvětluje Jarmila Stibicová z Pardubic důvody, proč se rozhodla podepsat prohlášení Charty 77.

V pražské ulici Na Šťáhlavce je na plotě domu číslo 5 připevněná poštovní schránka. Do podobné schránky na tomtéž místě přesně před 45 lety Václav Havel za dramatických okolností naházel desítky obálek s čerstvým prohlášením Charty 77.

V lednu 1977 podepsala Prohlášení Charty 77 se svým manželem Jaromírem Stibicem. Nešlo jim o politiku, ale o dodržování lidských práv v Československu, ke kterému se komunistická moc zavázala.

Rok 1968 jí změnil profesní i osobní život. Prožívala komplikované vztahy s otcem komunistou, snažila se být maminkou i televizní hvězdou. Před 54 lety seděla ve studiu před namířenými sovětskými samopaly. Její úspěšnou profesní kariéru pak ukončili komunisté.