Zamilovali se do sebe na válečné frontě. To nejhorší je ale čekalo doma
Bedřich Kopold a jeho pozdější žena Jiřina Švermová se poznali jako příslušníci 1. československého armádního sboru v SSSR. Společně prošli ohněm války, v poválečném Československu ale zažili perzekuci ze strany vlastních lidí.
„To byla paráda!“ Jak se slavil 28. říjen v Užhorodu roku 1937
28. října 1937 se v celém Československu slavilo devatenácté výročí vzniku republiky. Výjimkou nebyl ani mnohonárodnostní Užhorod na Podkarpatské Rusi. Lidovou slavnost však poznamenal i smutek nad koncem Masarykovy éry.
„Chtěla jsem bydlet v paneláku a mít normální rodiče,“ říká Beatrice Landovská
Do devíti let vyrůstala v bohémské rodině známého herce. Pak přišel zlom – z jejího otce se stal pronásledovaný disident. V době normalizace, kdy se ze všeho nejvíc cenila konformita, ona vždycky a všude vyčnívala.
Jak se dospívalo, když vám znakový jazyk zakázali?
Děti ve školách pro neslyšící v minulosti nesměly používat znakový jazyk. Učily se odezírat a vyslovovat slova, kterým často nerozuměly. Kvůli tomu jim pak mnohdy unikaly souvislosti dění v okolním světě.
Došlo mi, že tohle dítě nikdy nebude mít šanci dostat jinou známku než pětku
Ivana Málková se za katedru poprvé postavila roku 1983 a brzy pochopila, že učitelské povolání je jí souzeno. Čekal ji ale střet s mašinérií normalizačního školství: známkování, autoritativní přístup a všudypřítomná ideologie.
„Děti se učily, co mají říkat u výslechu, kdyby přišel,“ říká o salesiánských táborech
Jan Rabiňák za normalizace prožil několikery prázdniny jako účastník i organizátor salesiánských „chaloupek“. Vypráví o tajných táborech pro děti z křesťanských rodin, které dávaly dětem to, co jinde nemohly prožít.
„Děti se učily, co mají říkat u výslechu, kdyby přišel,“ říká o salesiánských táborech
Jan Rabiňák za normalizace prožil několikery prázdniny jako účastník i organizátor salesiánských „chaloupek“. Vypráví o tajných táborech pro děti z křesťanských rodin, které dávaly dětem to, co jinde nemohly prožít.
„Byla to služba obyvatelstvu.“ Kamila Moučková vysílala zprávy před samopaly
Rok 1968 jí změnil profesní i osobní život. Prožívala komplikované vztahy s otcem komunistou, snažila se být maminkou i televizní hvězdou. Před 57 lety seděla ve studiu před namířenými sovětskými samopaly. Její úspěšnou profesní kariéru pak ukončili komunisté.
„Mířili na nás a tekly jim slzy,“ vzpomíná fotografka na srpnovou invazi
Budoucí fotografka Hana Hamplová vyrazila 21. srpna 1968 s fotoaparátem do pražských ulic. S nasazením života zachytila dramatické momenty sovětské invaze.
Věřila jsem, že Sovětský svaz je náš přítel. Rok 1968 byl naprostý řez
Srpen 1968 prožila Jana Ondřejčková v redakci Československého rozhlasu. Pod namířeným samopalem sovětského vojáka musela odpojovat rozhlasovou techniku.
„Izolování duševně nemocných svým způsobem společnosti vyhovovalo,“ říká psychiatr
V psychiatrické léčebně Zdeněk Bašný prožil velkou část svého života: byl dítětem primáře, ošetřovatelem, lékařem i ředitelem. Podle jeho slov se v každé širší rodině najde někdo s duševní poruchou: „Často se o tom ale mlčí nebo se stav člověka nazývá jinak.“
„Byla jsem zamilovaná, nic víc.“ Východoněmecký režim ji poslal za mříže
Krystina žila v komunistické NDR, přítel Holger emigroval s rodiči do Západního Německa. Místem jejich milostných schůzek se staly Karlovy Vary. Chtěli spolu zůstat už napořád, a Krystina se proto pokusila nelegálně dostat přes československou hranici na Západ.
Kapitán Morávek u nich prožil poslední dny, pak padl v přestřelce s gestapem
Na přelomu let 1941 a 1942 rodiče Marie Raisiglové ukrývali muže, po kterém šlo celé pražské gestapo: Václava Morávka. Jednoho z proslulých Tří králů tehdy devítiletá pamětnice poznala jako „pana učitele Malého“.
Málem si už připíjeli na smrt tyrana. Pak jim přivezli Heydricha na sál
Doktor Tomáš Honěk vyprávěl Paměti národa příběh svého otce, chirurga Aloise Hoňka, který se jako lékař na Bulovce účastnil operace Reinharda Heydricha raněného atentátníky.
Řekli nám: „Kulaci, měli jste se nažrat dřív!“ Tehdy je máma proklela
Rodina Jany Karpíškové po čtyři staletí hospodařila na statku na Hané. Kolektivizace ve spojení se sousedskou závistí prosperující hospodářství zničila během několika let. Rodina skončila v domě, kterému Jana Karpíšková dodnes neřekne jinak než „hnusná kůča“.
„Tahle Němka by tu neměla být,“ uslyšela, když přišla na svůj první ples
Lieselotte Kroppová v raném mládí zažila, jaké je nedobrovolně se ocitnout na nesprávné straně událostí. Narodila se před válkou jako Němka v sudetském pohraničí, a tak jí po osvobození byla upřena možnost vzdělání i občanská práva.
Napsala dopis neznámému muži. Další Vánoce už slavili spolu v Kanadě
Jitka Vrátníková v roce 1969 těžce prožívala čin Jana Palacha i postoj veřejnosti, kterou k masivnějším protestům vyburcovat nedokázal. Se svými pocity se svěřila v dopise neznámému mladíkovi, aniž očekávala odpověď…
Jedli kopřivy, ale milovali Stalina. Válka očima ruské pionýrky
„Věřili jsme, že Sovětský svaz přináší celému světu štěstí. S takovou vírou se člověk těžko loučí,“ říká Galina Vaněčková. Prožila druhou světovou válku jako pionýrka ve Sverdlovsku.
Po smrti muže Ludmila Čechová pečovala o jeho přátele z vězení
Roku 1965 se provdala za bývalého politického vězně. Zapojila se tím do komunity přátel, věřících lidí nepohodlných komunistickému režimu. Po manželově smrti doprovázela v posledních měsících jejich života i manželovi přátele z kriminálů.
Nabité stadiony i bystré oči kontrarozvědky: hokejový příběh Dukly Jihlava
Co znamenalo být hokejistou Dukly Jihlava v 80. letech? Byl to především tvrdý dril, který sportovcům dával šanci: mohli se podílet na největších úspěších československého sportu. Upíraly se na ně oči tisíců fanoušků, ale i oči příslušníků Vojenské kontrarozvědky.
