Volné

Rebel s erbem, tak by se dal charakterizovat Petr Dujka, potomek starého šlechtického rodu Bubnů z Litic. V dětství vyrůstal daleko od aristokratických sálů. Poznal drsnou realitu režimu i výslechy StB, kterou ale nikdy nepřestal záměrně provokovat.

Ve věku 66 let zemřel strakonický chartista Miloslav Trégl. Během normalizace zažil výslechy, šikanu i sledování StB. Říkal, že je důležité mluvit pravdivě a nebát se. Věřil, že i malý příklad lidem ukáže, že lze žít velký a svobodný život.

Neslyšící, disidenti, Romové. A další… Tyto skupiny lidí se vymykaly. Ta „souostroví“ měla a mají (!) něco společného: obyvatelé ostrovů si je nevybrali. Kvůli své jinakosti ale často trpěli a trpí. Paměť národa o nich vydává knihu a její autorka ji představuje.

Punková kapela Znouzectnost hraje čtyřicet let. Její kytarista a zpěvák Petr Škabrada („Déma“) vzpomíná, jak ve Zruči u Plzně založil „punkovou buňku“, po jejím rozpadu za zvuku Sex Pistols rozsekal klubovnu sekerou. K punku podle něj patří i „určité neumětelství“.

Série požárů továren na severu Čech zaměstnala ve druhé polovině 80. let hasiče i kriminalisty. Dopadli desítky pachatelů včetně jednoho příslušníka Pohotovostního pluku VB, který do party také patřil. Právě on kvůli akcím záškodníků jako jediný skončil ve vězení.

Je to další příběh výjimečného člověka, který pod tlakem souhlasil se spoluprací s StB. Dnes však tvrdí, že nespolupracoval. Jedná se o kněze, premonstráta a bývalého opata Želivského kláštera PhDr. ThLic. Jaroslava Jáchyma Šimka. Jak to tedy bylo?

V Československu 70. a 80. let byly neoficiální náboženské aktivity pod dohledem StB a byly označovány za protistátní činnost. Víra žitá mimo kontrolu režimu znamenala výslechy, ztrátu práce i postihy rodin. V příběhu Josefa Hanulíka víra pod tlakem moci obstála.

Oto Klempíř udal StB kamaráda kvůli přeloženým dopisům i dalšího kvůli marihuanovým mejdanům, jichž se účastnil. Udání zasáhlo i Martina Semráda, vyhozeného z pedagogické fakulty, a dívku, kterou označuje za svou zachránkyni – vnučku předsedy vlády Korčáka.

Emilie Kozubíková se nenarodila jako nevidomá. O zrak přicházela pozvolna a v době dospívání žila na pomezí světů vidících a nevidomých. A později jako předsedkyně organizace nevidomých dělala vše pro to, aby lidé se zrakovým handicapem nezůstávali v izolaci.

Martina Semráda v roce 1985 vyhodili na popud StB z pedagogické fakulty. Zavinilo to udání současného ministra kultury Oto Klempíře. Estébákům jako tajný spolupracovník „Olda“ řekl, že Semrád pěstuje marihuanu a rozdává ji kamarádům. Estébáci mu dali na výběr...

Na mohelnickém náměstí se objevil první tank a všechno se jí znovu vybavilo… Je jí sedm let, v ruce drží panenku a kolem létají sovětské kulky. Marianna Pevná prožila konec války způsobem, který by žádné dítě nemělo prožít. 

Před válkou byla v Uherském Brodě početná židovská komunita. Během války zde nacisté k transportu do vyhlazovacích lágrů shromáždili okolo tří tisíc Židů. V roce 1945 se jich vrátilo asi třicet. Jednou z nich byla i tehdy pětadvacetiletá Ruth Bejkovská. 

Když jí bylo jedenáct, řekla si, že stane obyčejnou americkou holčičkou. Pak se ale stala nejmocnější dámou přelomu tisíciletí. Paměť národa zachytila vzpomínky Madeleine Albright jen několik měsíců před jejím odchodem.

Když jedni čekali na další díl Nemocnice na kraji města, druzí si balili celtu a spacák – a utíkali na víkend za svobodou do lesů. Příběhy Olomoučanů Ivany Jeništové a Mirka Marusjaka vás zavedou tam, kde nebe je vysoké a modré, a kde neplatí pravidla ideologie.

Zapomenutými oběťmi Slánského procesu jsou manželky a děti odsouzených. Za vykonstruovaná obvinění svých mužů a otců pykaly ztrátou svobody, domova, zaměstnání či možnosti studia. Přicházely o  zdraví, majetek a víru ve spravedlnost a stranu.

Vyrůstal v rodině velitele pohraniční stráže, v prostředí plném alkoholu a loajality ke komunistickému režimu. Právě odpor k otci ho přivedl k disentu, veřejným protestům i ke změně vlastního jména jako symbolickému přerušení rodinné kontinuity.

V copatém děvčeti s tenisákem v ruce by sotvakdo rozeznal partyzánskou spojku. Bylo jí čtrnáct let, když riskovala život. Do konce války zbývalo několik měsíců a lesy v okolí Valašského Meziříčí se hemžily partyzány. 

V tom podivném vlaku bez oken se jí podařilo najít skulinu v prkně a sledovat okolní prosluněnou krajinu. Asi jako jediná se do Terezína těšila – setká se svou láskou Hermanem. Maud Beerová se ve svých třinácti letech ocitla v transportu do koncentračního tábora.

Válka pokaždé bere. Životy, klid, ale i dětství. Příběhy dvou dívek, kterým rozbila rodinu, otevírá tehdy tříletá Ludmila Vlachová: „Tatínka popravili a maminku jsem poznala jen podle jejích krásných, bílých zubů.“