Všechny články

Vyrůstal v rodině velitele pohraniční stráže, v prostředí plném alkoholu a loajality ke komunistickému režimu. Právě odpor k otci ho přivedl k disentu, veřejným protestům i ke změně vlastního jména jako symbolickému přerušení rodinné kontinuity.

V copatém děvčeti s tenisákem v ruce by sotvakdo rozeznal partyzánskou spojku. Bylo jí čtrnáct let, když riskovala život. Do konce války zbývalo několik měsíců a lesy v okolí Valašského Meziříčí se hemžily partyzány. 

V tom podivném vlaku bez oken se jí podařilo najít skulinu v prkně a sledovat okolní prosluněnou krajinu. Asi jako jediná se do Terezína těšila – setká se svou láskou Hermanem. Maud Beerová se ve svých třinácti letech ocitla v transportu do koncentračního tábora.

Válka pokaždé bere. Životy, klid, ale i dětství. Příběhy dvou dívek, kterým rozbila rodinu, otevírá tehdy tříletá Ludmila Vlachová: „Tatínka popravili a maminku jsem poznala jen podle jejích krásných, bílých zubů.“ 

Krásná země a oblíbená turistická destinace. Zároveň stát ovládaný jednou stranou, tou komunistickou. Řada z našich Vietnamců vyprávěla o svém životě pro portál Memory of Nations, pusťte si krátký sestřih z jejich vzpomínek.

Nakladatelství Tympanum a Paměť národa vydávají původní audiodrama na pomezí audioknihy a audiohry. V dramatizovaném vyprávění sleduje životní cestu Otty Picka, jednoho z dětí zachráněných v roce 1939 z okupovaného Československa Nicholasem Wintonem. 

Vánoční stromeček z peří obarveného zeleným inkoustem, tajné půlnoční mše, perníčky z drobečků chleba. Za mřížemi československých věznic jsou Vánoce, uvnitř je tajně slaví politické vězenkyně a vězni.

Hodinový zvukový záznam z přátelské návštěvy u Sira Nicholase Wintona z jara 2015 je pravděpodobně vůbec poslední známou nahrávkou – dosud nezveřejněnou – rozhovoru s mužem, který před nacistickým holocaustem zachránil 669 československých dětí. 

Český koutek, malá česká enkláva na jihovýchodě Kladska, přežil po staletí pod Pruskem i Německem a udržel si vlastní podobu češtiny. Po roce 1945 však region převzalo Polsko, Němci byli odsunuti a spolu s nimi postupně zmizela i místní česká komunita.

„Rusko není možné porazit,“ tvrdí vůdce země Vladimir Putin. Má jít o historicky podložený argument, je to ale jen prázdná fráze. Moderní dějiny jsou plné válek, které Rusko prohrálo. Neúspěšné bylo hlavně tehdy, když útočilo na svobodu a suverenitu jiné země.

Paměť národa spustila vánoční sbírku. Můžete-li, podpořte ji. Zveme vás také do Klubu přátel Paměti národa. Členství můžete koupit i jako vánoční dárek.

Zažil důstojné návštěvy prezidentů Masaryka a Beneše, ale i Gottwaldův opilecký projev. Mnohem později také stál jen několik metrů od čínského diktátora Maa. Život Oldřicha Čunka je stejně pestrý a mnohovrstevnatý jako historický příběh jeho rodného města Zlína.

Ve východním bloku byl jedním z prvních projevů touhy po změnách protest ujgurských studentů z 12. prosince 1985, vystoupili proti čínské okupaci. Před čtyřiceti lety ho vedla i Rushan Abbas. Dnes burcuje svět proti genocidě, kterou na jejím národě Číňané páchají.

Český národ po staletí úpěl v područí Němců a toužil po vlastním národním státě. Jeho úsilí bylo završeno 28. října 1918, kdy národ obnovil svou státnost a vznikla Československá republika. Fakt?

V Čítárně Unijazz jsme v listopadu přivítali nový komiks Paměti národa a nakladatelství ARGO o protinacistickém odboji s názvem Těžká rozhodnutí. Patronem knihy je Jiří Padevět.

V důsledku ruské invaze do Československa zemřelo od srpna 1968 do konce roku celkem 137 civilistů. Tito lidé byli zastřeleni, přejeti, zabily je střepiny granátů nebo uhořeli v troskách zapálených domů. 

Dne 17. března 1976 a ve dnech následujících bylo vzato do vazby celkem 22 osob, které se provinily tím, že byly účastníky II. Festivalu druhé kultury v Bojanovicích 21. 2. 1976. Tím byl zahájen pokus o konečné řešení otázky českého undergroundu.

Dne 17. března 1976 a ve dnech následujících bylo vzato do vazby celkem 22 osob, které se provinily tím, že byly účastníky II. Festivalu druhé kultury v Bojanovicích 21. 2. 1976. Tím byl zahájen pokus o konečné řešení otázky českého undergroundu.

Na první dojem byl uhlazeným číšníkem v bílé košili, ale pod ní bilo undergroundové srdce. Láska k alternativní hudbě Ivana Jandeka přivedla k ochraně lidských práv do komunity mániček, ale i do výslechových místností Státní bezpečnosti.