Všechny články

Paměť národa má za sebou řadu komiksových titulů. Na několika z nich se podílel dokumentarista Jan Blažek, který teď s kolegy připravuje pět příběhů spojených s Chartou 77. V rozhovoru přibližuje svou tvůrčí cestu.

Anna Vařeková zažila nucené nasazení v nacistickém Německu i jednu z největších válečných tragédií na Moravě. Když 5. května 1945 utichla střelba v Javoříčku, mezi troskami našla mrtvé sousedy i těžce raněného strýce.

Josef Vaníček byl po roce 1948 odsouzen za velezradu a špionáž. V Leopoldově zemřel v září 1958 při pokusu o útěk. Jeho dcera Marie Ryšavá desítky let věřila, že otec zemřel po pracovním úrazu, tvrdili jí to. Pravdu se dozvěděla až po roce 1989.

Jiřina Šiklová zajišťovala spojení mezi domácím disentem a exilem, kvůli němuž se ocitla pod tvrdým tlakem StB. Osmnáct dní ji nepřetržitě hlídali dva estébáci a režim se ji pak snažil veřejně zlomit i zdiskreditovat.

Jiřina Šiklová zajišťovala spojení mezi domácím disentem a exilem, kvůli němuž se ocitla pod tvrdým tlakem StB. Osmnáct dní ji nepřetržitě hlídali dva estébáci a režim se ji pak snažil veřejně zlomit i zdiskreditovat.

Dětství Zdeňky Uhříčkové poznamenalo zatčení otce za odbojovou činnost, válečné nálety, likvidace židovské komunity v Uherském Brodě i poválečné křivdy. Otec, který se postavil nacistům, se po roce 1948 stal nepohodlným i komunistům.

V roce 2026 uplynulo 85 let od demonstrace členů Sokolské župy Haná a Dělnické tělocvičné jednoty na Velkém náměstí v Kroměříži. Protest proti okupaci zachycuje fotografie z 21. března 1941.

Když gestapo v roce 1944 v Bratislavě odvádělo matku, byly Drahomíře čtyři roky. Děti poté rozdělili do dětských domovů. Matce trvalo několik měsíců, než je po válce vypátrala. Otec, velitel rozvědky 1. partyzánské brigády Jana Žižky, věznění gestapem nepřežil.

Německý polní četník podle svědectví leží zahrabaný na lesním pozemku ve Vrchotových Janovicích. Tamní rodák Karel Kahoun (1939) zavedl Paměť národa do míst, kde vídal březový kříž se zavěšenou přilbou. Obětí měl být muž, který nezištně varoval Čechy udané gestapu.

Dětství Zdeňka Hájka v Uherském Hradišti utvářela válka i poválečné změny, které zasáhly každodenní život celé rodiny. Okupaci, osvobození i první léta po roce 1945 tehdy vnímal dětským pohledem.

Pobyt v Československu změnil jejich životy, každého však jinak. Budoucí disident, pravoslavný duchovní i podnikatelka spojení se sovětskou přítomností vzpomínají na stejnou zemi. Jejich osudy odhalují rozdílné pohledy na Československo i Rusko.

Za čtení knih, kritická slova či domnělé sympatie ke komunismu hrozilo na Tchaj-wanu vězení i smrt. Pět nových svědectví zachycuje příběhy lidí, kteří přežili období Bílého teroru mezi lety 1949 a 1987. 

Mluvčí Sudetoněmeckého krajanského sdružení Bernd Posselt je z české debaty o křivdách z minulosti nadšený. Sudetoněmecký den přiblížil Čechy a sudetské Němce ke smíření, pochvaluje si. A z protestů si nic nedělá, byly marginální a jejich účastníci zaostalí. 

Od narození vizionáře a nejúspěšnějšího českého podnikatele Tomáše Bati uplynulo sice přes 150 let, z jeho návodu na překonání hospodářské krize ovšem můžeme čerpat i dnes.  

Nešlo o velkou politiku ani manifesty. Šlo o kytary, dlouhé rozhovory a vůli neztratit svobodu v době normalizace. Na ostrůvcích svobody tak vznikaly nové světy. Vznikl i kolem Karla „Cary“ Novotného a dodnes ho připomíná velmi autentický Přeloučský román.

Publikace 100 let paměti východních Čech přináší svědectví lidí, kterým totalita změnila život. Vypráví o židovském chlapci, jenž v Terezíně našel osudovou lásku, i o ženě, které komunistický režim vzal milovaného muže.

S pár věcmi v kufru odcházeli do neznáma. Sudetští Němci z východních Čech popisují vysídlení, první roky v Německu i pocit, že člověk může mít dva domovy. A na ten původní nikdy nezapomene...

Jako malá za války vítala letadla máváním, brzy ale poznala jejich ničivou sílu. Jarmila Kovařčíková v dětství prožila strach z bombardování, odboj v rodině i zatčení otce gestapem.

Patřila mezi první ženy v české advokacii. Za války vedla kancelář místo vězněného manžela, starala se o děti i pronásledované příbuzné a po únoru 1948 sama čelila ponižování a zákazům komunistického režimu.