Pamětníci

Český koutek, malá česká enkláva na jihovýchodě Kladska, přežil po staletí pod Pruskem i Německem a udržel si vlastní podobu češtiny. Po roce 1945 však region převzalo Polsko, Němci byli odsunuti a spolu s nimi postupně zmizela i místní česká komunita.

Zažil důstojné návštěvy prezidentů Masaryka a Beneše, ale i Gottwaldův opilecký projev. Mnohem později také stál jen několik metrů od čínského diktátora Maa. Život Oldřicha Čunka je stejně pestrý a mnohovrstevnatý jako historický příběh jeho rodného města Zlína.

Ve východním bloku byl jedním z prvních projevů touhy po změnách protest ujgurských studentů z 12. prosince 1985, vystoupili proti čínské okupaci. Před čtyřiceti lety ho vedla i Rushan Abbas. Dnes burcuje svět proti genocidě, kterou na jejím národě Číňané páchají.

Na první dojem byl uhlazeným číšníkem v bílé košili, ale pod ní bilo undergroundové srdce. Láska k alternativní hudbě Ivana Jandeka přivedla k ochraně lidských práv do komunity mániček, ale i do výslechových místností Státní bezpečnosti. 

V září 1989 přijela studovat češtinu, v Praze tato rodilá Američanka pak prožila pád komunistického režimu. Na neuvěřitelné týdny nemohla zapomenout a v roce 1994 se do Česka přestěhovala natrvalo. Své poslání Gwendolyn Albert poté našla v aktivismu a novinařině.

Tváří sametové revoluce byl Havel, ale na mohutné demonstraci na Letné 25. listopadu 1989 mezi Havlem, Kubišovou a Němcovou promluvil i neznámý muž v teplákové soupravě. Dav si ho zapamatoval, dějiny ne. Až nyní víme, že šlo o učitele Ľudovíta Guryču.

Josefa Balejku osud nešetřil, přesto se choval statečně. Stal se také jedním z členů pověstného českého „čtyřlístku“ českých letců. Byli v boji už od samého začátku 2. světové války, přežil z nich pouze Balejka. A ten nejen o jejich osudech vyprávěl Paměti národa.

Bedřich Kopold a jeho pozdější žena Jiřina Švermová se poznali jako příslušníci 1. československého armádního sboru v SSSR. Společně prošli ohněm války, v poválečném Československu ale zažili perzekuci ze strany vlastních lidí.

V letech 2023–2024 Dominik Duka ve studiu Paměti národa vzpomínal na svůj život. Často přicházel viditelně unaven, ale do křesla pamětníků usedal ochotně a své vzpomínky dokázal vyprávět brilantně, uváděl je do kontextu se společenskými a dějinnými událostmi.

Před druhou světovou válkou žilo v dnešní severozápadní Ukrajině na třicet tisíc Čechů. Na Volyni pak zažili hrůzy komunismu i nacismu. Tisíce jich narukovaly a s obrovskými ztrátami se přes Duklu probily do Československa. Komunismus je ale dostihl i tam.

„My jsme si s manželem prostě zbyli,“ říká drobná dvaadevadesátiletá žena. V padesátých letech si odseděla šest let v komunistických kriminálech. Poté potkala muže s podobným osudem. Vyšetřovatelé na něm veřejnosti předváděli nový mučící vynález – elektrické boty.

Československé parašutisty Gabčíka a Kubiše zná asi každý, ale také Němci použili českého parašutistu – vysadili ho v Anglii. Jmenoval se Karel Richter a jeho mise neskončila dobře: před svou popravou se ještě pokusil o sebevraždu.

28. října 1937 se v celém Československu slavilo devatenácté výročí vzniku republiky. Výjimkou nebyl ani mnohonárodnostní Užhorod na Podkarpatské Rusi. Lidovou slavnost však poznamenal i smutek nad koncem Masarykovy éry.

Když v roce 1937 Edvard Beneš navštívil Hanušovice na Šumpersku, byl u toho i tehdy třináctiletý Ignác Žerníček. Mladý Ignác tehdy ještě nemohl vědět, že se zde stane svědkem událostí, které můžeme nazvat hororovými.

Do devíti let vyrůstala v bohémské rodině známého herce. Pak přišel zlom – z jejího otce se stal pronásledovaný disident. V době normalizace, kdy se ze všeho nejvíc cenila konformita, ona vždycky a všude vyčnívala.

Docentka Stanislava Šprincová i její manžel Zdeněk zasvětili život olomoucké univerzitě. Válka, věznění i tlak komunistického režimu je neodradily od akademické práce. Jejich příběh vypráví o oběti, vytrvalosti a věrnosti místu, které se stalo jejich domovem.

Když se odborníci postavili proti stavbě Obří boudy, okresní činitelé je vyslechli, ale rozhodli po svém – vydali pokyn k navezení materiálu. Ten leží podél Jantarové stezky dodnes. Nejen tato příhoda podle Jana Vaňka ilustruje přístup tehdejšího režimu k ekologii.

Děti ve školách pro neslyšící v minulosti nesměly používat znakový jazyk. Učily se odezírat a vyslovovat slova, kterým často nerozuměly. Kvůli tomu jim pak mnohdy unikaly souvislosti dění v okolním světě.

Psychoterapeutka Helena Klímová, žena spisovatele Ivana Klímy, pochází z česko-židovské rodiny, kterou poznamenal holocaust. Jako osmiletá se kvůli němu ocitla bez rodičů a celý život pak přemýšlela, jak podobným katastrofám předcházet i jak léčit jejich důsledky.