Pamětníci

Hildegardina maminka za války zachránila život Židovce Gesslerové. Když v květnu 1945 dorazila sovětská armáda, sledovala Hildegarda Sedlářová krutosti páchané na německých obyvatelích Šternberka. Její rodina ale díky bratrově práci zůstala, nebyli odsunuti.

V samém závěru druhé světové války se v malé moravské vsi Javoříčko odehrál jeden z nejbrutálnějších masakrů na civilním obyvatelstvu. Komando SS zastřelilo všechny muže starší 15 let, obec vypálili. Co všechno předcházelo „moravským Lidicím“?

Roku 1965 se provdala za bývalého politického vězně. Zapojila se tím do komunity přátel, věřících lidí nepohodlných komunistickému režimu. Po manželově smrti doprovázela v posledních měsících jejich života i manželovi přátele z kriminálů.

Případy znásilnění se za komunismu odehrávaly i pod krytím režimu. Vyprávěli jsme vám příběh mladé učitelky, kterou  brutálně znásilnil její kolega. Jak se s hrůznou životní zkušeností vyrovnala? A jaké další pátrání tento případ spustil?

Otakar Litomiský přežil několik koncentráků. Krátce po válce sepsal paměti. Až nyní se „Dopisy z pekla“ o podzemní továrně a táboře Dora dostaly do rukou současné generaci. Před 80 lety 4. 4. 1945 spojenecké bombardéry nad táborem otevřely své pumovnice… 

Za normálních okolností by František Lhotský vystudoval vysokou školu a převzal po svém otci prosperující továrnu na cukrovinky. Jenže přišel komunistický puč. Fabriku jim sebrali a nečekala ho podnikatelská dráha, ale pétépáci.

Během svého života Bohumil Venclík prožil obě totality. Nacisté popravili otce, uvěznili matku, sám prožil pět měsíců nacistického kriminálu. V roce 1951 mu komunisté sebrali živnost. Bohumil Venclík 13. ledna oslavil v dobré náladě sto jedna let na tomto světě. 

Co znamenalo být hokejistou Dukly Jihlava v 80. letech? Byl to především tvrdý dril, který sportovcům dával šanci: mohli se podílet na největších úspěších československého sportu. Upíraly se na ně oči tisíců fanoušků, ale i oči příslušníků Vojenské kontrarozvědky.

Baťovi muži vyjížděli do exotických krajů, aby zde postavili továrny „na zelené louce“, kde tamní obyvatele učili šít boty. Spolu s fabrikami vznikala města s domy, školami a kostely. Rodina Kosů zde žila až do návštěvy své rodné a už nově komunistické země.

Tento víkend v Bělorusku probíhají prezidentské „volby“. Svobodný svět je neuznává, diktátor Lukašenko po nich zůstane vládcem. V roce 2010 byl jeho protikandidátem Andrej Sannikov. Jak s ním poté běloruská KGB zacházela? Mluvil o tom pro sbírku Memory of Nations.

Co mají společného dvě ženy, mezi nimiž je věkový rozdíl pětadvacet let, jedna pochází ze slavné disidentské rodiny, a druhá z chudých poměrů na vsi? Obě dvě ještě v nedospělém věku surově vyslýchala Státní bezpečnost.

Bohumír Vedra (1917–2012) si po začátku okupace Čech a Moravy nacistickým Německem vedl deník. V něm zaznamenal události od listopadu 1939 do poloviny 40. let. Paměť národa získala deník jako dar od blízké osoby pamětníka, která si přála zůstat v anonymitě. 

V olomoucké věznici se bála vražedkyň – čekaly na smrt. Jedna před popravou chodila celou noc ode zdi ke zdi a zpět. Nikdo nespal, všichni se báli, že jim něco udělá, když už nemá co ztratit. V komunistickém kriminálu si Růžena Kamarádová pak odseděla tři roky.

Pavel Baxant prožíval podobné situace jako filozof Zdeněk Kratochvíl. Oba si StB vyhlédla jako kandidáty tajné spolupráce, oba studovali v Litoměřicích a oba je měl na starosti estébák Luděk Olexa. Baxant tento tlak ustál, zatímco Kratochvíl se agentem stal.

Pohraniční stráž mnohdy podcenila lidskou vynalézavost a ta narozdíl od tehdejšího Československa hranice nikdy neměla. Mořeplavec Oldřich Karásek využil k cestě za svobodou dovednost, kterou skvěle ovládal – postavil si loď a na ní pak doplul do Austrálie.

Vánoční stromeček z peří obarveného zeleným inkoustem, tajné půlnoční mše, perníčky z drobečků chleba. Za mřížemi československých věznic jsou Vánoce, uvnitř je tajně slaví politické vězenkyně a vězni.

Zatkli jej v osm. Mezi zabavenými dokumenty byly i kontakty spolupracovníků včetně jména jeho syna. Využil nepozornosti, vyskočil a papír se jmény si rychle strčil do úst. Následovala smršť obušků, ale on v tu chvíli už věděl, že StB se žádná další jména nedozví. 

První svaté přijímání Pátera Lízny zahájilo jeho cestu až do farnosti ve Vyšehorkách v Olomouckém kraji, trvala několik dekád. Zde se kněz nesmazatelně vryl do paměti i srdcí místních lidí. Stejně tak dlouho se vlekly i jeho potíže s komunistickým režimem.

Julka Vargu těžká nemoc znetvořila a upoutala na vozík, StB z něj přesto měla strach. Čím více trpělo jeho tělo, tím ostřejší měl mysl a hlubší víru. Jeho byt se za normalizace stal centrem setkávání věřících, kteří často vystupovali proti komunistickému režimu.