Pamětníci

V červnu 1989 doporučili Pavel Tigrid a Jan Otava ve Svědectví Václava Havla jako nového politického lídra. Přinášíme příběh člena redakce Ilji Kuneše alias Jana Otavy. První číslo exilové revue vyšlo před sedmdesáti lety, 28. října 1956.

Před sedmdesáti lety, 23. října 1956, vypuklo v Budapešti povstání proti komunistickému režimu a sovětské nadvládě. Československé vedení uvedlo do pohotovosti armádu a povolávalo záložníky. Jejich rodiny často nevěděly, kam muži odjeli ani zda se vrátí.

„Tohle dají dohromady jen sestry,“ pravila nová vedoucí domova důchodců v pražské Šolínově ulici. V únoru 1972 nastoupily do zdevastovaného ústavu františkánky. Pro domov znamenala jejich práce naději, pro ně záchranu života v komunitě.

Matka se bála, že se její syn z uranových dolů nevrátí živý. Radim Kuthan ale milost, která mu měla zkrátit patnáctiletý trest, odmítl. Považoval ji za ponížení: nechtěl přijmout výhodu od režimu, který ho neprávem věznil.

Proces Bruštík a spol. zasáhl osm lidí spojených s uherskobrodským podnikem Sběr. Josefu Jehličkovi StB odvedla otce na dva roky a dědečka na dvanáct let. Ludmile Svatkové se otec z vězení už nevrátil.

StB chtěla básníka Josefa Mlejnka paralyzovat a diskreditovat, uvedl v roce 1983 poručík Jiří Slanina. Estébáci z Havlíčkova Brodu využili jeho vztah s mladší dívkou a rozšířili pomluvu, že udal kamaráda, aby zachránil sebe.

Komunistická ideologie nabízela jednoduchý obraz člověka i návod, jak ho převychovat. Psychoanalýza tento obraz narušovala důrazem na nevědomí, vnitřní konflikty a osobní svobodu. Za normalizace proto přežívala převážně v neoficiálním prostředí.

V roce 1980 vedl dlouholetý náčelník horské služby v Jeseníkách Zdeněk Zerzáň expedici do rovníkové Afriky. Cestovatelé zdolali i nejvyšší africkou horu, Kilimandžáro, kterou podle svých vzpomínek Zdeněk Zerzáň sjel na lyžích z hlavního vrcholu jako první na světě.

Příběhy psané bigbítem, alkoholovými delirii, opiáty i vnitřními rozepřemi. Máničky hledaly svobodu uvnitř sebe, na dně láhve, v doupěti nebo v pavilonech psychiatrické léčebny. Jejich svět zachycuje kronika kapely Bílé světlo z Humpolce.

Podle hrubého odhadu žije na území Česka 40 až 60 tisíc potomků Slováků z Rumunska. Přesné statistiky neexistují. Pro Paměť národa na život v Rumunsku a začátky v nové domovině vzpomínala Františka Trojáková.

Vrchní strážmistr SNB Antonín Otýpka uprchl v roce 1951 z pracovního tábora ve Zbýšově u Brna a emigroval do USA. Jeho žena se čtyřmi dcerami zůstala v Československu. Za manželem se pokoušela dostat třikrát. Když nakonec uspěla, byl už mrtvý.

Bývalý příslušník 601. skupiny speciálních sil Michal Kadlec podle svých slov při výcviku překračoval domnělé fyzické hranice vrcholových sportovců. Se spolubojovníky si vzájemně důvěřují díky schopnosti soustředit se a nepolevit ani při hladu a nedostatku spánku.

Během soudního procesu s manželem po ní plivali. Komunistický režim jí vzal nejkrásnější roky života. Blanka Čílová slaví 98. narozeniny a s nimi i jednu osobní výhru – nikdy neztratila naději a chuť žít.

V afghánském Lógaru ho od výbuchu rakety dělilo jen pár metrů. Ve Vardaku se později ocitl v křížové palbě. Válečný veterán Ladislav Mihályi říká, že obrana země začíná připraveností, odpovědností a schopností pomoci druhým.

Před sto lety převezli malíře Rudolfa Kalvacha z Vídně do psychiatrického ústavu v Kosmonosích. Pátrání po jeho osudu přivedlo neurologa Milana Nováka k zapomenutým pacientům a později i k nacistickému vraždění duševně nemocných za války.

Za normalizace vycházely v Československu samizdatové časopisy a knihy mimo dosah cenzury. Manželé Ladislav a Zdislava Nedvědovi je po nocích dva roky tiskli ve svém bytě na faře v Rapotíně a riskovali přitom postih komunistického režimu.

Rozlehlé horské louky s občasnými remízky, v nichž se skrývají zbytky zdiva. U lesa stojí dům, který působí jako zjevení: někdejší „vejminek“ rodiny Franze Schlegela, poslední ze čtyřiceti stavení zaniklé osady Hraničky. Před válkou tu bydlelo skoro dvě stě lidí.

Ráno 21. srpna 1968 dorazily sovětské tanky také před kunovický LET. Vojáci obsadili i letiště. Výroba pokračovala, ale poměry v podniku se po okupaci postupně změnily.

Nadšení, furiantské vtipkování, ovšem i strach a slzy. Mobilizaci v Československu v září 1938 provázelo mnoho emocí, jejichž společným jmenovatelem bylo odhodlání bránit vlast proti tlaku nacistického Německa. Vzepětí národní sounáležitosti ale trvalo jen krátce.