Pamětníci

Hana Sternlicht přežila Osvětim i Mauthausen. Do milovaných Holic, kde byla až do deportace doma, se po válce vrátila jen nakrátko. Nikdo tam na ni už nečekal. Na město ale dodnes vzpomíná a těší se, že se tam znovu podívá.

Pavel Vinter a Jitka Šnircová se v době dospívání stali nepřímými svědky vraždy svého otce. Trauma z této události těžce poznamenalo jejich další život i rodinné vztahy. Pravděpodobný pachatel ale unikl trestu.

Obloha jí dávala pocit svobody, víra oporu a pomoc druhým nový smysl života. Příběh Ludmily Soltysiakové ukazuje, že věk nemusí bránit novým výzvám, radosti ani touze být užitečná.

Starý sešit přežil válku, komunismus i desetiletí zapomnění. Když jej František Trost otevřel, našel v něm básně i příběh, který téměř zmizel z rodinné paměti. Může po více než osmdesáti letech několik stránek papíru prozradit, kdo byla jejich autorka?

František Kotas vyrůstal za druhé světové války. Jako osmiletý zažil výbuch granátu ve školní třídě, při němž zemřeli tři spolužáci. Později se stal svědkem násilí provázejícího osvobození a poválečné účtování s Němci.

Josef Vavřín se narodil 19. dubna 1927 v Dolní Bečvě. Dětství prožil v osadě Kamenná vysoko nad obcí. V chalupě bez elektřiny a tekoucí vody se svítilo petrolejkou, voda se nosila z potoka a cesta do školy znamenala několik kilometrů chůze lesem. 

Rodina Novákova hospodařila na statku v Loukově po několik generací. Komunistickému režimu stačila mnohem kratší doba na to, aby zlikvidoval prosperující hospodářství a poznamenal životy jeho majitelů.

V karlovarské Grafii vznikaly noviny, brožury a statisíce letáků určených pro odpůrce nacismu v Německu. Příběh téměř zapomenutého centra exilové sociální demokracie připomíná i jeho někdejší pracovnice Olga Sipplová.

„V dopisech mě oslovovala ‚souspiklenko‘,“ vzpomíná Jana Hradilková na Jiřinu Šiklovou. Poznaly se roku 1991, kdy v bytě disidentky a socioložky vznikaly první české feministické projekty. Dnes Hradilková pečuje o její odkaz prostřednictvím projektu Jiřineum.

Anna Vařeková zažila nucené nasazení v nacistickém Německu i jednu z největších válečných tragédií na Moravě. Když 5. května 1945 utichla střelba v Javoříčku, mezi troskami našla mrtvé sousedy i těžce raněného strýce.

Josef Vaníček byl po roce 1948 odsouzen za velezradu a špionáž. V Leopoldově zemřel v září 1958 při pokusu o útěk. Jeho dcera Marie Ryšavá desítky let věřila, že otec zemřel po pracovním úrazu, tvrdili jí to. Pravdu se dozvěděla až po roce 1989.

Dětství Zdeňky Uhříčkové poznamenalo zatčení otce za odbojovou činnost, válečné nálety, likvidace židovské komunity v Uherském Brodě i poválečné křivdy. Otec, který se postavil nacistům, se po roce 1948 stal nepohodlným i komunistům.

Když gestapo v roce 1944 v Bratislavě odvádělo matku, byly Drahomíře čtyři roky. Děti poté rozdělili do dětských domovů. Matce trvalo několik měsíců, než je po válce vypátrala. Otec, velitel rozvědky 1. partyzánské brigády Jana Žižky, věznění gestapem nepřežil.

Německý polní četník podle svědectví leží zahrabaný na lesním pozemku ve Vrchotových Janovicích. Tamní rodák Karel Kahoun (1939) zavedl Paměť národa do míst, kde vídal březový kříž se zavěšenou přilbou. Obětí měl být muž, který nezištně varoval Čechy udané gestapu.

Dětství Zdeňka Hájka v Uherském Hradišti utvářela válka i poválečné změny, které zasáhly každodenní život celé rodiny. Okupaci, osvobození i první léta po roce 1945 tehdy vnímal dětským pohledem.

Pobyt v Československu změnil jejich životy, každému však jinak. Budoucí disident, pravoslavný duchovní i podnikatelka spojení se sovětskou přítomností vzpomínají na stejnou zemi. Jejich osudy odhalují rozdílné pohledy na Československo i Rusko.

Za čtení knih, kritická slova či domnělé sympatie ke komunismu hrozilo na Tchaj-wanu vězení i smrt. Pět nových svědectví zachycuje příběhy lidí, kteří přežili období Bílého teroru mezi lety 1949 a 1987. 

Od narození vizionáře a nejúspěšnějšího českého podnikatele Tomáše Bati uplynulo sice přes 150 let, z jeho návodu na překonání hospodářské krize ovšem můžeme čerpat i dnes.  

Nešlo o velkou politiku ani manifesty. Šlo o kytary, dlouhé rozhovory a vůli neztratit svobodu v době normalizace. Na ostrůvcích svobody tak vznikaly nové světy. Vznikl i kolem Karla „Cary“ Novotného a dodnes ho připomíná velmi autentický Přeloučský román.