Pamětníci

Srpen 1968 prožila Jana Ondřejčková v redakci Československého rozhlasu. Pod namířeným samopalem sovětského vojáka musela odpojovat rozhlasovou techniku.

Rozhlasová hra studentky Amálie Elbel otevírá citlivé téma života lidí s postižením za socialismu. Prostřednictvím fiktivního dialogu dvou postav – je inspirován skutečnými vzpomínkami pamětníků – připomíná, že hluboce zakořeněné předsudky mohou přetrvávat dodnes.

V psychiatrické léčebně Zdeněk Bašný prožil velkou část svého života: byl dítětem primáře, ošetřovatelem, lékařem i ředitelem. Podle jeho slov se v každé širší rodině najde někdo s duševní poruchou: „Často se o tom ale mlčí nebo se stav člověka nazývá jinak.“

Krystina žila v komunistické NDR, přítel Holger emigroval s rodiči do Západního Německa. Místem jejich milostných schůzek se staly Karlovy Vary. Chtěli spolu zůstat už napořád, a Krystina se proto pokusila nelegálně dostat přes československou hranici na Západ.

Životní osudy čtyř našich současníků z východních Čech, které zasáhla dramata 20. století – od druhé světové války po Sametovou revoluci. Podívejte se na čtyři minidokumenty o lidech, jejichž příběhy spojuje odvaha čelit bezpráví.

Před osmdesáti lety lidé slavili konec války. Ale neděly se jen oslavy. V červnu 1945 došlo na Švédských šancích u Přerova ke zbytečnému masakru, jehož oběťmi byly ženy, děti a starci. Provinili se jedinou věcí – mluvili německy. 

Životní osudy čtyř našich současníků z východních Čech, které zasáhla dramata 20. století – od druhé světové války po Sametovou revoluci. Podívejte se na čtyři minidokumenty o lidech, jejichž příběhy spojuje odvaha čelit bezpráví.

Na přelomu let 1941 a 1942 rodiče Marie Raisiglové ukrývali muže, po kterém šlo celé pražské gestapo: Václava Morávka. Jednoho z proslulých Tří králů tehdy devítiletá pamětnice poznala jako „pana učitele Malého“.

Z vyhlazených Lidic přežily jen děti, které nacisté vybrali k poněmčení. Přišly o jazyk, jméno i rodinu. Vyrůstaly v cizím prostředí, daleko od domova. Tato zkušenost je provázela po celý zbytek života.

Petr Tomíšek patřil v 70. letech k undergroundu, podepsal Chartu 77. Pod záminkou šíření drog ho pak odsoudili k devíti měsícům vězení. Většinu strávil ve vazební věznici v Ruzyni – právě tam, kde jako dozorce pracoval jeho starší bratr Ivan.

Na první poválečné měsíce a roky v západočeském městě Lokti vzpomíná pamětník Jan Mosebach. Jako malý chlapec zažil diskriminaci a násilí, ale i projevy soucitu a solidarity.

Městem jde zástup lidí. Každý si směl vzít jenom zlomek svých věcí. Mezi nimi je i sotva osmileté děvčátko, které tlačí kočárek pro panenky. Nikdo neví, co je ve sběrném táboře pro sudetské Němce čeká.

Čtyři lidé, čtyři různé osudy na konci války. Pamětníci z východních Čech vzpomínají na jaro 1945 – na sabotáž německé armády v Jaroměři, tragické bombardování Mladé Boleslavi, návrat otce z koncentračního tábora i záchranu židovského chlapce ukrytého ve stodole.

Doktor Tomáš Honěk vyprávěl Paměti národa příběh svého otce, chirurga Aloise Hoňka, který se jako lékař na Bulovce účastnil operace Reinharda Heydricha raněného atentátníky.

Rodina Jany Karpíškové po čtyři staletí hospodařila na statku na Hané. Kolektivizace ve spojení se sousedskou závistí prosperující hospodářství zničila během několika let. Rodina skončila v domě, kterému Jana Karpíšková dodnes neřekne jinak než „hnusná kůča“.

V nejtemnějších 50. letech usvědčil sadistické vyšetřovatele z obávaného hradčanského Domečku. Milan Richter věřil v komunismus, ale proti jeho nezákonnostem bojoval. V roce 1968 obvinil ministra vnitra z krytí vrahů. Jak dopadl? Podepsal Chartu a přišel o vše.

V nejtemnějších 50. letech usvědčil sadistické vyšetřovatele z obávaného hradčanského Domečku. Milan Richter věřil v komunismus, ale proti jeho nezákonnostem bojoval. V roce 1968 obvinil ministra vnitra z krytí vrahů. Jak dopadl? Podepsal Chartu a přišel o vše.

Lieselotte Kroppová v raném mládí zažila, jaké je nedobrovolně se ocitnout na nesprávné straně událostí. Narodila se před válkou jako Němka v sudetském pohraničí, a tak jí po osvobození byla upřena možnost vzdělání i občanská práva.

Jitka Vrátníková v roce 1969 těžce prožívala čin Jana Palacha i postoj veřejnosti, kterou k masivnějším protestům vyburcovat nedokázal. Se svými pocity se svěřila v dopise neznámému mladíkovi, aniž očekávala odpověď…