Pamětníci

Josefa Balejku osud nešetřil, přesto se choval statečně. Stal se také jedním z členů pověstného českého „čtyřlístku“ českých letců. Byli v boji už od samého začátku 2. světové války, přežil z nich pouze Balejka. A ten nejen o jejich osudech vyprávěl Paměti národa.

Bedřich Kopold a jeho pozdější žena Jiřina Švermová se poznali jako příslušníci 1. československého armádního sboru v SSSR. Společně prošli ohněm války, v poválečném Československu ale zažili perzekuci ze strany vlastních lidí.

V letech 2023–2024 Dominik Duka ve studiu Paměti národa vzpomínal na svůj život. Často přicházel viditelně unaven, ale do křesla pamětníků usedal ochotně a své vzpomínky dokázal vyprávět brilantně, uváděl je do kontextu se společenskými a dějinnými událostmi.

Před druhou světovou válkou žilo v dnešní severozápadní Ukrajině na třicet tisíc Čechů. Na Volyni pak zažili hrůzy komunismu i nacismu. Tisíce jich narukovaly a s obrovskými ztrátami se přes Duklu probily do Československa. Komunismus je ale dostihl i tam.

„My jsme si s manželem prostě zbyli,“ říká drobná dvaadevadesátiletá žena. V padesátých letech si odseděla šest let v komunistických kriminálech. Poté potkala muže s podobným osudem. Vyšetřovatelé na něm veřejnosti předváděli nový mučící vynález – elektrické boty.

Československé parašutisty Gabčíka a Kubiše zná asi každý, ale také Němci použili českého parašutistu – vysadili ho v Anglii. Jmenoval se Karel Richter a jeho mise neskončila dobře: před svou popravou se ještě pokusil o sebevraždu.

28. října 1937 se v celém Československu slavilo devatenácté výročí vzniku republiky. Výjimkou nebyl ani mnohonárodnostní Užhorod na Podkarpatské Rusi. Lidovou slavnost však poznamenal i smutek nad koncem Masarykovy éry.

Když v roce 1937 Edvard Beneš navštívil Hanušovice na Šumpersku, byl u toho i tehdy třináctiletý Ignác Žerníček. Mladý Ignác tehdy ještě nemohl vědět, že se zde stane svědkem událostí, které můžeme nazvat hororovými.

Do devíti let vyrůstala v bohémské rodině známého herce. Pak přišel zlom – z jejího otce se stal pronásledovaný disident. V době normalizace, kdy se ze všeho nejvíc cenila konformita, ona vždycky a všude vyčnívala.

Docentka Stanislava Šprincová i její manžel Zdeněk zasvětili život olomoucké univerzitě. Válka, věznění i tlak komunistického režimu je neodradily od akademické práce. Jejich příběh vypráví o oběti, vytrvalosti a věrnosti místu, které se stalo jejich domovem.

Když se odborníci postavili proti stavbě Obří boudy, okresní činitelé je vyslechli, ale rozhodli po svém – vydali pokyn k navezení materiálu. Ten leží podél Jantarové stezky dodnes. Nejen tato příhoda podle Jana Vaňka ilustruje přístup tehdejšího režimu k ekologii.

Děti ve školách pro neslyšící v minulosti nesměly používat znakový jazyk. Učily se odezírat a vyslovovat slova, kterým často nerozuměly. Kvůli tomu jim pak mnohdy unikaly souvislosti dění v okolním světě.

Psychoterapeutka Helena Klímová, žena spisovatele Ivana Klímy, pochází z česko-židovské rodiny, kterou poznamenal holocaust. Jako osmiletá se kvůli němu ocitla bez rodičů a celý život pak přemýšlela, jak podobným katastrofám předcházet i jak léčit jejich důsledky.

Ivana Málková se za katedru poprvé postavila roku 1983 a brzy pochopila, že učitelské povolání je jí souzeno. Čekal ji ale střet s mašinérií normalizačního školství: známkování, autoritativní přístup a všudypřítomná ideologie.

Na podzim roku 1969 se Československo po krátkém období uvolněnějšího cestování znovu uzavřelo za železnou oponu. Naďa Köhlerová a její manžel, fotograf Ivan, v té době pobývali v západoněmeckém Mnichově.

Jan Rabiňák za normalizace prožil několikery prázdniny jako účastník i organizátor salesiánských „chaloupek“. Vypráví o tajných táborech pro děti z křesťanských rodin, které dávaly dětem to, co jinde nemohly prožít.

Jan Rabiňák za normalizace prožil několikery prázdniny jako účastník i organizátor salesiánských „chaloupek“. Vypráví o tajných táborech pro děti z křesťanských rodin, které dávaly dětem to, co jinde nemohly prožít.

Rok 1968 jí změnil profesní i osobní život. Prožívala komplikované vztahy s otcem komunistou, snažila se být maminkou i televizní hvězdou. Před 57 lety seděla ve studiu před namířenými sovětskými samopaly. Její úspěšnou profesní kariéru pak ukončili komunisté.

Budoucí fotografka Hana Hamplová vyrazila 21. srpna 1968 s fotoaparátem do pražských ulic. S nasazením života zachytila dramatické momenty sovětské invaze.