Pamětníci

Zničené domovy i plány do budoucna, ztráty na životech, ale i nadějeplné příběhy o záchraně a rodinné soudržnosti. Jak si pamětníci připomínají ničivé povodně?

Nasoukal se do „atombordelu“, tak se říkalo protichemickému obleku, a vyrazil. Bez ochranného overalu by se jeho mise dost možná proměnila v pomalou sebevraždu. Jan Štursa sice právě šel do „přísně chráněné krajiny“, ale ošetřované jedovatými chemikáliemi... 

Svůj první školní rok začalo v roce 1986 téměř 60 namibijských dětí v Bartošovicích na severu Moravy. Do socialistického Československa přiletěly v listopadu 1985 a češtinu si osvojily tak, že se mohly učit podle tehdejších osnov. Dodnes udržují krajanské spolky.

Díky možnosti cestovat trávilo v roce 1968 svou dovolenou rekordní množství Čechoslováků v zahraničí. Když se dozvěděli o invazi, řešili dilema: vrátit se do okupované vlasti, anebo žít svůj další život v neznámém, ale svobodném světě?

Film Vlny Jiřího Mádla s nečekanou naléhavostí připomněl osudy rozhlasových novinářů čelících před 56 lety sovětské okupaci. Řadu příběhů odvážných redaktorů a redaktorek uchovává i Paměť národa.

Kým byl ve vzpomínkách pamětníků Vladimír Iljič Lenin? Muž, který zemřel právě před sto lety? Vv jejich příbězích figuruje jako neosobní symbol, jedna z nejzprofanovanějších rekvizit režimu, ale také středobod mnoha recesí a ventil frustrace.

Anna Grušová a Helena Vávrová se narodily v prominentní rodině obklopeny vzdělaností a dobrými styky svých rodičů. Dramatický zvrat kariéry jejich otce Eduarda Goldstückera z nich však záhy udělal dcery politického vězně. Obě svěřily své vzpomínky Paměti národa.

Za prvních dvanáct let komunistické totality se počet dětí v dětských domovech zvýšil patnáctinásobně. Odebrání dítěte byl nejen nejčastější nástroj, jímž stát řešil jakékoliv problémy v rodinách, ale také mocná hrozba pro rodiny politických odpůrců.

„Nad ránem se při nehodě potopila loď plná podvratných živlů,“ ohlásil 13. července 1994 kubánský rozhlas. Jenže všechno bylo jinak. Remorkér totiž přikázal tvrdým zásahem potopit sám Fidel Castro. Ve vlnách našlo smrt 41 ze 72 pasažérů.

V průběhu jara a léta 1944 bylo na území protektorátu Čechy a Morava vysazeno 9 paradesantních skupin. K jejich spolupracovníkům patřil i farář Rudolf Babula. Život duchovního vyhasl jen necelý měsíc před koncem války v koncentračním táboře Mauthausen. 

Asanace. Výslechy, bití a výhrůžky kriminálem: „Když se vzdáš občanství a odejdeš z Československa, nezavřeme tě.“ Takovou nabídku dostali v letech normalizace ti, které by jinak režim nepustil na dovolenou ani do spřátelené Jugoslávie.

Tuto pamětní desku dnes najdete na pomníku u krnovské synagogy. Pro Paměť národa vypovídali jedni z posledních žijících pamětníků tragické události. 

Syn Milan Píka strávil s otcem poslední noc před jeho popravou, byl oběšen ráno 21. června 1949. „Není ve mně zloby, studí mne však hořká lítost nad tím, že zmizela spravedlnost, pravda – snad jen dočasně – a šíří se nenávist, mstivost,“ napsal na rozloučenou.

Svou maminku Ludmilu si Radslav Švéda pamatuje s hustými černými vlasy a snědou pletí. Byly mu čtyři roky, když ji odvedla StB. Z vězení se vrátila šedivá až po deseti letech. Její manžel Václav už nežil, komunisté ho popravili na Pankráci 2. května 1955.

Komunistická cenzura v době normalizace ji přivedla k médiu, které se stalo jejím nejoblíbenějším výrazovým prostředkem: kresbě obyčejnou tužkou.

Zakladatel prvního československého stíhacího křídla britské RAF mezi piloty patřil k elitě. Vojenskou dráhu našeho nejúspěšnějšího stíhače v bitvě o Francii známe, o jeho životní cestě ale víme málo. Změňme to. V kokpitu stíhacího Spitfiru zahynul v červnu 1942.

Performer a konceptuální umělec objevoval principy své tvorby bez jakéhokoli formálního výtvarného vzdělání. Přesto patří k nejúspěšnějším českým umělcům v celosvětovém měřítku.

Mašín, Balabán, Morávek. K odbojové skupině Obrana národa ale patřili i méně známí lidé a také ti zaplatili mučením či smrtí. Byl to i Otto Janík, otec folklorní tanečnice Věry Heidlerové. Ona v poválečné republice pak prožívala chvíle klidné. A taky méně klidné…

Válka končila, porážka nacismu byla nevyhnutelná. SS přesto nabíralo děti, pak je posílali na smrt. Patnáctiletý Helmut Meewes tehdy byl mezi nimi. V českých táborech a na nucených pracích poté strávil tři roky. Proč se mu to stalo? Jak se s osudem vyrovnával?