Pamětníci

Tento víkend v Bělorusku probíhají prezidentské „volby“. Svobodný svět je neuznává, diktátor Lukašenko po nich zůstane vládcem. V roce 2010 byl jeho protikandidátem Andrej Sannikov. Jak s ním poté běloruská KGB zacházela? Mluvil o tom pro sbírku Memory of Nations.

Co mají společného dvě ženy, mezi nimiž je věkový rozdíl pětadvacet let, jedna pochází ze slavné disidentské rodiny, a druhá z chudých poměrů na vsi? Obě dvě ještě v nedospělém věku surově vyslýchala Státní bezpečnost.

Bohumír Vedra (1917–2012) si od začátku okupace Čech a Moravy nacistickým Německem psal zápisky, ve kterých zaznamenal události od listopadu 1939 do poloviny 40. let. Paměť národa je získala jako dar od jemu blízké osoby, která si přála zůstat v anonymitě. 

V olomoucké věznici se bála vražedkyň – čekaly na smrt. Jedna před popravou chodila celou noc ode zdi ke zdi a zpět. Nikdo nespal, všichni se báli, že jim něco udělá, když už nemá co ztratit. V komunistickém kriminálu si Růžena Kamarádová pak odseděla tři roky.

Pavel Baxant prožíval podobné situace jako filozof Zdeněk Kratochvíl. Oba si StB vyhlédla jako kandidáty tajné spolupráce, oba studovali v Litoměřicích a oba je měl na starosti estébák Luděk Olexa. Baxant tento tlak ustál, zatímco Kratochvíl se agentem stal.

Pohraniční stráž mnohdy podcenila lidskou vynalézavost a ta narozdíl od tehdejšího Československa hranice nikdy neměla. Mořeplavec Oldřich Karásek využil k cestě za svobodou dovednost, kterou skvěle ovládal – postavil si loď a na ní pak doplul do Austrálie.

Martin Syka se dělí o osobní zpověď o svém perzekuovaném otci. Ten přesto zůstal morálně silným člověkem a ke konci života namaloval přes sto portrétů různých světových osobností. Z těchto uměleckých děl vznikla kniha Portréty.

Vánoční stromeček z peří obarveného zeleným inkoustem, tajné půlnoční mše, perníčky z drobečků chleba. Za mřížemi československých věznic jsou Vánoce, uvnitř je tajně slaví politické vězenkyně a vězni.

Zatkli jej v osm. Mezi zabavenými dokumenty byly i kontakty spolupracovníků včetně jména jeho syna. Využil nepozornosti, vyskočil a papír se jmény si rychle strčil do úst. Následovala smršť obušků, ale on v tu chvíli už věděl, že StB se žádná další jména nedozví. 

První svaté přijímání Pátera Lízny zahájilo jeho cestu až do farnosti ve Vyšehorkách v Olomouckém kraji, trvala několik dekád. Zde se kněz nesmazatelně vryl do paměti i srdcí místních lidí. Stejně tak dlouho se vlekly i jeho potíže s komunistickým režimem.

Julka Vargu těžká nemoc znetvořila a upoutala na vozík, StB z něj přesto měla strach. Čím více trpělo jeho tělo, tím ostřejší měl mysl a hlubší víru. Jeho byt se za normalizace stal centrem setkávání věřících, kteří často vystupovali proti komunistickému režimu. 

Před 35 lety vystoupil před zaplněnou Letenskou plání s emotivním projevem slovenský učitel: „Mor ho!“ Jenže velká očekávání revoluce pak vystřídalo mnohdy i bolestivé střízlivění a kocovina, konstatují autoři podcastu Století příběhů Adam Drda a Mikuláš Kroupa.

Ve třinácti musel na nucené práce. Pak mu oblékli uniformu wehrmachtu. Potom jej zajali Sověti a dalších pět let prožil v gulagu. Když se vrátil, byl označen za politicky nespolehlivého, a poslali do dolů. „Nesmírně si vážím svobody,“ řekl v rozhovoru. 

Karel Brhel si za 2. světové války mnohokrát sáhl na dno sil a opakovaně byl ve smrtelném nebezpečí. Mnohem více než za války ale trpěl jako vězeň komunistického režimu.

Rodina Březinových sotva uklidila sváteční servis po štědrovečerní večeři, když se u dveří objevili příslušníci StB. Jejich domov pak obrátili naruby. Tatínka Antonína odvezli a následně soudili za spolupráci s čáslavskou odbojovou skupinou. Dostal deset let.

Svá díla signuje „Zodpovědný za budoucnost vesmíru“. Lvovský umělec Jurij se už v roce 2014 účastnil jako dobrovolník bojů na Donbase, po invazi v únoru 2022 se na frontu vrátil. Bojuje za krásný sen jménem Ukrajina.

JUDr. Vladimír Klouda se postavil zlu, nacisté ho za to před 80 lety popravili. Zemřel tak významný český vlastenec a aktivní účastník protinacistického odboje. I přes kruté mučení nikoho neprozradil.

Berlínská zeď ještě neexistovala, a do východního Německa proto od nás utíkaly tisíce lidí. Jakási „odlehčená podoba“ železné opony do roku 1963 tedy oddělovala i dvě socialistické země. Premiéra dokumentu Paměti národa „Život na dohled hranice“.

„Tatínek nám s hrdostí vyprávěl, jak k nim domů chodil na návštěvy Albert Einstein,“ říká Ludmila Tornová a předává Paměti národa jeho vzpomínky, v nichž psal o přátelství mezi svým otcem Morizem Winternitzem a Albertem Einsteinem.