Dodnes si pamatuji, že maminku zatkli v bílém svetru

Celý profesní život spojila s Lipníkem nad Bečvou, kde působila jako pedagožka a vychovala své děti. Příběh Drahomíry Hudečkové by však vydal na román. Dcera velitele rozvědky 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky ve čtyřech letech přišla o oba rodiče najednou – otec odešel do ilegality a matku zatklo gestapo.

Drahomíra Hudečková, roz. Slaboňová, se narodila 4. června 1940 v Tučíně Josefě Slaboňové a Slávovi Josefu Kozovi. Její rodiče se seznámili ve slovenském Rajci, odkud matka pocházela, otec pracoval v blízkém kamenolomu. Po vzniku Slovenského státu musel jako Čech Slovensko opustit a společně se usadili v Želatovicích u Přerova. Zde se narodila Drahomíra a o dva roky později syn Jiří. Kvůli válečným událostem se rodiče nevzali.

Před zátahem gestapa varoval otce starosta

V létě roku 1944 se Sláva Koza zapojil do odboje. Stal se členem organizace Rudá slovanská internacionála a organizoval sbírky pro rodiny vězněných. Po varování starosty Želatovic před zatčením odešel do ilegality na Slovensko a v době Slovenského národního povstání se připojil k partyzánům. Matka zůstala sama se dvěma malými dětmi. Odešla za svým otcem do slovenské Kremnice. Doufala, že zde získá i zprávy o svém druhovi, ale kvůli válečné situaci a nedostatku potravin se rozhodla vrátit na Moravu. V Bratislavě si chtěla vyřídit potřebná povolení. Osud měl však s rodinou jiné plány.

Josefa Slaboňová skončila v rukou gestapa a ve vězení přežila až do konce války. Čtyřletá Drahomíra a dvouletý Jiří zůstali sami. Přes Červený kříž putovali do dětských domovů na Slovensku. Každé jinam. „Byli jsme od sebe odtrženi. Mě poslali do Žiliny a bratra do Turčianského Svätého Martina.“

Dětský domov se stal jejich světem na dlouhé měsíce. Drahomíra si v útržkovitých vzpomínkách vybavuje hlad, strach, stesk po rodině a tvrdou výchovu jeptišek.

Mezitím její otec bojoval v řadách partyzánů. V listopadu 1944 byl těžce raněn a zajat. Nacisté ho převezli do brněnských Kounicových kolejí, kde byl 15. ledna 1945 popraven.

Po osvobození Bratislavy se Josefa Slaboňová vydala hledat své děti. Nejprve našla Drahomíru v Žilině. Syna objevila až po několika měsících. V dětském domově už mezitím počítali s tím, že se o něj nikdo nepřihlásí.

Po válce začínala rodina znovu prakticky od nuly. Původní domov byl obsazen; všichni si mysleli, že už nežijí. Dočasné útočiště nalezli v Přerově, kde jim byl přidělen vlhký byt plný švábů. Roku 1945 Drahomíře navíc diagnostikovali tuberkulózu. Přestěhovali se do Jeseníku, kde ještě nějakou dobu žili v činžovním domě s německými rodinami mířícími postupně do odsunu.

Drahomíra vystudovala Střední průmyslovou školu strojní v Přerově, kde poznala svého budoucího manžela, pedagoga Věroslava Hudečka. Po maturitě začala učit na Střední jedenáctileté škole v Lipníku nad Bečvou. Později vystudovala vysokou školu v Olomouci, založila rodinu a ve školství pracovala až do odchodu do penze.

Na otce, kterého téměř nepoznala, se v rodině nikdy nezapomnělo. „Maminka říkala, že velmi lpěl na své rodině a všechno by pro ni udělal,“ uzavírá Drahomíra Hudečková.

Otec bojoval v největší partyzánské jednotce na Moravě

Sláva Josef Koza patřil k odbojářům napojeným na skupinu Rudá slovanská internacionála působící na Přerovsku. Skupina pomáhala rodinám zatčených odbojářů, zajišťovala spojení mezi ilegálními pracovníky a podporovala protinacistický odboj.

Po odchodu na Slovensko se Koza zapojil do Slovenského národního povstání a následně do 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky. Ta se po přesunu na Moravu stala největší partyzánskou jednotkou působící na území Protektorátu Čechy a Morava.

Sláva Koza zde zastával funkci velitele rozvědky a podílel se na řadě bojových i diverzních akcí. Těžce raněn a zajat byl 3. listopadu 1944 v partyzánském bunkru u Čertova mlýna pod Kněhyní. Po výsleších a věznění v nechvalně proslulých Kounicových kolejích v Brně byl 15. ledna 1945 popraven. Jeho osud rodině po válce popsal spoluvězeň Jan Badal, s nímž se z vedlejší cely dorozumíval morseovkou.