Ona byla partyzánskou spojkou, on podporoval rodiny zatčených

Využili nacistickou organizaci ve prospěch odboje

Narodili se na Šumpersku s ročním odstupem uprostřed 20. let minulého století. V době dospívání jejich životy zasáhla druhá světová válka, Alois Frank ani Věroslava Bojková ale nezůstali pasivními. 

Sedmnáctiletému Aloisovi nabídli dva spolužáci z gymnázia v Litovli vstup do odbojové organizace Svaz československé mládeže. 

Skupina se postupně rozrostla a jejím jádrem se stalo právě litovelské gymnázium. Její členové finančně podporovali rodiny zatčených odbojářů a vedle toho vydávali letáky. Drželi se úsloví, že pod svícnem bývá tma – pro odboj využili nacistickou mládežnickou skupinu Kuratorium mládeže, která měla za úkol ideologicky převychovávat mladé Čechy. Alois se stal jedním z vedoucích, a tím měli odbojáři přístup do kanceláře s tiskárnou, kde tiskli protinacistické letáky. 

Gestapo si pro Aloise Franka přišlo v srpnu 1944. „Seděl jsem na garňáku v Olomouci. Odtamtud nás potom převezli do Kouniček do Brna a v listopadu do Breslau. To byla ta pověstná věznice. Pak když se blížila východní fronta, převezli nás do Zwickau, odtud k soudu do Waldheimu.“

Věznili ho až do konce války. Alois byl svědkem nelidského nakládání s vězni, hlad měli takový, že ze zoufalství okusoval vrbové proutky, z nichž trestanci pletli košíky. Domů se vrátil 12. května 1945.

Láska mezi partyzánskými bunkry

V době, kdy Alois Frank jako vězeň za trest dlouhé hodiny stával nahý v mrazu, riskovala Věroslava svůj život pro lásku. Během roku 1943 se seznámila s Václavem Bojem, který se po dramatickém útěku před gestapem ukrýval s dalšími partyzány v lesích na Zábřežsku. Věroslava za ním tajně chodila, nosila jim jídlo a vyspravené oblečení. V září 1944 došlo na Drozdovské pile k největší protipartyzánské akci v tomto kraji. Přestože zde zasahovalo několik stovek nacistů, Václavovi i dalším partyzánům se podařilo z léčky uprchnout. 

Jednoho dne Věroslava převáděla gestapem hledaného odbojáře a v lese nad Postřelmůvkem potkali nepřátelské vojáky. 

Tak vzpomíná Věroslava Bojková na lest, díky níž vyvázli, když předstírali, že jsou milenecký pár.

Co zůstalo v srdci

Během osvobození marně Věroslava vyhlížela svého milého. Netušila, že leží v nemocnici, osmého května 1945 totiž proběhl těžký boj o elektrickou rozvodnu v Ráječku, kterého se Václav Bojko účastnil a byl těžce raněn: „Měl střepinu u srdíčka a ta už tam zůstala. Nikdy ji nevyoperovali.“ Svatba byla za rok.

Alois Frank i Věroslava Bojková pak prožili dlouhé a naplněné životy, v době války by ale neváhali je položit za svobodu a spravedlnost.