Hlasy paměti 🎧

V noci z 30. na 31. května 1945 byly na pochod z Brna vyhnány tisíce lidí. Jednalo se především o ženy s dětmi a staré lidi. Tragický příběh brněnského odsunu uslyšíte v bonusu Hlasů paměti. 

V květnu 1945 to v projevu řekl prezident Československa Edvard Beneš. Předznamenal tak násilné vysídlení Němců, tedy „odsun“. Jenže lidé nejsou věci, které odsunete, když už je nepotřebujete. Ke spravedlivému individuálnímu vyrovnání tak nedošlo.

Slušní, s pohledem upřeným k zemi, svalující vinu na všechny okolo a neschopni postavit se k vlastnímu provinění čelem. Tak vypadalo chování většiny nacistických pohlavárů, kteří po druhé světové válce stanuli na lavici obžalovaných.  

Ve druhém díle debaty Lucie Korcové s Mikulášem Kroupou a Adamem Drdou z konference pořádané Českým rozhlasem Plus s názvem Pravda v pohybu budeme mluvit o tom, jak na nacistickou propagandu plíživě navázala ta komunistická.

Joseph Goebbels si do deníku zapsal: „Zhlédl jsem film o schůzce Roosevelta a Churchilla v Atlantiku. Je mizerně a amatérsky natočen. Takovému braku říkají Angličané propaganda! Jak jsme v této oblasti lepší než naši nepřátelé!“

Postoloprty a Ústí nad Labem – v obou místech došlo krátce po osvobození v roce 1945 k masakrům německého, převážně civilního obyvatelstva. Za většinu těchto zločinů pachatelé nikdy nebyli potrestáni.

Krvavě potlačené povstání v Přerově, tragický příběh pošťáka Šimka na konci války nebo masakr v Javoříčku. Ale také česká odplata a násilí vůči Němcům.

Boj o rozhlas, osvobozování Plzně i plíživý nástup další totality – novinářka Lucie Korcová, dokumenatrista Adam Drda a ředitel Post Bellum Mikuláš Kroupa mluví o dění ve dnech konce války. A přidávají i vzpomínky svých příbuzných, kteří zažili pád nacismu.

V bonusovém díle seriálu Hlasy paměti budeme mluvit o konci války. Byl už na dohled, přesto v Malé pevnosti v Terezíně dál umírali čeští odbojáři. „Nečekali jsme nic zlého, dokud nezazněly výstřely,“ vzpomínají pamětníci.

Zdálo se, že po dlouhých válečných letech plných utrpení přichází nejšťastnější okamžik, z Terezína zmizeli poslední němečtí dozorci. Boj o život ale začal s novým nepřítelem: skvrnitým tyfem. Po osvobození Terezína mu podlehlo na patnáct set lidí.

„Nedomyslel jsem to. Ti, co to domysleli, utekli. A já blbec jsem tady zůstal,“ vzpomínal Tomáš Sedláček pro Paměť národa na komunistický převrat v únoru 1948.

„…který zfanfrní národ,“ říkával generál Tomáš Sedláček. Bojoval proti nacistům, po válce ho komunisté obvinili z velezrady a špionáže. V roce 1951 byl zatčen a odsouzen na doživotí. Třináct let strávil v uranových dolech a věznicích.

Je 19. dubna 1945 ráno, když do malé pasekářské osady Ploština dorazí komando SS. Vojáci zapálí deset domů a zastřelí nebo upálí 24 lidí. Jde o odplatu za to, že místní pomáhali partyzánům.

Ženy pomáhaly parašutistům, vracely se pro raněné, když kolem létaly kulky. Předávaly zprávy, některé se dokonce postavily nepříteli se zbraní v ruce – ženy se za druhé světové války odvážně zapojily do boje. Přesto jejich příběhy dodnes často zůstávají zapomenuté.

Spojenecké americké a britské jednotky provedly vzdušný útok na hlavní město Saska. 13. až 15. února 1945 bombardéry ve čtyřech náletech shodily na Drážďany přes 3900 tun pum. Ohnivé peklo přineslo ale i jednu nečekanou záchranu…

15. dubna 1945 britská armáda osvobodila koncentrační tábor Bergen Belsen. Panovaly zde katastrofální podmínky – tábor byl přetížen, chybělo jídlo, šířil se tyfus. Britům se naskytl děsivý pohled: asi 60 tisíc lidí v kritickém stavu a 13 tisíc mrtvých… 

Rudá armáda 27. ledna 1945 vstoupila do Auschwitz-Birkenau, německého nacistického  koncentračního a vyhlazovacího tábora. Před vojáky se otevřel tragický pohled. Mezi dřevěnými baráky se potácelo sedm tisíc zesláblých a nemocných lidí.

Příběhy z historie budou vyprávět lidé, kteří je zažili. Co paměť znamená pro přítomnost? Novinářka Lucie Korcová, dokumentarista Adam Drda a zakladatel Post Bellum Mikuláš Kroupa v podcastu ČRo Plus a Paměti národa přibližují klíčové okamžiky 20. století.