Přidejte si box Magazín Paměti národa na svou stránku Seznam.cz.
Nezdokumentovaný hrob německého polního četníka z doby těsně po konci druhé světové války utkvěl v paměti přímého svědka Karla Kahouna z Vrchotových Janovic. Ten pro Paměť národa popsal, jak na přelomu 40. a 50. let chodil s dědou na kraj lesa u Rudoltic ve středních Čechách k místu s improvizovaným hrobem.
Kahoun si vybavuje navršenou zeminu, hrob měl být nejméně do roku 1953 označen malým březovým křížem, na němž byla zavěšena německá přilba. Jak později vyrozuměl z rozhovorů štamgastů v hospodě, tohoto německého polního četníka zavraždili těsně po válce dva Češi.
„Děda pokaždé natrhal kytku, nesl to sem a nadával. Později jsem pochopil, že nenadával na jeho vrahy, ale na nás Čechy, že se navzájem udáváme,“ vzpomíná Karel Kahoun. Jak mu děda vyprávěl, dotyčný policista mluvil česky a varoval místní, sděloval jim, koho ze svých Češi zase udali.
Pátrání po hrobu
„Tady sídlil hlavní štáb gestapa,“ ukazuje Karel Kahoun z okénka auta na Zrcadelský mlýn, z něhož nacisté při budování výcvikového prostoru Waffen-SS vystěhovali rodinu Spálenkových a stavení zabrali pro sebe. Místo s improvizovaným hrobem německého polního policisty má být v lese jen asi o kilometr dál.
Pamětník svižným krokem přivádí návštěvu na kraj cípu lesního pozemku nedaleko samoty Strýčkov. Oblast s hrobem vymezuje podle sklonu svahu. Vybavuje si, že hrob byl v rovinaté části na kraji lesa. I tak ukazuje na větší obdélník o ploše přibližně 80 x 100 metrů. Pohled na letecké mapy z let 1949 až 1955, kdy Kahoun chodil k tomuto hrobu, potvrzuje, že hranice lesa zůstaly nezměněné.
Dron na pasece neodhalil žádné barevně odlišné místo a ve vytipované oblasti nic neoznačil ani jeden ze dvou psů cvičených na vyhledávání lidských ostatků, s nimiž místo prohledal policejní kynolog. Signály dával až detektor kovů. Paměť národa s jeho pomocí na místě vykopala asi půlkilový ocelový kolík, cedule z rozcestníku z roku 1963 a mnoho pivních zátek. Přezka ani žádný starý knoflík však mezi nálezy nebyly.
Německý policista, který varoval udané Čechy
„Jako jediný z Němců chodil do mlýna k Vlčkovým. Pálila se tam slivovice a bylo tam co jíst,“ vysvětluje Kahoun návštěvy německého policisty v domě jeho budoucí manželky Evy Kahounové Vlčkové (1947). „Na lístku měl napsaná jména udaných Čechů a nadával: ‚Češi, vy jste hrozný dobytek. Kdybyste se neudávali, Němci by nic nevěděli,‘“ vzpomíná svědek, jak jeho děda interpretoval slova německého policisty. Kahounův děda Rezek bydlel stejně jako Vlčkovi na samotě Strýčkov.
Jméno policisty Kahoun nezná, mluví o něm nicméně jako o „slintákovi“. Tak se přezdívalo kovovému nákrčnímu odznaku (tzv. gorgetu) vojenské policie Wehrmachtu známé jako Feldgendarmerie.
Od štamgastů v hospodě svého otce, kde od dětství vypomáhal, Kahoun prý slyšel, že vrahům údajně šlo o policistovy boty. „To jsem slyšel nesčetněkrát,“ podotýká. K motivu vraždy kvůli botám mohl sice přispět zákaz využití kůže pro civilní účely, který nacisté vyhlásili v roce 1942, pravděpodobnější se ale jeví, že vraždili samotní udavači v obavě z prozrazení.
Ačkoliv štamgasti při příchodu obsluhy obvykle ztišili hlas, Kahoun podle svých slov u jejich stolu pochytil, že vrahy byli jistý Kumšta z Rudoltic a učitel z Drachkova, který však pocházel odjinud a po válce se odstěhoval. Kumštův vnuk František si v hospodě jednoho dne přisedl ke Kahounovi a ujišťoval se, jestli se na něj Kahoun nezlobí. „Franto, co ty za to můžeš, co provedl děda?“ odpověděl mu podle svých slov Kahoun.
Jediný další žijící svědek, který podle Kahouna o hrobu německého policisty u Vrchotových Janovic ví, je Antonín Němeček (1938). Na dotaz, zda si nepamatuje na „nepravosti“ z konce války v Rudolticích, odpověděl, že „matně“, a než ukončil hovor, dodal:
Dosavadním neúspěchem se Paměť národa ale nenechává odradit. Svědectví Karla Kahouna na místě prověří při dalším pokusu za účasti zkušených detektorářů z redakce časopisu Detektor revue a v případě úspěchu předá zjištění archeologům. Cílem je dovyprávět příběh ze svědectví Karla Kahouna, předat ostatky k pohřbení rodině, případně na válečný hřbitov v Chebu.
