Přidejte si box Magazín Paměti národa na svou stránku Seznam.cz.
Bývalý trestanecký hřbitov s oběťmi komunistických procesů z 50. let leží na dohled od severní zdi valdické věznice. Byl založen před 140 lety a komunisté jej úředně zrušili v roce 1983 s argumentem, že se jedná o trestance, o něž příbuzní nejevili zájem. To ale není pravda. Například Martina Libal (1961), vnučka spisovatele, scenáristy a herce z éry němého filmu Lomikara Kleinera (1887–1951), kterou Paměť národa dohledala v Göteborgu ve Švédsku, o osudu místa, kde zemřel její dědeček, nevěděla a nesouhlasí s tím, aby se na jeho hrobě oralo. Navíc podle dochovaného telegramu z věznice se ani její babičky Marie Kleinerové nikdo z věznice neptal, kde si svého muže přeje pohřbít – datum již naplánovaného pohřbu na trestaneckém hřbitově totiž bylo rovnou v telegramu se zprávou o jeho smrti, zemřel 28. prosince 1951. Kleinerová přitom ještě na začátku prosince téhož roku žádala věznici o mimořádnou návštěvu svého nemocného manžela, chtěla mu předat balík k Vánocům.
Správa věznice nechala Lomikara Kleinera pohřbít dva dny po odeslání telegramu 31. prosince 1951 v devět hodin. Pro rodinu ze 120 km vzdáleného Děčína tak bylo takřka nemožné uvědomit širší okruh přátel a kolegů, to byl ostatně zjevný záměr režimního aparátu. Komunistický režim odsoudil Lomikara Kleinera v politickém procesu vedeném proti osmnácti lidem. Záminkou bylo, že Kleiner napsal jakýsi dopis a údajně připravoval k režimu kritický časopis, za to ho režim v prosinci 1949 poslal na patnáct let do vězení.
Martina Libal: Kleinera podle spoluvězně uškrtil bachař
„O tom, kde je pohřbený dědeček z matčiny strany, jsme doma nemluvili, takže jsem ani nevěděla, že babička tu informaci měla,“ napsala Paměti národa Kleinerova vnučka poté, co se seznámila s jeho osobním spisem, který jsme jí zaslali. „Ale o Československu jsme mluvili a věděla jsem, že dědeček zemřel ve vězení,“ dodala Martina Libal.
Jak se dále svěřila, o oficiální příčině smrti svého předka pochybuje. „Myslím, že napsali ‚infarkt‘, ale babička se později dozvěděla od jednoho z jeho spoluvězňů, že oficiální příčina je lež a že mého dědu uškrtil bachař. Pravdu se už asi nedozvíme,“ dodala s tím, že jméno dotyčného spoluvězně nezná. „Mluvili jsme i o mém dědečkovi z otcovy strany, který nás ve Švédsku několikrát navštívil. Také on byl asi jedenáct let ve vězení,“ rozvedla v anglicky psaném mailu emigrantka, která do Švédska přijela s rodiči a bratrem Adamem jako tříletá v roce 1969. Cestovali přes Finsko, kde její otec hrál v hudebním duu. Babička za nimi přijela o rok nebo dva později. Martinin druhý dědeček, protinacistický a protikomunistický odbojář JUDr. Alois Líbal (1897–1977), skutečně strávil deset let ve vězení a po propuštění na amnestii v roce 1960 pracoval jako topič.
Do důstojného hrobu až napodruhé
Archivářka PhDr. Alena Šimánková pokládá v Národním archivu v Praze na stůl vězeňskou Knihu zemřelých, osobní spisy politických vězňů z 50. let a plán hřbitova. Dokumenty, které s její podporou během mnohaletých rešerší k trestaneckému hřbitovu u Valdické věznice objevil společně s kolegyní Alenou Kafkovou historik PhDr. Aleš Kýr z Kabinetu dokumentace a historie Vězeňské služby ČR.
Ze zmíněných tří historických pramenů snadno vyčteme, kde čí ostatky leží. A korespondence dochovaná v osobních spisech politických vězňů dokazuje, že režim pozůstalým skutečně neumožnil, aby svým blízkým vypravili pohřeb. V mnoha případech posílali zprávu o úmrtí až po pohřbu nebo vdově po politickém vězni tělo výslovně odmítli vydat. Byl to případ vězně doc. Ing. Miloše Horny, Dr., bývalého náměstka vrchního ředitele Národní banky československé a docenta Vysoké školy hospodářské. Režim jej v listopadu 1949 poslal na patnáct let do vězení. Důvodem mělo být to, že se za ním údajně stavilo několik bývalých poslanců Národně socialistické strany, jimž Horna následně prý napsal posudek z oboru měnové politiky, který mohl tvořit střípek v programu potenciální opoziční strany.
Líbí se vám tento text? Co dnes skutečně zůstává pod zaoraným polem u Valdic a jak lze hroby identifikovat? Existuje hřbitov i podle úřadů, nebo jen podle svědků? A kdo nese odpovědnost za místo, kde dodnes leží oběti komunistického režimu? Předplaťte si Magazín a dočtěte si ho, prohlédněte si i celou fotogalerii!
