Navršená zemina, na ní kámen s křížkem a kolem nábojnice z válečné munice. U středočeských Nalžovic jsou asi zahrabaná těla, napovídají to svědectví místních, podle archeologa je to právě na místě, kde stojíme. Psovodi ale to místo procházejí plynule a u křížku se nezastavují. Kdyby své německé ovčáky totiž „hecovali“, psi by štěkali tam, kde nic není.
Psi specializovaní na lidské ostatky většinou hledají oběti násilné kriminality, občas i pohřešované lidi, u nichž hrozí, že si vzali život. Zda by ale reagovali na pozůstatky i po osmdesáti letech v zemi, si kynologové nejsou jisti. Zatím ty nejstarší, které se svými psy našli, byly v zemi dvanáct let. Nyní dostali k dispozici padesát let staré vzorky a psy učí rozpoznávat jejich pach.
„To, co se rozkládá, je pro nás ‚ideál‘, děláme samozřejmě i krev, čerstvou, starou, ale případy jako tento jsou zajímavé jako zkouška našich psů, co by ještě mohli zachytit,“ uvažuje šéf Oddělení služební kynologie kpt. Radek Laušman při hledání na místě možného válečného hrobu u Nalžovic. Pokud archeologové budou na místě dělat sondu, jak zvažovali, kynologové se tam ještě vrátí.
Výcvik, který nemůže vést každý
Psi se učí vyhledávat ostatky s použitím chemických tablet imitujících pach těla, ale také s použitím vzorků z patologie. Odhalování pozůstatků lidí se učí právě na vzorcích zakopaných, které časem tzv. splynou s prostředím. Zvíře už je pak často nerozpozná. „Chtělo by to získat vzorek, který je až tak extrémně starý, a psovi jej vtisknout do paměti,“ vidí Laušman rezervy ve výcviku. Trénovat psa na hledání mrtvol nemůže každý, toxické tablety nejsou volně prodejné a také pro tkáně na patologii smí jen k tomu určení policisté.
Na jednotlivé látky psovodi učí zvířata reagovat od 9. měsíce, od 13. už pak pracují. Psi zaměření na ostatky zpočátku hlásí i kdejakou přejetou kočku či uhynulou zvěř, to je ale jejich páni časem odnaučí nad hrobečky domácích zvířat. Psy cvičí tak, že jim dají pachový vzorek, a zvíře v okamžiku, kdy o něj projeví zájem, dostává odměnu. Ta musí přijít okamžitě. S hravým psem si pohrají, tomu, co rád aportuje, zase hodí míček, a pes, který je při chuti, dostane něco k sežrání. „V tom se přizpůsobujeme psovi. To já po něm chci, aby mi ukázal nějakou látku, ne on po mě,“ připomíná Laušman základ práce s pátracím psem. Jakmile zvíře trénink přestane bavit, měl by pro danou chvíli skončit, jinak ztratí motivaci úplně.
Bydlení má u psovoda a po šestém roce jde na odpočinek
Čeští policisté si vyměňují zkušenosti s kolegy kynology v zahraničí, a to nejen nutně policejními. Laušman byl ve Spojených státech, pražští psovodi jeli v roce 2025 do Lotyšska. Většina psů je vázána na svého pána, někteří dokáží hledat i s jiným psovodem, to ovšem odporuje předpisům. Nejlépe psi slouží do 7. roku, poté jejich čich slábne.
Šéf psovodů z Oddělení služební kynologie Radek Laušman má za 31 let služby už šestého svěřence. „Každý něco našel, jsme ale závislí na skvělé práci vyšetřovatelů a na informacích, které dokáží z pachatele dostat. To díky nim nemusíme pokaždé běhat na pěti hektarech...“ oceňuje kolegy. Po práci zvířata na služebně nezůstávají. „Každý psovod, který za něco stojí, si psy bere domů,“ ujišťuje kapitán.
