Přidejte si box Magazín Paměti národa na svou stránku Seznam.cz.
Tak vzpomínala paní Jarmila Hermanová ze Želivce na svého otce Františka Šimka, který pracoval u vlakové pošty a během války tajně pomáhal vězňům ve vagonech, které mířily do koncentračních táborů. S kolegy pošťáky mezi sebou vždy vybrali potravinové lístky, nakoupili chleba a krajíce prostrkovali zbídačeným vězňům skrz zamřížovaná okna. Když 5. května 1945 začalo povstání, podařilo se Františkovi Šimkovi a jeho druhům odzbrojit skupinu německých vojáků. Následujícího dne ho však na základě udání zatkli, podstoupil pak několikahodinový brutální vyslech, příslušníci SS ho vedli v domě u Gründlů. Podle svědků během výslechu statečně odolával a nikoho ze svých přátel nevyzradil.
Tatínka paní Hermanové nejspíše udal český četník s německy znějícím jménem Ekkert nebo Ekrt, údajně měl malého synka a po válce se odstěhoval do Karlových Varů. Tohle se dozvěděla od vyšetřovatele, který za ní přišel někdy v 50. letech s tím, že četníka a posléze příslušníka SNB vyšetřují kvůli závažnému činu. Více informací bohužel nedostala.
Ekkert, Ekker ... nebo Eker?
Informací jsme na začátku neměli mnoho. Nepomohly ani kroniky. Prvním krokem tedy bylo ověřit, jestli někdo takový na okolních četnických stanicích sloužil a zda mohl figurovat v tomto příběhu. To se podařilo potvrdit díky pomoci pana Kopeckého z Muzea Policie ČR. Ten v četnickém kalendáři z roku 1938 objevil jméno strážmistra Václava Ekera. Dotyčný sloužil na stanici v Kamenici, pod kterou spadal i Želivec.
Díky upřesněné podobě jména jsme mohli lépe hledat v registračních protokolech dostupných v Archivu bezpečnostních složek (ABS) a nejen tam. Nicméně všechny svazky s možnými relevantními informaci jsou bohužel zničené a to včetně jeho osobního spisu.
Z dochovaného objektového svazku OB-29 HK se potvrdila informace, že Eker po válce působil v Karlových Varech, jak o tom paní Hermanové vyprávěl onen vyšetřovatel. Vydali jsme se do Státního okresního archivu Praha-venkov v Dobřichovicích, kde uchovávají staniční knihy četnické stanice Kamenice. Ty prokázaly, že Václav Eker tu sloužil už od roku 1937. Pozdější zápisy dokládají i úkoly, které jim zadávali nacisté (Eker s kolegy měli vyhledávat komunisty, Židy a monitorovat případné odbojové aktivity).
Padouch, nebo hrdina?
Nás ale pochopitelně zajímá hlavně rok 1945. Zápisy ve staniční knize z doby protektorátu jsou psané německy a dotyčný se v nich objevuje jako Wenzel Eker. Když 5. května vypuklo v Praze povstání, strážmistr Eker byl dle zápisu uveden do pohotovosti. V reakci na výzvu národního výboru československého státu dostal za úkol provést obchůzku po silnici k Nové Hospodě (část Želivce) za účelem odzbrojování německého vojska. Informace o panu Šimkovi a událostech z 5. května 1945 zde nejsou, je však pravděpodobné, že Eker Němce spolu s povstalci odzbrojoval. Další zápis je až z 9. května, podle něj byl Eker na obchůzce v místech, kde se vzdávají německé jednotky a postupuje Rudá armáda, aby zde prováděl „udržování klidu a bezpečnosti“. Plnil prý ale i jakési zvláštní úkoly.
Nemáme tedy odpověď na otázku, jestli se Eker třeba pod tlakem vojáků SS nepodílel na vydání povstalců, kteří jejich spolubojovníky odzbrojili. Esesáci si počínali na cestě k Praze brutálně. Brali rukojmí, vyhrožovali zabíjením a vraždili. Trasu jejich cesty ku Praze lemují popravy civilistů, jako byla ta v Želivci.
Pokusili jsme se vytěžit i další prameny včetně volně dostupných internetových zdrojů. Doufali jsme, že se nám podaří objevit příbuzné pana Ekera, kteří by nám pomohli doplnit bílá místa v tomto tragickém příběhu. Díky databázi Billion Graves jsme našli Ekerův hrob, zemřel v roce 1998. Hned pod jeho jménem je na náhrobku jeho jmenovec Ing. Václav Eker, který se narodil 10. srpna 1945. Mohl by to být ten synek, o kterém paní Hermanová hovořila? Rozhodně to tak vypadá. Podle rejstříku Ing. Václav Eker měl od 90. let zřízené IČO a sídlo společnosti bylo právě v Karlových Varech.
Pouhá shoda jmen je tedy vyloučena. Dokumenty z plzeňských archivů mluví jednoznačně, dochovala se třeba žádost z velitelství četnické stanice ve Městě Touškově, která se vztahuje k Václavu Ekerovi narozenému 3. října 1909 v Plzni. Dokument jej zároveň uvádí jako klempíře zaměstnaného u firmy Bogner. Zjištěné skutečnosti tak potvrzují, že jde o toho samého Václava Ekera, který původně pracoval jako klempíř, pak vstoupil do četnické služby a sloužil u Želivce.
Z archivních a evidenčních záznamů dále vyplývá, že rodina byla po válce spojena především s Karlovými Vary. Václav Eker starší zde také zemřel – jeho urna po kremaci v Karlových Varech byla v roce 1990 uložena do hrobu v Plzni-Bolevci vedeného na rodinu Lindauerových. Uložení zajišťoval jeho syn tehdy bytem v Karlových Varech, kde se shodně objevuje i v souvislosti s podnikatelskou činností. Už v roce 1983 byl navíc jako plátce hrobového místa veden právě Václav Eker s adresou v Karlových Varech. Odtud byla později do Plzně převezena i urna jeho syna.
Ekerova stopa v Karlových Varech
Vraťme se ještě do Karlových Varů. Po válce se Ekerovo jméno ze staničních knih v Kamenici vytratilo. Našli jsme jej však v zápisech staniční knihy SNB Karlovy Vary z let 1946–1948. Znovu se tedy potvrzují informace, které se Šimkovi před pětasemdesáti lety dozvěděli od vyšetřovatele.
Se skutečností se shodují i slova policisty u Šimkových o tom, že Eker je vyšetřován pro „závažný čin“. V objektovém svazku OB-29 HK byl Eker nařčen, že neohlásil protistátní leták, a tím měl porušit služební povinnosti. Kvůli tomu ho tedy vyšetřovali. Je však nutno říct, že podle dochované Osobní evidenční karty příslušníka MV u SNB sloužil až do roku 1958. Adresy lidí figurujících v tomto případu jsme postupně navštivili, ale neměli jsme úspěch. Na adrese Okružní 1 (dnes Svahová 1) už dnes nebydlí nikdo, kdo by pamatoval události 50. let. Navštívili jsme i adresu syna, pod kterou bylo vedeno jeho IČO. Na zvonku jsme našli jméno Václav Eker ml. (pravděpodobně vnuk), od sousedky jsme se ale dozvěděli, že pán zemřel přede dvěma lety a na adrese už bydlí jen nájemník. Budeme ale pátrat dál, snad nějaké další potomky četníka Ekera najdeme.
Shrnutí případu
Informace, které získala dcera pana Šimka, se tedy ukázaly jako pravdivé. Četník, který sloužil u Želivce, se skutečně jmenoval Eker, po válce se opravdu odstěhoval do Karlových Varů a opravdu tehdy měl malého synka. Pouze tu jedinou a tu nejdůležitější informaci se nám nepodařilo ověřit – nevíme, jestli byl skutečně tím člověkem, který udal želivecké odbojáře Němcům, a přímo tak zavinil vraždu Františka Šimka.
Každopádně se ale zítra v 18 hodin sejdeme v Želivci s paní Jarmilou u památníku a vzdáme s ní čest jejímu tatínkovi a dalším hrdinům květnového povstání 1945.
