Konec války

Paměť národa na 80 místech po celé republice připomene výročí 80 let od konce světové války. Připravovala se na to posledních 20 let. Poselství oslav na 80 místech republiky bude aktuálnější než kdy jindy.

„Michengrads“, pro malého Cyrila kdysi bájné město zachránců jeho táty. Ve skutečnosti Mnichovo Hradiště. Tady se postarali o otce, když utekl z pochodu smrti. Po několik měsíců zde žil u místních. Příběh objevili lokální novináři a historici pro Paměť národa.

Jen si doma nechal papíry... Jaroslav Vašek šel od strýce domů – pár set metrů. V době zátahu na partyzány ho kontrolovala hlídka, byl zatčen a dostal se do koncentračního tábora Flossenbürg. Několik dnů před koncem války vyrazil na pochod smrti...

První zprávu o jedné z nejpřísněji utajovaných špionážních organizací z období konce druhé světové války – sovětské vojenské kontrarozvědce Smerš – přinesl západní veřejnosti Michail Dimitrovič Mondič, Čechoslovák původem z Podkarpatské Rusi.

Britové seděli kolem hrnce a jedli. Už jen sehnat jídlo nebylo snadné. Díky článku v Magazínu Bridget Cooperová přijela v červnu 2023 do Letohradu, aby po téměř 80 letech hledala stopy svého otce. O uprchlé britské zajatce se zde tehdy nezištně starali místní lidé.

Německo už vědělo, že válku prohrává, smrtící soukolí koncentračních táborů ale běželo dál. Dokladem toho byla i Svatava u Sokolova, kde nacisté roku 1944 postavili ženský koncentrační tábor. Sedmého května jsme si připomněli 78. výročí jeho osvobození.

Marta Sandtnerová vyprávěla příběh secesní vily sochaře Stanislava Suchardy, svého rodného domu. Sídlo, postavené pro rodinnou idylu, se za jejího života stalo svědkem vyhánění Židů, bojůvek s nacisty, drancování komunisty. „Hostilo“ i smutné vojačky Rudé armády.

V roku 1942 začala ľudácka Slovenská republika posielať Židov do vyhladzovacích táborov. Eliho Vaga a jeho sestru Ester poslali rodičia samých do hôr, aby prežili. Dvanáctiročný Eli sa k tejto úlohe postavil statočne.

Sotva se narodil, už musel pracovat. Od tří let pásl husy, od čtyř kozu. Nekonečný hlad nebylo možné utišit, proto lovil vrány a hady. Do první třídy chodil v sukních, oblečení nebylo. V létě spával na seníku, v zimě na jedné lavici v kuchyni se sourozenci.

38 obětí. Domy zničené pancéřovými pěstmi a zápalnými granáty. Tak vypadala odveta Němců v obci Javoříčko na Litovelsku. Dnes se o ní mluví jako o moravských Lidicích.

V hromadných hrobech na území katastru obce Postoloprty bylo nalezeno 763 mrtvých těl, podle odhadů ale šlo o nejméně 2000 osob. Mezi 27. květnem a 7. červnem 1945 zde došlo k masakrům stovek civilních obyvatel německé národnosti – místních i z nedalekého Žatce.

Za socialismu se nemluvilo o tom, že osvobozování Evropy od nacismu provázela i zvěrstva Rudé armády. Nenávist vůči Němcům nastřádaná za léta hrůz vyústila v největší masové znásilňování v dějinách. V roce 1945 byly postiženy asi dva miliony německých žen.

Den po kapitulaci Německa 9. května roku 1945 začaly na Mladou Boleslav dopadat bomby. Šokované obyvatele tehdy většinou ani nenapadlo, že je bombarduje sovětská armáda. Mýty a utajování kolem této tragédie přetrvaly až do nedávných let.

Ve středu 2. května 1945 v půl osmé večer uslyšeli obyvatelé vysočinských vesnic Pustá Kamenice a Čachnov ohlušující výbuch. V nedalekém lese Pekelci najel vlak plný německých vojáků na nálož, kterou tam připravili sovětští partyzáni.

Vesnice Loučka měla na konci války hned dvakrát lehnout popelem. Rodná ves Josefa Petrů však osdu Ploštiny jako zázrakem unikla. Zkáza a dramatické výjevy se jí ovšem nevyhnuly...

Toužila být učitelkou, ale během padesátých let si Iva Ondráčková vyslechla z úst soudruha přednosty školského úřadu jasný verdikt. Svého snu se ale nikdy nevzdala.

Občané městečka Holice nedaleko Pardubic vyslyšeli volání Prahy: na konci války zde proběhlo povstání, které téměř upadlo do zapomnění. Holické povstání je ale po Praze jedno z nejvýznamnějších v českých zemích.

Letošním připomínkám konce druhé světové války předcházelo na počátku dubna odstranění pražské sochy maršála Koněva. Ruská oficiální místa reagovala výhrůžkami a vůbec počínáním, které lze z mnoha důvodů označit za nehorázné.

Podepsání československo-sovětské reemigrační dohody otevřelo volyňským Čechům cestu do vlasti svých předků.