Boj o rozhlas, osvobozování Plzně i plíživý nástup další totality – novinářka Lucie Korcová, dokumenatrista Adam Drda a ředitel Post Bellum Mikuláš Kroupa mluví o dění ve dnech konce války. A přidávají i vzpomínky svých příbuzných, kteří zažili pád nacismu.

„Babička mi vyprávěla, že ženy zatarasovaly dveře a nechtěly muže pustit ven. Protože toho 5. května se drali do ulic, že chtějí osvobozovat Prahy,“ vypráví Mikuláš Kroupa. Přestože se část jeho rodiny nakonec do Pražského povstání skutečně zapojila, nikdo naštěstí nebyl zraněn. 

Květnové povstání českého lidu zahájila 5. května 1945 dnes již legendární věta rozhlasového hlasatele Zdeňka Mančala: 

„Je právě sechs hodin.“ 

Od té chvíle rozhlas totiž začal vysílat výhradně česky a lidé v ulicích spontánně vyvěšovali československé vlajky. Napětí v hlavním městě celé dopoledne narůstalo, docházelo k potyčkám mezi Čechy a německými okupanty. Rozbuškou povstání se nakonec stal boj o rozhlas.

„Proti mně šel jeden zachránce a povídal: ‚Bratře, tu máš!‘ A vrazil mi něco do ruky. Viděl jsem to poprvé, bylo to takové vajíčko,“ vzpomínal pro Paměť národa Otakar Rambousek, který se zúčastnil bojů o rozhlasovou budovu na Vinohradské třídě. „A on to byl ruční granát!“ 

Povstalcům se za pomoci české policie nakonec podařilo zvítězit. Přesto se Němci nevzdali. V noci 6. května 1945 proto kolem rozhlasu jako na mnoha dalších místech po Praze vyrostly barikády. Bojovalo se tady až do 8. května. 

Jak vypadalo osvobozování dalších měst na českém území? Jaké přivítání čekalo na Američany v Plzni? A jaké rodinné vzpomínky na konec války mají Lucie Korcová, Adam Drda a Mikuláš Kroupa? Uslyšíte v novém díle Hlasů paměti.

Paměť národa je s vámi díky podpoře dárců.

Přidejte se do ⇒Klubu přátel Paměti národa a pomozte natáčet další příběhy.
Děkujeme, že spolu s námi uchováváte českou historickou zkušenost.