Vojenská pevnostTerezín nikdy nesloužila svému původnímu účelu. A kdyby nepřišel podzim roku 1941, možná by město zůstalo v běhu historie nepovšimnuto. Jenže s podzimem 1941 do Protektorátu dorazil i nový zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich. Krátce poté, co se ujal úřadu, rozhodl, že se z města Terezín stane sběrný tábor pro Židy. A tento plán začal okamžitě uskutečňovat. První židovské transporty přijíždějí do Terezína už v listopadu 1941.
„Tam na mě přišlo takový zoufalství. A to ve mně, myslím, zůstalo,“ vzpomínala pro Paměť národa Eva Koubková na své první dojmy po příjezdu do terezínského ghetta.
Do roku 1945 prošlo Terezínem víc než 140 tisíc židovských mužů, žen a dětí. 87 tisíc vězňů muselo nastoupit do transportů, které je odvezly do koncentračních a vyhlazovacích táborů. Konce války se z nich dožil jen zlomek. Přímo v Terezíně zemřelo na 35 tisíc lidí. Od konce dubna 1945 se navíc vedle nacistických věznitelů objevil další smrtonosný nepřítel – epidemie skvrnitého tyfu.
„V důsledku tyfové epidemie je konec Terezína ve vzpomínkách pamětníků velice různorodý,“ popisuje dokumentarista Adam Drda.
Svůj podíl měly i podmínky, za jakých se lidé vraceli zpět domů. Někteří neuposlechli výzvu, aby kvůli tyfové epidemii zůstali, a ve chvíli, kdy se Terezín otevřel, utekli. Jiní naopak zůstali v karanténě. A mnozí se po osvobození zase neměli kam vrátit...
Jak na tyfovou epidemii v Terezíně vzpomínají lidé, kteří ji tam zažili? Jakou úlohu při osvobození ghetta a následném boji se zákeřnou nemocí sehráli židovští a čeští lékaři? Poslechněte si nový díl podcastu Hlasy paměti s Lucií Korcovou a Adamem Drdou.
Přidejte se do ⇒Klubu přátel Paměti národa a pomozte natáčet další příběhy.
Děkujeme, že spolu s námi uchováváte českou historickou zkušenost.