Náš nový AI asistent. Objevte v příbězích pamětníků nečekané souvislosti! Přidejte si box Magazín Paměti národa na svou stránku Seznam.cz.
Nešlo o jednotnou síť ani organizaci, ale spíše o jednotlivé skupiny lidí s vazbami na autory, opisovače, tiskaře, editory, distributory a čtenáře. Samizdaty se tajně tiskly a opisovaly v bytech, sklepích, chatách, garážích a někdy i na pracovištích. Lidé tak obcházeli cenzuru, šířili zakázané informace, udržovali nezávislou kulturu a vytvářeli prostor pro svobodné myšlenky. Riskovali přitom ztrátu zaměstnání, profesní problémy, výslechy, trestní stíhání i vězení.
Manželé Ladislav a Zdislava Nedvědovi tiskli samizdaty dva roky pravidelně po nocích ve svém bytě na faře v Rapotíně na Šumpersku. Jejich příběh je zaznamenán na Paměti národa a právě Centrum pomoci Paměti národa je oslovilo s možností požádat o osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu. „Předala jsem jim kontakty, informace o tom, jak celý proces funguje, a společně jsme vyplnili žádosti,“ říká Tereza Mikolajková, sociální pracovnice pro Střední Moravu.
V utajení
Ladislav a Zdislava se seznámili během modlitebních setkání v Šumperku. Svatbu měli v roce 1985. Ve stejném roce se jim narodil první syn František, v roce 1988 Vojtěch a po pádu komunismu další tři děti.
Ladislav Nedvěd vzpomíná, že se zajímal o dění kolem Charty 77, o vězněné lidi i o informace, které režim potlačoval. Zpočátku uvažoval, že Chartu podepíše. Kamarád Tomáš Kopřiva, který zajišťoval distribuční síť samizdatů, mu doporučil jinou cestu – rozmnožování samizdatů. Nedvědovi souhlasili.
Centrum pomoci Paměti národa poskytuje sociální a praktickou pomoc pamětníkům, zejména lidem, jejichž životní příběhy byly zaznamenány pro Paměť národa, účastníkům druhého a třetího odboje a jejich blízkým. Pomáhá jim řešit obtížné životní situace, například v oblasti sociálního zabezpečení, bydlení či péče o zdraví, zprostředkovává právní, lékařskou a psychologickou pomoc a poskytuje také asistenci při jednání s úřady, nákupech nebo vyzvedávání léků. Součástí jeho činnosti je také psychosociální podpora, pomoc při zvládání osamělosti a v odůvodněných případech finanční či materiální pomoc.
Kopřiva přivážel papír, blány, barvu i zadání. Ladislav se Zdislavou po večerech, když děti usnuly, dva roky tiskli Informace o církvi, Velehrad a někdy i další tiskoviny. Jedna várka obsahovala zhruba sto až sto padesát výtisků, později někdy až tři sta padesát. Každý list museli tisknout zvlášť, potom jednotlivé stránky sesbírat, vysušit a zkompletovat. Práce se protahovala do noci.
[ODKAZ NA VIDEO: https://www.pametnaroda.cz/cs/nedved-ladislav-1962]
Při tisku platilo přísné pravidlo utajení. Nedvědovi směli rozšiřovat jen několik výtisků mezi naprosto důvěryhodné lidi; ani jim však neprozrazovali, odkud tiskoviny pocházejí. Na demonstrace nejezdili, protože jim Kopřiva vysvětlil, že zatčení, výslech nebo domovní prohlídka by mohly ohrozit práci celé skupiny. Věděli, že lidé kvůli podobné činnosti končí ve vězení, přesto se rozhodli pokračovat. Přímému zásahu Státní bezpečnosti unikli. Ladislava však varhaník upozornil, že u mostku poblíž jejich domu prý někdo opakovaně postával a sledoval, kdo se tam schází.Po obci sbíral podpisy za respektování lidských práv
Objevujte v příbězích našich pamětníků nečekané souvislosti!
AI asistent prohledává přepisy více než 30 000 hodin rozhovorů a nachází relevantní vzpomínky napříč archivem. Nemusíte znát jméno pamětníka ani vědět, kde hledat. Stačí položit otázku vlastními slovy.
Vyzkoušet AI asistenta Paměti národa
Nedvědovi také navštěvovali bytové semináře, kam přijížděly různé osobnosti, aby svobodně diskutovaly a přednášely o různých tématech. Probíhaly například u manželů Františka a Jitky Srovnalových v Zábřehu nebo u Julka Vargy a manželů Šlemrových v Šumperku.
V roce 1988 připojili podpisy pod petici Augustina Navrátila za respektování práv věřících a náboženskou svobodu. Tzv. Moravskou výzvu podepsalo nakonec asi 600 000 lidí. „Manžel odvážně obešel snad celý Rapotín a získal neuvěřitelné množství podpisů. Všichni známí to hodnotili jako odvážný čin a zároveň ho varovali, ať si dává pozor. Trnuli jsme, co z toho bude, ale nic z toho nebylo,“ vzpomíná Zdislava Nedvědová. Její manžel také občas při mši veřejně vyzýval k modlitbě za Václava Havla a další pronásledované lidi.
DOPLNĚNÁ CITACE
„Manžel odvážně obešel snad celý Rapotín a získal neuvěřitelné množství podpisů. Všichni známí to hodnotili jako odvážný čin a zároveň ho varovali, ať si dává pozor. Trnuli jsme, co z toho bude, ale nic z toho nebylo.“
Nevěřili, že Havel bude prezidentem
V roce 1989 se Nedvědovi podíleli na organizaci setkání s tajně působícím katolickým knězem Václavem Malým, které proběhlo u nich na faře v konspiračním duchu. Malého z nádraží přivezl autem kamarád, známí měli zakázáno parkovat poblíž domu a měli přicházet maximálně po dvou. Malý další den pokračoval do Jeseníku.
Na faru v Rapotíně pak přijel ještě jednou 17. listopadu 1989. Mimo jiné mluvil o dění v Praze. „U nás v obyváku se tehdy sešlo asi čtyřicet lidí,“ vzpomíná Ladislav Nedvěd. Václav Malý ostatním sdělil, že režim už dlouho nevydrží a označil Václava Havla za vhodného budoucího prezidenta, což jim tehdy připadalo nemožné. Na faře si toho večera pustili Svobodnou Evropu a Václav Malý tak slyšel o událostech na Národní třídě. Rozhodl se pro návrat do Prahy. Události se daly do pohybu. Nedvědovi měli malé děti a nemohli se účastnit pražských demonstrací. Ladislav Nedvěd jezdil každý den do Šumperku, kde se lidé začali shromažďovat u divadla. Mezi přední osobnosti šumperské sametové revoluce patřili i jejich přátelé – vedle Julka Vargy například manželé Hana a Jan Havlíčkovi, Tomáš Kopřiva a další.
