Den válečných veteránů 2026 Přidejte si box Magazín Paměti národa na svou stránku Seznam.cz.
Imrich Gablech se narodil na Slovensku 4. listopadu 1915 ve slovenské obci Hrachoviště. Když Československem prolétla výzva „1000 nových pilotů republice“, zlákalo ho být jedním z nich. Svou cestu k pilotním křídlům zahájil po nástupu na základní vojenskou službu. Po poddůstojnické škole v Chebu se dostal do výcviku v Prostějově, který úspěšně dokončil. Jako letec začal sloužit ve Vajnorech a u Žiliny. Zažil tu prý hezké časy. Ty pro něj ukončila mnichovská krize, rozpad Československa zřízením protektorátu a Slovenského štátu.
Ač rodem Slovák, Tisovi sloužit nechtěl. Rozhodl se opustit svou rodnou zemi a zařadit se k dalším letcům, kteří se rozhodli bojovat za Československo v zahraničí. Gablech se stal jedním z těch nemnohých, kteří se do odboje vydali na křídlech svých letadel.
Dne 7. června 1939 se konečně naskytla vhodná příležitost. Paměti národa dramatický start podrobně vylíčil: „Tenkrát nás uletělo celkem osm na čtyřech letadlech – tři Š-328 a jedna AB-101. Ta měla potíže. Já jsem byl z nich nejstarší, už jsem měl titul polního pilota-letce a tohle byl mladej kluk, ostatní byli také jednoročáci, a on říkal, že tu AB 101 neznal. První odstartoval Lazar, po něm Josef Kania, já třetí. Šel jsem až na stanoviště, odkud se startovalo, a čekal jsem, jak dopadne ten poslední. Ten byl zpanikařený. V půlce letiště to otočil a viděl, že se řítí na železobetonový hangár, tak to utrhl a ono mu to spadlo, tak to utrhl podruhé a potřetí a teprve pak se mu podařilo, že přes ten hangár doslova přeskočil. Já si říkám: To je průser. Tam byl židovský hřbitov. Až za pár vteřin jsem ho viděl, že se vznesl nahoru, a teprve potom jsem startoval. Když jsem se podíval na křídlo, tak tam byli piloti-žáci civilní a drželi mi křídlo. Tak jsem se jenom usmál, dal plný plyn, kopnul do toho a všechny jsem je srazil k zemi.“
Rozhodl se také rozloučit se svým děvčetem, ale stylově – jako letec. Přilétl nad jejím dům u Žiliny a „zamával“ jí křídly. Věděl, že ji ani svou zem už nikdy nemusí spatřit.
V Polsku za Československo
Všem čtyřem letadlům se podařilo přeletět hranice. Válka tu ještě nebyla, musei tedy projít několikatýdenním výslechy a vyšetřováním. Pak se ale přece jen dostali do polského letectva. Poslali je na výcvikovou leteckou základnu Dęblin u Varšavy. Tady také 2. září zažil na vlastní kůži zažil, jak válka vypadá a jak v ní přichází smrt. Německé letectvo provedlo mimořádně ničivý nálet na dęblinské letiště.
Gablechovi se podařilo vzlétnou na jednom z obstarožních polských letadel. Němci se však pustili do stíhání a honili Slováka po obloze. Při pokusu o únik Gablech na starém stroji havaroval. Když se probral, vydal se na nejbližší letiště. Se strojem přeletěl na náhradní bázi. Rychle postupující Němci je však tlačili dále na východ. Až i z téhle strany začala cupovat Polsko Rudá armáda. Skupina letců, ve které Gablech byl, upadla do sovětského zajetí. Dosavadní válečné strasti byli ničím ve srovnání s tím, co pak zažil v sovětských lágrech zažil. Tři dny nedostal najíst, ruští vojáci je okradli o osobní věci, některé Poláky rovnou zastřelili. Jeho ještě čekaly brutální výslechy u NKVD. Tvrdili, že je špion, který je v Polsku cvičen. Čekat ho mělo 5 let v gulagu na Sibiři. Ocitl se v lágru Pečora v sovětské republice Komi. Jeho čeští spolutrpitelé ho opustili v březnu 1940 a poslali je do Buzuluku, kde se také měla začít tvořit česká jednotka. On ale do Polska odcházel jako voják Slovenského štátu, který byl ještě navíc odsouzen za domnělou špionáž. Jeho osud byl nejistý. Na svatodušní svátky roku 1940 se vězni pokusili o vzpouru. Sověti ji potlačili a vybrané vězně trestali. Někteří byli zastřeleni, a jiným jako Gablechovi prodloužili jejich trest o dalších 10 let. Nejdřív ale zažil tzv.“korekci“. Několikadenní pobyt v díře bez jídla a vody.
Z gulagu do RAF
Utrpení v lágru ukončil útok Němců na Sovětský svaz. Gablecha Čechoslováci vyreklamovali a mohl se těšit na transport do Velké Británie za „svými“. V Anglii šokováni tím, co Gablech a jeho přátelé o chování Sovětů vyprávěli. Gablech se vrátil s mnoha zdravotními obtížemi, které ho ještě dlouho provázely.
Bohužel se prodělané útrapy začaly projevy v létání, naštěstí stále ještě při výcviku. „Udělal jsem nálet na letiště – trochu prudší – a v téhle pozici jsem omdlel. Aeroplán dotočil sám, v podvědomí jsem vyhodil klapky a podvozek. A šel jsem na zádech na přistání. Až jsem se vzpamatoval asi 20-30 metrů, tak jsem to vyhnal nahoru (…) a šel jsem na přístání. A jak se kola dotkla země, omdlel jsem znovu.“ Tahle záležitost mu znemožnila dostat k jednomotorovým letounům. Zkoušel to u dvoumotorových bombarderů, kde se nehrozilo tolik prudkého manévrování. Jeho tělo už ale létání prostě nezvládalo... Gulagy mu vzaly křídla.
Odešel ale za hranice, aby bojoval… A stal se skvělým leteckým kontrolorem. Přeřadili ho na jednu z největších a nejdůležitějších bází – do Manstonu v jihovýchodním cípu Anglie. Na ni se přesunuli na konci války i československé squadrony. Byl opět mezi svými. Tady s nimi také slyšel volání z okupované Prahy, která povstala proti Němcům a prosila o pomoc. Připravovali se na odlet, nakládali zbraně, vyměnili tmavomodré uniformy RAF za khaki „Battledresy“. Vzlétnout nesměli, kvůli Sovětům…
Jako figurky na šachovnici
Po uchvácení moci komunisty byl jako ostatní zápaďáci vyhozen z armády. Dlouho mohl vykonávat jen podřadné práce. S komunismem se nikdy nesžil. Odmítal i oslovovat ostatní „soudruhu“ a nesnášel, když tak byl sám oslovován. Pád režimu uvítal. Věřil v osobní svobodu. „Já si představuju svobodu jako velkou šachovnici. Jedno políčko je moje, jedno vaše. Já do vaše nesmím vlézt, protože bych porušil vaši svobodu. Ale do svého také nikoho nepustím.“
Děkujeme za podporu městu Havlíčkův Brod!
Paměť národa stále hledá pamětníky totalitních režimů 20. století. Pokud víte o člověku se zajímavým životním příběhem, kontaktujte nás, prosím, na e-mailové adrese nebo telefonním čísle: jitka.andrysova@postbellum.cz, 777 763 388.
