Den válečných veteránů 2026 Přidejte si box Magazín Paměti národa na svou stránku Seznam.cz.
Potkal jsem úžasného člověka. Předávali jsme na Ukrajině vojákům sanitky a další vybavení pro polní nemocnice. Při svém projevu jsem mluvil o Paměti národa a o naší sbírce na pomoc Ukrajině, která shromáždila přes 800 milionů korun. O tom, že za naší organizací stojí novináři, dokumentaristé a historici – sběratelé a vypravěči příběhů, kteří s ohledem na vlastní národní historii nemohou nyní lhostejně stát stranou. A že tisíce a tisíce lidí posílají peníze, aby Ukrajina zvítězila.
Pak ke mně přišel asi dvoumetrový chlap. Chtěl mi něco říct. Vůbec mu nebylo rozumět, protože se začal zajíkat pláčem. Jmenoval se Vasyl. Sloužil jako policejní důstojník a ztratil na frontě svého syna Vladyslava Palenyčku. A vyprávěl mi jeho příběh.
Jeho syn Vlad měl vojenský volací znak WHISKEY. Zahynul v srpnu 2022, pět dní před svými čtyřiadvacátými narozeninami. Sloužil jako velitel roty u 46. samostatné aeromobilní brigády. Bojoval se svou jednotkou na předmostí řeky Inhulec u Bilohirky v Chersonské oblasti. Padl při odrážení útoku ruských jednotek podporovaných tanky.
Mamince nosíval polní květiny
Vlad vyrůstal v karpatské vesnici Tuchlja. Miloval lego, rád si listoval encyklopediemi, navštěvoval divadelní kroužky, cvičil aikido a box. Zajímal se o historii. Měli partu, se kterou hledali a vykopávali ostatky obětí první a druhé světové války a pietně je znovu pohřbívali na vojenském hřbitově. Nacházeli spoustu předmětů a ty pak nosili do Muzea hrdinů Makivky.
Prý rád zpíval lidové písně, jeho nejmilejší byla Javoryna. Rád chodil po horách, miloval přírodu, chodil na houby. Mamince prý pravidelně nosíval z celodenních výletů po kopcích kytku z polních květin. Obdivoval tátu, miloval o devět let mladšího brášku Arsenčyka.
Byl i podnikavý. V sedmnácti si založil malou firmu a prodával staré oblečení, nábytek a retro předměty. Vydělal si na auto. Chtěl ale studovat. Po gymnáziu se věnoval právu a pedagogice, současně absolvoval vojenskou přípravu ve Lvově a získal důstojnickou hodnost poručíka.
Velmi se také zamiloval do překrásné dívky Viki. Plánovali se vzít a mít spoustu dětí.
Co jednou řeknu svým dětem
Když vypukla plnohodnotná válka, Rusové v plné síle zaútočili z mnoha stran a postupovali do vnitrozemí Ukrajiny. Vlad se hned 25. února 2022 dobrovolně hlásil na vojenské správě. Neprosil, ale požadoval zařazení k výsadkářům. Odmítli ho, že je moc mladý. Jel tedy do Lvova k 80. brigádě a znovu požadoval, aby mohl sloužit ve frontových jednotkách. Opět neuspěl, že je prý moc mladý.
V březnu mu zavolali, že pokud chce, může na kurz pro důstojníky do Oděsy a následně ho zařadí na místo výcvikového instruktora v Žytomyru. To odmítl. Chtěl k výsadkářům. Rodiče ho prosili, aby zůstal doma a založil rodinu. Odpověděl jim:
Objevujte v příbězích našich pamětníků nečekané souvislosti!
Nový AI asistent prohledává archiv nejen podle klíčových slov, ale také podle významu dotazu. Ptejte se na události, místa i zkušenosti pamětníků a objevujte související svědectví.Vyzkoušet AI asistenta Paměti národa
Po jeho naléhání ho přijali k 46. samostatné aeromobilní brigádě. Nejprve velel četě. Získal si srdce vojáků. Velitelé viděli jeho schopnosti: vojenské dovednosti, schopnost rychlých přesunů, výbornou střelbu. Přibližně po měsíci převzal 11. rotu 4. praporu a dostal nabídku, zda by se po následující misi nestal zástupcem velitele praporu. Volal to tátovi asi týden před svou smrtí.
Všechno bude dobré
S jednotkou odjel na jižní frontu. Byl to prý skvělý voják, který šel příkladem. Neschovával se za ostatní, vyrážel do útoku a vedl muže, které se snažil chránit. Mnoho lidí na něj vzpomíná jako na skvělého kamaráda. V těžkých chvílích povzbuzoval ostatní větou, která se v praporu na jeho počest rozšířila: „Všechno bude dobré! Všechno zvládneme!“
Vlad zahynul 23. srpna 2022. Jeho čtyřiadvacátých narozenin se rodina dočkala bez něj.
Jeho táta mi vyprávěl jen útržky z jeho života a dal mi o něm knížku. Vasyl Palenyčka mě prosil, abych vám tento příběh vyprávěl. Strašně má strach, aby Evropa neopustila Ukrajinu. Při jeho naléhavé prosbě nešlo udržet slzy.
Slíbil jsem mu, že Paměť národa bude dělat všechno, co je v našich silách, aby Ukrajina zvítězila. Bylo to nesmírně dojemné setkání.
Pomáhejme prosím dál
Pomoc, kterou na Ukrajinu vozíme, pokračuje díky vám. Díky vašim darům jsme obráncům Ukrajiny dodali tisíce ochranných vest a helem, zdravotnický materiál, sanitní i hasičské vozy, generátory a pozorovací techniku. Dodali jsme více než 13 500 neprůstřelných vest a vybavili dvě polní nemocnice. Dostala se do nich operační světla, sterilizátor nebo přenosný rentgen.
Jsme v kontaktu s ukrajinskými jednotkami a našimi kolegy ve Lvově. Ptáme se, co potřebují, nakupujeme konkrétní vybavení a předáváme ho těm, kteří ho využijí. Při jedné z takových cest jsem potkal Vasyla. Slíbil jsem mu, že jeho synův příběh budu vyprávět. A že budeme pomáhat dál.
Pomáhejme prosím Ukrajině! Děkuji.
Mikuláš Kroupa
