Volné

Za normálních okolností by František Lhotský vystudoval vysokou školu a převzal po svém otci prosperující továrnu na cukrovinky. Jenže přišel komunistický puč. Fabriku jim sebrali a nečekala ho podnikatelská dráha, ale pétépáci.

Během svého života Bohumil Venclík prožil obě totality. Nacisté popravili otce, uvěznili matku, sám prožil pět měsíců nacistického kriminálu. V roce 1951 mu komunisté sebrali živnost. Bohumil Venclík 13. ledna oslavil v dobré náladě sto jedna let na tomto světě. 

Po prázdninách roku 1943 měla jít šestiletá Eva do školy, místo toho ji nacisté odtrhli od náhradní rodiny. Přes židovský sirotčinec na pražském Hagiboru pak putovala do Terezína. Před deportací do Osvětimi ji tam zachránilo setkání s biologickou matkou.

Tisková zpráva analytického ústavu STEM shrnuje současný stav postoje české veřejnosti k probíhající válce na Ukrajině. Konstatuje mírné oživení zájmu, ale i preferenci zájmu o ukončení války nehledě na ztráty ukrajinského území.

15. dubna 1945 britská armáda osvobodila koncentrační tábor Bergen Belsen. Panovaly zde katastrofální podmínky – tábor byl přetížen, chybělo jídlo, šířil se tyfus. Britům se naskytl děsivý pohled: asi 60 tisíc lidí v kritickém stavu a 13 tisíc mrtvých… 

Případy znásilnění, sexuálního týrání či vydírání často komunistický státní aparát kryl. Desítky žen se s nějakým takovým traumatem ze svého mládí Paměti národa svěřily. Textem zahajujeme rozsáhlejší téma s názvem „Ženy v ohrožení“.

František Brouk žil s rodinou v budově jaroměřské sokolovny, jeho otec zde pracoval jako správce a za války tajně fotografoval dění v Jaroměři. Ve fotogalerii pod článkem se můžete podívat na záběry z kapitulace Němců nebo z oslav osvobození. 

Co znamenalo být hokejistou Dukly Jihlava v 80. letech? Byl to především tvrdý dril, který sportovcům dával šanci: mohli se podílet na největších úspěších československého sportu. Upíraly se na ně oči tisíců fanoušků, ale i oči příslušníků Vojenské kontrarozvědky.

Rudá armáda 27. ledna 1945 vstoupila do Auschwitz-Birkenau, německého nacistického  koncentračního a vyhlazovacího tábora. Před vojáky se otevřel tragický pohled. Mezi dřevěnými baráky se potácelo sedm tisíc zesláblých a nemocných lidí.

Baťovi muži vyjížděli do exotických krajů, aby zde postavili továrny „na zelené louce“, kde tamní obyvatele učili šít boty. Spolu s fabrikami vznikala města s domy, školami a kostely. Rodina Kosů zde žila až do návštěvy své rodné a už nově komunistické země.

Tento víkend v Bělorusku probíhají prezidentské „volby“. Svobodný svět je neuznává, diktátor Lukašenko po nich zůstane vládcem. V roce 2010 byl jeho protikandidátem Andrej Sannikov. Jak s ním poté běloruská KGB zacházela? Mluvil o tom pro sbírku Memory of Nations.

27. ledna 1945 vstoupili vojáci Rudé armády do největšího nacistického vyhlazovacího tábora a byli šokováni. O existenci tábora se dozvěděli jen pár dní předtím, než k Osvětimi dorazili. Tak otřesné obrazy lidského utrpení ale nečekali.

Co mají společného dvě ženy, mezi nimiž je věkový rozdíl pětadvacet let, jedna pochází ze slavné disidentské rodiny, a druhá z chudých poměrů na vsi? Obě dvě ještě v nedospělém věku surově vyslýchala Státní bezpečnost.

Židovský stavitel pražského obchodního domu Teta Karel Steuer odjel do Latinské Ameriky včas, aby se zachránil před holocaustem. Jeho synovec Petr Polacek emigrovat nestihl. Přežil Terezín a za příbuznými do Buenos Aires odešel, když se k moci dostali komunisté.

Příběhy z historie budou vyprávět lidé, kteří je zažili. Co paměť znamená pro přítomnost? Novinářka Lucie Korcová, dokumentarista Adam Drda a zakladatel Post Bellum Mikuláš Kroupa v podcastu ČRo Plus a Paměti národa přibližují klíčové okamžiky 20. století.

Prohlédněte si fotografie z naší sbírky, které zachycují atmosféru po 16. lednu 1969, kdy se na Václavském náměstí upálil dvacetiletý student Jan Palach.

​​​​​​​Pro někdejší disidenty je to šokující a zraňující: jeden z oblíbených filosofů a účastník tajných bytových seminářů v osmdesátých letech aktivně udával své blízké přátele StB. Rozhodl se o své minulosti agenta pro Paměť národa poprvé otevřeně promluvit.

Bohumír Vedra (1917–2012) si od začátku okupace Čech a Moravy nacistickým Německem psal zápisky, ve kterých zaznamenal události od listopadu 1939 do poloviny 40. let. Paměť národa je získala jako dar od jemu blízké osoby, která si přála zůstat v anonymitě. 

V olomoucké věznici se bála vražedkyň – čekaly na smrt. Jedna před popravou chodila celou noc ode zdi ke zdi a zpět. Nikdo nespal, všichni se báli, že jim něco udělá, když už nemá co ztratit. V komunistickém kriminálu si Růžena Kamarádová pak odseděla tři roky.