Barbora Šťastná

Do armády vstoupil proto, aby si splnil sen o létání. Po roce 1989 se však jako voják stal svědkem bolestných následků konfliktů a válek v Bosně a Hercegovině, v Albánii a v Afghánistánu.

V době nejtvrdšího stalinismu poskytli rodiče Márie Šidové útočiště knězi, který uprchl z vězení. Ona sama pak tajně doručovala jeho zprávy řeholním sestrám. 17. listopadu převezme Cenu Paměti národa.

O Janu Litomiském jeho přátelé mluví jako o výjimečném člověku: vzdělaném, veselém a laskavém, pohostinném. Jako o hluboce věřícím evangelíkovi s buldočí povahou. Nezlomili ho vyšetřovatelé StB ani bachaři na Borech.

Během několika krátkých měsíců se z pražských gymnazistů stali vyhladovělí, špinaví uprchlíci. Po katastrofě lodi Patria jim zbylo jen to, co právě měli na sobě. Přečtěte si ukázku z románu Barbory Šťastné Hotel Atlantic.

Nikdy nebyla lhostejná. Vždy se stavěla za práva slabších ať už jako novinářka, disidentka nebo členka Výboru dobré vůle. Otta Bednářová zemřela 5. září roku 2023 ve věku 96 let.

Jiřího Lábuse si před Prvním májem 1989 předvolala Státní bezpečnost. Obávala se, že s Oldřichem Kaiserem naruší průběh předem zrežírovaných oslav nějakým vtípkem. V komunistických oslavách Svátku práce prostor pro spontaneitu a humor nebyl...

Rozvodovost v době normalizace stoupala a komunisté chtěli situaci vyřešit zřízením sítě manželských poraden. Zcela nezáměrně tak dali vzniknout ostrůvkům relativní svobody, kde našla práci a útočiště řada disidentů.

Tuzemský export… Tuzex. Měl prostřednictvím „bonů“ odčerpávat od lidí valuty, které si vydělali v zahraničí. Obchody Tuzex otevřené před 65 lety byly rájem luxusu ze Západu, a zároveň otevřeným přiznáním, že v socialismu určité zboží na domácím trhu vůbec není.

Za socialismu jsme slovo „nedostatek“ neznali. Místo toho se mluvilo o „úzkém profilu.“ V mnohahodinových frontách se střídaly celé rodiny, zatímco prodavači ze zeleniny, masny a lahůdek si své zboží navzájem čile vyměňovali.

Za komunistického režimu antisemitismus nabyl nejzuřivější podoby v monstrprocesech padesátých let, ale tím jeho projevy zdaleka neskončily. Až do roku 1989 se o židovské tradici oficiálně mlčelo a ty, kteří se k ní hlásili, sledovala Státní bezpečnost.

Po nástupu totality v roce 1948 architekti ztratili nejen svobodu, ale z velké části i odpovědnost za své dílo. Jenže stavby, které dnes považujeme za produkt socialistických časů, přitom často vznikaly režimu navzdory.

Za prvních dvanáct let komunistické totality se počet dětí v dětských domovech zvýšil patnáctinásobně. Odebrání dítěte byl nejen nejčastější nástroj, jímž stát řešil jakékoliv problémy v rodinách, ale také mocná hrozba pro rodiny politických odpůrců.

Německo už vědělo, že válku prohrává, smrtící soukolí koncentračních táborů ale běželo dál. Dokladem toho byla i Svatava u Sokolova, kde nacisté roku 1944 postavili ženský koncentrační tábor. Sedmého května jsme si připomněli 78. výročí jeho osvobození.

Hokejista Augustin Bubník byl s dalšími členy československé reprezentace pod vykonstruovanou záminkou odsouzen k těžkému žaláři. Jeho syn Gustav Bubník nyní připomene jejich příběh účastí na Běhu pro Paměť národa.

Skladatel Jan Kapr se po roce 1948 zařekl, že „nenapíše ani notu, která by nesloužila socialismu“. Dvacet let poté vrátil Stalinovu cenu a vystoupil z KSČ. Režisérka Lucie Králová zachytila jeho život v nekonvenční, vtipné i emotivní dokumentární opeře KaprKód.

V době normalizace bylo do vydávání samizdatů zapojeno mnoho statečných lidí, kteří často ani nepatřili k disentu. Opisování zakázaných textů za pět korun na stránku pro ně bylo malým, ale velmi riskantním přivýdělkem.

Výraz „buržoazní pavěda“ k nám doputoval ze Sovětského svazu, jde o přesný překlad ruského „buržuaznaja lženauka“. Označoval vědní obory, které se marxistům-leninistům z různých důvodů nehodily do krámu.

Komunistům se nikdy zcela nepovedlo vymýtit z mysli lidí duchovní poselství Vánoc. Ale pokud jde o Velikonoce, byli úspěšnější. Pro mnoho lidí se jejich smysl zredukoval na pomlázky, nabarvená vajíčka a panáka něčeho ostřejšího.

„Úplně nejhorší, historicky ve všem,“ řekl o Karlovarském kraji bývalý premiér Babiš. Místní se k jeho výroku často ironicky hlásí. Právě tady se ale koncem 80. let zrodilo výrazné recesistické hnutí, které zpestřovalo šedé časy normalizace.