„Nebyla jsem ‚exot‘, byla jsem oběť. Ten název mě zraňuje,“ říká Helena Kleinová
Nová kniha Barbory Šťastné zachycuje osudy příslušníků různých menšin v československé i české historii. Jedné z pamětnic se však necitlivě dotkl její název – Exoti: Povídky o jinakosti podle skutečných příběhů Paměti národa.
Údernice, druhá směna a potratové komise. Emancipace žen za socialismu
„Ve společné práci s muži dokazují ženy nejlépe svou rovnoprávnost,“ prohlásil v roce 1949 Antonín Zápotocký. Komunistický režim hlásal osvobození žen, ve skutečnosti ženy měly hlavně pracovat a rodit.
„Slepá, chudák, tak mladá a slepá...“ slýchala, když vyšla ven s bílou holí
Emilie Kozubíková se nenarodila jako nevidomá. O zrak přicházela pozvolna a v době dospívání žila na pomezí světů vidících a nevidomých. A později jako předsedkyně organizace nevidomých dělala vše pro to, aby lidé se zrakovým handicapem nezůstávali v izolaci.
„Socialistické Československo bylo průmyslovou velmocí.“ Jenže jenom na papíře
Československo před rokem 1989 bylo prosperující a soběstačnou zemí s mohutným průmyslem – toto tvrzení patří k nejrozšířenějším dezinformačním mýtům. Znárodněný průmysl byl totiž spoután centrálním státním řízením, šlo o naoko prosperující Potěmkinovu vesnici.
Všichni měli práci. Často ale jinou a jinde, než sami chtěli
Politici KSČM ve svých veřejných vyjádřeních často obhajují dobu před rokem 1989 s argumentem, že v Československu byla práce pro všechny. Režim však zaměstnání využíval hlavně jako jeden z nejsilnějších nástrojů manipulace a vynucování poslušnosti.
Chodbami zní koleda. „Zavřete rypáky!“ křičí bachaři. Za chvíli zní jen tiše…
Vánoční stromeček z peří obarveného zeleným inkoustem, tajné půlnoční mše, perníčky z drobečků chleba. Za mřížemi československých věznic jsou Vánoce, uvnitř je tajně slaví politické vězenkyně a vězni.
Děda Mráz ve Stalinově Rusku i stromeček v Terezíně: jak se slavily Vánoce v totalitách?
Proč viděla malá Galina ozdobený stromeček až v pěti letech? Kam se pro strom vypravily děti z Terezína? A proč se v některých rodinách musela oslava Vánoc prostě odložit?
„Zavřete rypáky,“ křičeli bachaři, když vězňové zpívali koledu
Perníčky z drobečků chleba, tajné půlnoční mše nebo vánoční stromeček vyrobený z posbíraného peří, obarveného nazeleno - i tak vypadaly Vánoce politických vězňů a vězenkyň v padesátých letech.
Zamilovali se do sebe na válečné frontě. To nejhorší je ale čekalo doma
Bedřich Kopold a jeho pozdější žena Jiřina Švermová se poznali jako příslušníci 1. československého armádního sboru v SSSR. Společně prošli ohněm války, v poválečném Československu ale zažili perzekuci ze strany vlastních lidí.
„To byla paráda!“ Jak se slavil 28. říjen v Užhorodu roku 1937
28. října 1937 se v celém Československu slavilo devatenácté výročí vzniku republiky. Výjimkou nebyl ani mnohonárodnostní Užhorod na Podkarpatské Rusi. Lidovou slavnost však poznamenal i smutek nad koncem Masarykovy éry.
„Chtěla jsem bydlet v paneláku a mít normální rodiče,“ říká Beatrice Landovská
Do devíti let vyrůstala v bohémské rodině známého herce. Pak přišel zlom – z jejího otce se stal pronásledovaný disident. V době normalizace, kdy se ze všeho nejvíc cenila konformita, ona vždycky a všude vyčnívala.
Jak se dospívalo, když vám znakový jazyk zakázali?
Děti ve školách pro neslyšící v minulosti nesměly používat znakový jazyk. Učily se odezírat a vyslovovat slova, kterým často nerozuměly. Kvůli tomu jim pak mnohdy unikaly souvislosti dění v okolním světě.
Došlo mi, že tohle dítě nikdy nebude mít šanci dostat jinou známku než pětku
Ivana Málková se za katedru poprvé postavila roku 1983 a brzy pochopila, že učitelské povolání je jí souzeno. Čekal ji ale střet s mašinérií normalizačního školství: známkování, autoritativní přístup a všudypřítomná ideologie.
„Husák řekl, že hranice nejsou žádné korzo.“ Bohémský fotograf ho ale neposlechl
Na podzim roku 1969 se Československo po krátkém období uvolněnějšího cestování znovu uzavřelo za železnou oponu. Naďa Köhlerová a její manžel, fotograf Ivan, v té době pobývali v západoněmeckém Mnichově.
„Děti se učily, co mají říkat u výslechu, kdyby přišel,“ říká o salesiánských táborech
Jan Rabiňák za normalizace prožil několikery prázdniny jako účastník i organizátor salesiánských „chaloupek“. Vypráví o tajných táborech pro děti z křesťanských rodin, které dávaly dětem to, co jinde nemohly prožít.
„Děti se učily, co mají říkat u výslechu, kdyby přišel,“ říká o salesiánských táborech
Jan Rabiňák za normalizace prožil několikery prázdniny jako účastník i organizátor salesiánských „chaloupek“. Vypráví o tajných táborech pro děti z křesťanských rodin, které dávaly dětem to, co jinde nemohly prožít.
„Byla to služba obyvatelstvu.“ Kamila Moučková vysílala zprávy před samopaly
Rok 1968 jí změnil profesní i osobní život. Prožívala komplikované vztahy s otcem komunistou, snažila se být maminkou i televizní hvězdou. Před 57 lety seděla ve studiu před namířenými sovětskými samopaly. Její úspěšnou profesní kariéru pak ukončili komunisté.
„Mířili na nás a tekly jim slzy,“ vzpomíná fotografka na srpnovou invazi
Budoucí fotografka Hana Hamplová vyrazila 21. srpna 1968 s fotoaparátem do pražských ulic. S nasazením života zachytila dramatické momenty sovětské invaze.
Věřila jsem, že Sovětský svaz je náš přítel. Rok 1968 byl naprostý řez
Srpen 1968 prožila Jana Ondřejčková v redakci Československého rozhlasu. Pod namířeným samopalem sovětského vojáka musela odpojovat rozhlasovou techniku.
Vesmírný tulák Jiří Vydra
Příběh Jiřího Vydry připomíná pábitelské historky z knih Bohumila Hrabala. Toulal se po Čechách, zažil pijácké excesy i útěky před policií, pobýval ve vězení i v psychiatrické léčebně. Zároveň ho však životem provází autentické zaujetí uměleckou tvorbou.
