Václav Stratil byl vášnivým kreslířem už od předškolního věku: „Od svých čtyř do sedmi let jsem nakreslil asi sedm set lišek, které všechny běží zleva doprava, protože jsem levák.“ Liška, inspirovaná obrázky Josefa Lady, ho oslovovala svou chytrostí i jistou symbolickou ambivalencí mezi „dobrem“ a „zlem“.
Dětství a mládí prožil v Olomouci, kde začal na prahu normalizace na filozofické fakultě místní univerzity studovat výtvarnou výchovu pro dospělé. V Olomouci se také setkával s Milanem Kozelkou, představitelem karlovarského undergroundu:
O emigraci neuvažoval, ale sedmdesátá léta, kdy pracoval jako metodik pro amatérské výtvarníky a učitel na lidové škole umění, přežíval s vydatnou podporou alkoholu: „Po pěti rumech a po deseti pivech se to snášelo lépe, takže jsme chlastali jak duhy.“ Státní bezpečnost ho nutila ke spolupráci, na přelomu 70. a 80. let absolvoval šest výslechů. Poslední skončil tím, že ho estébáci odvezli na zasněžené pole a tam ho ztloukli do bezvědomí:
Naštěstí ho našel obyvatel nedaleké vesnice a odvezl do nemocnice, jinak by na poli patrně zemřel.
V roce 1983 přesídlil s rodinou do Prahy, pracoval jako noční hlídač v Anežském klášteře a nadále se věnoval tvorbě, často s duchovní tematikou. Vystavoval především neoficiálně, později se mu dařilo vystavovat v různých méně exponovaných prostorách na okraji Prahy. Vzpomíná na soudržnost celé tehdejší neoficiální výtvarné scény:
Od devadesátých let působil jako pedagog Fakulty výtvarných umění na Vysokém učení technickém v Brně. V té době začal vystupovat také jako hudebník a zpěvák. V roce 2015 ho to stálo jeho pedagogické místo, když v televizi provokativně zazpíval písničku oslavující Hitlera a pochvalně se vyjádřil, že „málokdo dokázal to, co on“. „Chtěl jsem prověřit cenzuru, která tady je, a není,“ komentuje to Václav Stratil.
