Příběhy pamětníků

Bylo mu 16 let, když stál během Pražského povstání proti německému tanku. Po roce 1948 se zapojil do protikomunistického odboje. Za to ho soud poslal na 16 let do vězení.

Příslušníci pěti československých dělostřeleckých pluků vzpomínají na drtivé vítězství v bitvě u Jasla 15. ledna 1945, která otevřela Rudé armádě cestu ke Krakovu a Osvětimi.

Prastrýcové Antonína Bořka-Dohalského zaplatili za zapojení do protinacistického odboje životy a jeho otec putoval po návratu z Dachau na deset let do komunistických vězení.

Ačkoli Státní bezpečnost zatkla 6. ledna 1977 organizátory Charty 77 a znemožnila jim předat Prohlášení Charty 77 Federálnímu shromáždění ČSSR, nezabránila zveřejnění Charty 77 o den později ve světovém tisku.

Dva dny před svými 97. narozeninami zemřela 27. prosince Miloslava Kalibová, která s maminkou a mladší sestrou přežila vyhlazení Lidic. Tatínka nacisté zastřelili na dvoře Horákova statku jako ostatní lidické muže.

Když se o Vánocích schází rodina Olgy Novákové, jsou jich desítky. Se svým manželem Milošem vychovala v emigraci v Montréalu sedm dětí.

Milan Kolář strávil v brněnském vězení na Cejlu Štědrý den roku 1948, Ludmila Hermanová trávila svátky v nápravně pracovním táboře Želiezovce a Ivan Kieslinger v jáchymovském lágru Rovnost, kde si na něm bachaři „trénovali“ mlácení vězňů.

„Advent byla doba docházení do Bartolomějské. V té době jsem z toho vždycky zhubla, takže na Vánoce jsem byla štíhlá,“ popsala nátlak StB v předvánoční době katolická intelektuálka a učitelka mnoha generací žurnalistů. Nátlaku nepodlehla.

Ani přes kruté mučení neprozradila Helena Šidákové svého manžela, s nímž měla utéct do západního Německa. Zdeňka Šidáka StB přesto chytila, dostal doživotí, ona šest let. Odmítla se rozvést a na setkání s manželem čekala 14 let.

Co znamenal listopad 1989 pro ty, kdo patřili k protikomunistické odbojové skupině kolem bratrů Mašínů, či pro jejich příbuzné, kteří zůstali v Československu?

V České republice žijí desítky až stovky židovských dětí ukrývaných za války, jejichž osudy dosud nikdo podrobně nezpracoval. Přinášíme příběhy dvou z nich: Marie Andělové a Evy Doleželové.

Pokračování dokumentu Skauti bez lilie přibližuje peripetie, kterými prošel skauting v polistopadové době. Premiéru měl v den 30. výročí polistopadového obnovení skautingu 2. prosince 2019.

Olga Masníková prožila život po boku animátora Borise Masníka, který založil se svými bratry slavné studio animovaného filmu Bratři v triku. Vyhlédl si ji v tanečních kurzech v Pražském ústavu pro hluchoněmé.

Zdaleka ne všichni, které Státní bezpečnost registrovala jako své spolupracovníky, se ke spolupráci zavázali dobrovolně, ne všichni někoho udali. Míru jejich spolupráce však bylo možno nahlédnout po otevření archivů mnoho let po převratu.

Dcera Otto Fischla Helena Kosková vzpomínala na překvapení, když uslyšela otcovo jméno v souvislosti s procesem s Rudolfem Slánským, který začal 20. listopadu 1952: „V rozhlase četli jména a mezi nimi i tátovo, což bylo pro mě strašlivé překvapení."

Sametová revoluce nepřinášela jen euforii a nadšení. Petr Dutko vzpomínal na vyřizování osobních účtů, Petr Rojík na rychlé převlékání kabátů. Oba se shodují na tom, že řada lidí si přála korekci režimu, nikoli systémovou změnu.

Jedna z prvních profesionálních pěstounek v SOS vesničce v Doubí Eva Borková vzpomínala, jak komunistický aparát celou dobu normalizace čekal na záminku dětské vesničky zrušit.

Obnova právního státu patřila k hlavním polistopadovým úkolům. V jakém postavení byli za normalizace soudci a advokáti? Jak proběhla očista justice od zkompromitovaných lidí?

Od 17. listopadu 1989 se traduje, že komunismus „zbourali studenti“. Jak to ale vlastně bylo? Vládla na vysokých školách proreformní a protirežimní atmosféra? Nebo do poslední chvíle představovaly spíše konformní složku společnosti?