Přidejte si box Magazín Paměti národa na svou stránku Seznam.cz.
Nafukovací vor Matylda poskakoval v peřejích horního toku Jeniseje uprostřed Sibiře. Ledová voda stříkala přes válce člunu, zatímco kameraman Petr Volf natáčel další a další záběry rozbouřené řeky. „Jeden přítel z výpravy spadl do vody. Bylo to dramatické. Bylo to o hubu,“ popisuje.
Posádka nepochybovala, že vor obstojí. Už jednou totiž dokázal něco, co se do té doby zdálo nemožné.
V polovině sedmdesátých let na něm novinář a cestovatel Jaromír Štětina sjel nebezpečný Indus v Himálajích. Výprava se zapsala mezi nejvýznamnější československé vodácké expedice své doby a z nenápadného nafukovacího člunu se stala legenda.
„Matylda vznikla v Lomnici nad Popelkou, kde vyráběli nafukovací haly z takových tlustých buřtů. Štětina si jich nechal udělat dvacet a sestavil z nich vor. Měl obrovskou výhodu – nenabral vodu. Ta mezi válci vždycky protekla, takže přeskákal i neuvěřitelné peřeje,“ vzpomíná Petr Volf.
Realita Sibiře
Petr Volf pracoval od 60. let u Krátkého filmu. Toužil poznat svět a prostřednictvím svých snímků jej ukázat československému divákovi. Díky profesním kontaktům mohl natáčet hluboko uvnitř Sovětského svazu. Tam narazil na hranici toho, co bylo ještě možné ve světě sevřeném železnou oponou vysílat.
Sibiř nebyla pro cizince volně přístupná. Vstup do některých oblastí, zejména do pohraničních zón, podléhal zvláštním povolením. Českoslovenští filmaři včetně Petra Volfa a režiséra Milana Maryšky se tam dostali jako součást mezinárodní expedice organizované ve spolupráci se sovětským časopisem Sobesednik.
Líbí se vám tento text? Předplaťte si Magazín a dočtěte si ho!
