Náš nový AI asistent. Objevte v příbězích pamětníků nečekané souvislosti! Přidejte si box Magazín Paměti národa na svou stránku Seznam.cz.
U příležitosti nedožitých devadesátých narozenin Václava Havla se k jeho dramatickému dílu vracíme prostřednictvím vzpomínek hudebníka a filmaře Vladimíra Merty, v jehož bytě vznikla první nahrávka jednoaktového absurdního dramatu Audience. Havel v ní propůjčil hlas Ferdinandu Vaňkovi, Pavel Landovský sládkovi. Merta obsluhoval magnetofon a pod vedením režiséra Luboše Pistoria nahrávku sestříhal.
Vladimíre, vraťme se do roku 1978, kdy se u vás doma natáčela Audience. Co Václava Havla k pořízení nahrávky vedlo? Chtěl si především poslechnout, jak jeho text zní v hereckém podání?
On jako dramatik trpěl tím, že kromě čtení pro kamarády neměl jinou možnost ověřit si, jak by zněla akustická podoba jeho her. Audience původně vznikla pro pobavení společnosti na Hrádečku. On sám natáčení inicioval, protože chtěl slyšet svůj dramatický text tak, jak si asi představoval, že by zazněl na divadle.
Havel se nakonec sám ujal role Ferdinanda Vaňka. Nakolik podle vás jeho hlas přispěl k tomu, že nahrávka působí tak přesvědčivě?
To bylo hlavní kouzlo té hry. Člověk měl dojem, že se opravdu stává svědkem reálného rozhovoru, který Havel vedl v pivovaru. Bylo to geniální. Já už si dnes jiné obsazení nedovedu představit.
K nahrávání ale bylo potřeba najít techniku i místo, kde by mohlo v utajení proběhnout. Jak se stalo, že volba padla právě na vás a váš domov?
V Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého jsem byl jako elév přítomen několika inscenacím, které připravoval Luboš Pistorius. Jeho syn Vláďa byl mým fanouškem, dá se říct, ale současně velkým kritikem. Nějakým způsobem se dozvěděl, že mám doma profesionální magnetofon Revox. Já jsem to tajil, protože jsem se bál, že mi ho zabaví.
Revox mi poslali ze zahraničí. Přes celnici jsem ho dostal s pomocí mé fanynky Jany Čábelové, která pracovala na celním úřadě. Do papírů napsala, že jde o kuchyňský mixér, a já už ho jen musel pronést vrátnicí. Jenže ten Revox vážil asi pětadvacet nebo třicet kilo a já musel předstírat, že to nic není. Ale podařilo se.
Pro natáčení bylo také důležité, aby ho dělal někdo, ke komu měli důvěru. A to jsem byl já.
Než se u vás Havel s Landovským posadili k mikrofonům, museli se na natáčení připravit. Probíhaly nějaké zkoušky?
Zkoušky byly u Luboše Pistoria doma a já jsem u nich byl. Bylo jasné, že jakmile se Havel sejde s kýmkoli, natož s Landovským, okamžitě se to dozvědí estébáci, začnou po tom pátrat a bylo by po Audienci. Pistorius proto zvolil metodu zkoušení s jednotlivými aktéry.
Landovskému přehrával Havlův part Jan Hartl, člen Realistického divadla, výborný člověk. Potom tu nahrávku pustili Havlovi a on se nějakým způsobem musel přizpůsobit tomu, co mu Hartl předžvýkal. Hartlovým úkolem bylo asi naznačit tu uvážlivost, odhadnout, kde by Havel dělal pauzu a kde by se z realistické hry postupně stávalo absurdní drama.
Jak se v obyčejném bytě bez studia natáčely zvuky pivovaru? Proč se Havel musel vracet k poslední replice a jak se tajně pořízená Audience dostala k posluchačům? Vladimír Merta v pokračování rozhovoru vzpomíná také na Landovského přípravu na roli sládka a na riziko, které s natáčením podstupovali. Předplaťte si Magazín a článek si dočtěte!
