Náš nový AI asistent. Objevte v příbězích pamětníků nečekané souvislosti! Přidejte si box Magazín Paměti národa na svou stránku Seznam.cz.
Vysoké Mýto bylo už od druhé poloviny 19. století posádkovým městem. Vojenská přítomnost ovlivňovala život města po dvě stě let. Rozsáhlou vojenskou infrastrukturu pak po srpnové okupaci v roce 1968 využila sovětská armáda. Do města přišly tisíce okupačních vojáků, kteří obsadili nejen kasárenské budovy, ale také rozsáhlé vojenské areály, cvičiště pro tanky a další objekty rozeseté prakticky po celém městě. S vojáky do města přišly i jejich rodiny.
Jan Schejbal přišel do Vysokého Mýta v polovině sedmdesátých let na učiliště:
Běž domů, Ivane
Sovětská přítomnost ve Vysokém Mýtě trvala více než dvě desetiletí. Když komunistický režim na konci roku 1989 padl, bylo jasné, že skončí i pobyt sovětské armády.
Na začátku roku 1990 navštívil město Michael Kocáb, jedna z hlavních tváří vyjednávání o odchodu okupačních vojsk. „Viděli jsme toho moc. Od chemicky a ekologicky zdevastovaných vojenských újezdů, přes podzemní sklady munice či úložiště jaderných hlavic zbraní až po vykrádání bývalého sovětského majetku jak ze strany Rusů, tak našimi lidmi,“ popisuje Michael Kocáb výjezdy do posádek sovětské armády v knize Vabank.
.jpg)
Vysokomýtští zastupitelé Kocábovi ukázali rozsah zdejší posádky, která ve městě působila jako stát ve státě. V té době v zastupitelstvu působil i Jan Schejbal, který vzpomíná:
Poslední voják město opustil 16. července 1990. Sovětská armáda po sobě zanechala více než 200 objektů a přes 86 hektarů pozemků. Po jejím odchodu ale nezůstaly jen prázdné kasárny. Po více než dvaceti letech sovětské přítomnosti se začalo ukazovat, že nezvaní hosté po sobě zanechali i jiné stopy.
Sovětská nafta prosákla do podzemních vod
První varování bylo vidět pouhým okem. „Část autodromu už tehdy využíval zdejší autoklub k pořádání motokárových závodů a my jsme věděli, že tam vytékala rezavá voda a na ní se dělaly mastné fleky,“ vzpomíná první porevoluční starosta Bohuslav Fencl. Skvrny vzbudily podezření, že do půdy unikají ropné látky. Město proto potřebovalo zjistit, jak vážný problém se pod povrchem skrývá.
V prostoru dnešního autodromu měla sovětská armáda centrální úložiště pohonných hmot. Každý den tam přijížděly cisterny, palivo se stáčelo do nádrží a odtud dál rozváželo. Po desetiletích takového provozu se ropné látky dostávaly do půdy. Hrozilo, že kontaminace zasáhne i podzemní vodu.
Vysoké Mýto proto nechalo provést hydrogeologický průzkum. Odborníci vyhloubili kolem dvaceti vrtů a potvrdili nejhorší obavy místních. Jan Schejbal vysvětluje:
Místní se navíc obávali, že kontaminace zasáhne vysokomýtskou synklinálu, rozsáhlou zásobárnu podzemní vody. Ohrožený tak nebyl jen areál bývalé sovětské posádky, ale důležitý zdroj pitné vody.
Voda pro další generace
Jan Schejbal se rozhodl veřejně rozšířit žádost o pomoc s vyčištěním kontaminované půdy. Jeho zpráva se dostala až do vysílání Svobodné Evropy. Na výzvu reagovala firma, která prostřednictvím vládního programu nabídla městu pomoc:
Sanace ekologických škod byla hrazena ze státního rozpočtu a ve Vysokém Mýtě a jeho okolí si vyžádala více než 35 milionů korun. Dekontaminováno a rekultivováno bylo zhruba 90 hektarů půdy.
Ani tím ale ekologická zátěž ve Vysokém Mýtě nezmizela. Ještě v roce 2003 byla v lokalitě U zastávky objevena jáma s nebezpečnými látkami. „Technické práce spočívaly v odčerpání jedné tuny ropných uhlovodíků z jímky a v její demolici, přičemž bylo odtěženo celkem 20,78 tuny znečištěného materiálu,“ uvádí ve zprávě ministerstvo životního prostředí.
Sanace se podařila. Pro město bylo důležité, že se podařilo uchovat i podzemní vodu. „Byli jsme rádi, že jsme toho docílili a že voda je zachovaná i pro příští generace,“ uzavírá Bohuslav Fencl.
