Čtyři dny před Štědrým dnem roku 1944 se americkým pilotům podařilo to, o co se jejich britští kolegové z RAF marně pokoušeli tři roky – zasáhli výrobní areál Škodových závodů v Plzni.

Po neúspěšných pokusech britské RAF v letech 1942 a 1943 se do likvidace výkonné zbrojovky zapojili Američané s bombardéry 15. letecké armády. Ty se nad Plzní poprvé objevily v únoru 1944, poté 16. října a 16. prosince. Zasažení cíle se jim podařilo 20. prosince 1944.

Jejich bomby dopadly na škodováckou dělovku, soustružnu nábojů a mechanické dílny a v areálu poté vypuklo několik požárů. Způsobené škody vedly pouze ke snížení výroby, byla záhy obnovena v plném rozsahu.

Jednalo se do té doby o nejtragičtější nálet na Plzeň, při kterém zahynulo 130 lidí a téměř 240 osob bylo zraněno. Bomby totiž zasáhly i centrum města včetně lázní. Jak uvedl plzeňský historik Karel Foud, poškodily také budovu někdejšího policejního ředitelství, sídlo gestapa, bývalou školu U Hamburku (dnes sídlo soudu) a také hotel Continental.

Nebezpečné místo k životu

Josef Veltruský, který ve Škodovce pracoval jako totálně nasazený, tušil, že tímto náletem snaha spojenců škodovku zlikvidovat nekončí. Už dříve byl svědkem několika náletů v okolí Plzně.

Josef Veltruský v době války, kdy žil v Plzni. Zdroj: Paměť národa
Josef Veltruský v době války, kdy žil v Plzni. Zdroj: Paměť národa

„Asi deset kilometrů od Plzně stála falešná Škodovka,“ vzpomínal na dřevěnou maketu zbrojovky, kterou nechali Němci vybudovat v roce 1941 severozápadně od Plzně, aby oklamali piloty spojeneckých bombardérů.

Škodovka, která se za války stala součástí koncernu Reichswerke Hermann Göring, patřila vedle Kruppových závodů v Essenu k největším zbrojovkám Říše, produkovala munici a výzbroj pro německou armádu.

„Okolo Plzně padaly bomby a my jsme se chodili koukat na ty krátery,“ popsal úsilí spojenců o likvidaci továren Škodovku zlikvidovat. Zintenzivnilo se po ničivém britském náletu na Kruppovy závody v Essenu v noci z 23. na 24. října 1944.

V té době se Josefovi podařilo získat práci mimo montovnu Škodovky.

FALEŠNÁ ŠKODOVKA
Aby nacisté ušetřili Škodovku náletů spojenců, postavili v roce 1941 její dřevěnou maketu. Stála mezi Vejprnice a Vochovem na ploše 100 hektarů, byla potažena pytlovinou a měla i pro Škodovku typické komíny, zahrnuty byly i napodobeniny železničních tratí do Chebu a na Domažlice. Maketa nebyla zasažena a posloužila jako zdroj materiálu pro opravu později těžce poškozených Škodových závodů.  

„Šéf v té velké montovně se mě ptal, čím jsem vyučený. Když zjistil, že cukrářem, tak se začal vztekat, co mu to tam posílají. No, já se mu nedivím...“ popsal situaci po svém vyučení, kdy byl totálně nasazen právě ve Škodovce.

Poslali ho proto kopat protiletecký kryt pro zaměstnance Škodovky. „Ve Skvrňanech za Škodovkou jsem vyvážel zeminu ven z tunelu.“

Po prosincovém náletu se Josefovi už Plzeň zdála nebezpečným místem k životu. Ke strachu z bombardování se přidaly neúnosné podmínky, ve kterých v Plzni žil. „Bydleli jsme v dřevěných barácích, bylo nás hodně na cimře a měli jsme tam zvířátka – štěnice.“

Nálet na Plzeň - Vánoce 1944 (Miluše Axamitová)
 
 
00:00:00
00:00:00
Miluše Axamitová
Miluše Axamitová
„Sotva jsme přišli do krytu, začalo se to sypat. To byl ošklivý nálet. Když se rozevřely dveře krytu, šla tam spousta prachu. Na lázně vedle polikliniky bylo shozeno sedm bomb. Gestapo na druhé straně řeky bylo zasažené, před poliklinikou ležely dvě bomby, v zahradě za domem, kde je nyní Dům kultury, byly taky bomby. Do krytu nosili raněné, bylo to ošklivé. Když jsme přišli nahoru, nezůstalo v strýcově čtyřpokojovém bytě jediné okénko celé, všechna byla vysypaná.“

 

Bomby dopadaly na Plzeň i na konci války

Když dostal v březnu volno a jel na Mělnicko navštívit rodiče, rozhodl se, že se do Plzně nevrátí. „Rodiče se radili a nakonec mě tam nechali,“ vzpomínal, u rodičů ale musel žít v utajení jako zběh z nuceného nasazení. Až zpětně si vyčítal, že kvůli němu rodiče riskovali zatčení, svým útěkem se však vyhnul třem ničivým bombardování Plzně v dubnu 1945.

Zasažené domy v Plzni na konci války. Foto: Ida Milotová
Zasažené domy v Plzni na konci války. Foto: Ida Milotová

Nejničivější nálet provedli Britové v noci z 16. na 17. dubna, kdy svrhli bomby na nádraží a obytné čtvrti. Zahynulo 500 německých vojáků a 124 Plzeňanů. Den po tomto krvavém náletu Plzeň bombardovali Američané. Jejich cílem bylo nádraží ve čtvrti Koterov, ale bomby zasáhly čtvrti Slovany a Petrohrad a usmrtily 79 lidí.

 

Škodovku Spojenci vyřadili z provozu až náletem 25. dubna 1945. Pár dní před koncem války zničili velkou část závodu. Díky varování odvysílaném na vlnách BBC při náletu zemřelo „pouze“ šest zaměstnanců. I přesto si v Plzni nálet vyžádal 66 obětí.

 

Závěrečný nálet na Plzeň se uskutečnil přesně tři roky po akci Canonbury, tedy Pohřbený kanon, kterou připravovala Velká Británie ve spolupráci s československou exilovou vládou. Podíleli se na ní parašutisté ze skupin Silver A, ale i Anthropoid a Out Distance. Kvůli ztrátě radiomajáku při seskoku britské piloty museli ke Škodovce navést zapálením signálních ohňů. Přestože se jim ohně zapálit podařilo, akce uskutečněná v noci z 25. na 26. dubna 1942 skončila neúspěchem.