Přidejte si box Magazín Paměti národa na svou stránku Seznam.cz.
„Oni si nás chtěli vzít na starost a zničit nás. No a to se jim nepovedlo,“ vyprávěl o svém kontaktu s komunistickou Státní bezpečností (StB) někdejší opat Želivského kláštera (2013–2022) Jáchym Jaroslav Šimek studentům z vlašimského gymnázia v rámci projektu Příběhy našich sousedů. A zavzpomínal, jak zvládl dlouhý a konfliktní výslech: „Vytáhl jsem růženec a začal se před nimi nahlas modlit.“ Studentům se vylíčil jako farář, který statečně ustál tlak StB.
Jenže realita, aspoň podle archivních dokumentů StB, se jeví jinak. Jím podávaný heroický příběh opomíjí pravděpodobně jednu jeho dosti temnou stránku. Jáchym Jaroslav Šimek je registrovaným tajným spolupracovníkem StB s krycím jménem Mikeš, který podle dokumentů spolupracoval tři roky. S estébáky se za tu dobu sešel více než šedesátkrát. Většinou za ním jezdili na faru, několik schůzek proběhlo i v konspiračním bytě ve Vlašimi. Přesto trvá na tom, že s StB nespolupracoval.
V pardubické polepšovně
Jáchym Jaroslav Šimek chtěl být farářem od dětství. Dům v Nížkově u Havlíčkova Brodu, kde žil s rodiči a mladší sestrou, stál těsně vedle kostela. Ten považoval za svůj druhý domov. Odmalička si stavěl v obývacím pokoji oltáře, hrál si, že slouží mši, a kázal. Když rodinu potkalo neštěstí – komunisti jim znárodnili hospodářství – otec Josef se zhroutil. Zapálil vlastní dům a kravín. Tehdy třináctiletý Jáchym Jaroslav Šimek našel bezpečí u hospodyně na faře.
Sen stát se farářem se mu splnil. Vystudoval Římskokatolickou cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích a v červenci 1977 ho kardinál František Tomášek v Katedrále svatého Víta na Pražském hradě vysvětil na kněze.
Státní bezpečnost se o Jáchyma Jaroslava Šimka začala zajímat na jaře 1979. Vykonával v Náchodě duchovní kaplanskou službu, tedy pomocníka faráře. Bylo mu 27 let. Náchodská StB na něj založila svazek prověřované osoby pod krycím názvem Mikeš.
Důvodem se staly jeho kontakty s bývalým náchodským kaplaneem Václavem Vackem. Toho StB považovala za – jak uvádí ve spise – „duchovního otce nábožensky založené skupiny mládeže“, která se schází v bytech, diskutuje o náboženských otázkách, zpívá, čte církevní materiály. StB se domnívala, že jde o tajné schůzky členů laického apoštolátu, věřících, kteří chtějí víru dál šířit, což považovala za protistátní. Jáchyma Jaroslava Šimka podezírala, že se schůzek účastní, anebo je dokonce organizuje.
Brzy přišel trest. Z Náchoda, kde kostely praskaly ve švech, státní úřady mladého kněze přeložily do skomírající malé farnosti v Ostružnu na Jičínsku: „Byl tam krásný kostel, ale poloprázdný. Chodilo tam dvacet babiček,“ vysvětluje Jáchym Jaroslav Šimek. Pokusil se situaci změnit. StB si k tomu zapsala, že svou modrou Škodovkou jezdí po okolí, navštěvuje rodiny, agituje pro náboženství, mladé lidi zve na faru na čaj, staré vozí svým autem na nákupy. „Byl jsem atypický kněz, mladý a mládež jsem měl kolem sebe,“ popisuje Jáchym Jaroslav Šimek pro Paměť národa.
Líbí se vám tento text? Předplaťte si Magazín a dočtěte si ho!
