Přidejte si box Magazín Paměti národa na svou stránku Seznam.cz.
Když Rusko v únoru 2022 rozpoutalo celoplošnou válku proti Ukrajině, Eddy Scott (29) začal ihned shánět peníze a posílat je napadené zemi. Na podzim téhož roku tento jachtař z jihu Anglie skončil s prací a pick-upem odjel do Kramatorsku na východě Ukrajiny. Zásoboval odtamtud obyvatele podél fronty potravinami a vodou a zprostředkovával lékařskou pomoc nebo lidi evakuoval. Po bezmála dvou a půl letech se mu jedna z těchto cest stala osudnou, když na jeho auto zaútočil ruský dron.
Jednoho rána na konci ledna 2025 tehdy evakuovali s místní nevládní organizací Base UA tři lidi a psa. Odpoledne se s ukrajinským kolegou vrátil do města, které leží poblíž fronty, pro dva civilisty a při odjezdu na ně zaútočil dálkově řízený dron s výbušninou a jeho speciální nálož vytvořila úzký proud kovu, který prorazil pancéřovanou střechu terénního auta i opěradlo Eddyho sedadla. Utrhnul mu levou paži a zarazil se do jeho levého stehna.
„Moje ruka mi ležela na mikině a noha byla zdevastovaná. Ostatní tři lidé v autě naštěstí utrpěli jen lehká zranění. Má zranění ovšem poměrně dost krvácela... Vedoucí týmu během dvou a půl minuty nasadil dva turnikety (škrtidla), a tím mi zachránil život,“ popisuje Eddy Scott pro Paměť národa první okamžiky po útoku na humanitární vozidlo. „Vyzvedli mě pick-upem, pak mě přeložili do sanitky a do hodiny operovali. Během záchrany jsem postupně dostal pět litrů krve, takže v podstatě kompletní transfuzi,“ dodává.
Několik dní strávil v Mečnikovově nemocnici v Dněpropetrovsku pro nejtěžší válečná zranění, následovalo šest týdnů v Kyjevě a koncem března 2025 se dostal do soukromé rehabilitační kliniky Superhumans ve Lvově. Kliniku nikdy zcela neopustil, nejprve se v ní léčil a teď v ní pracuje.
Umění soustředit se na pozitivní věci
Nepřekvapí, že jako jachtař Eddy vedl aktivní život, křižoval oceány, devětkrát přeplul Atlantik a po lodích doslova běhal sem a tam. Mluví tedy o obrovské životní změně. „Nemám žádné skvělé vzdělání a spoléhal jsem se na své nohy a ruce. Přesto tou největší výzvou pro mě není vyrovnat se s tím, že jsem přišel o ruku a nohu, a budu žít bez nich, ale největší výzvou je přijmout změnu celého mého života,“ uvědomil si.
„Když máte zranění, zvlášť pokud jde o velmi těžké zranění, jako je to moje, soustředíte se na pozitivní věci. Protože na ty špatné jste už zvyklý, jako by se to negativní stalo vaší součástí,“ popisuje Eddy svůj přístup. A vzápětí dokládá, že se mu tohle daří. „Na protézu jsem si zvykl rychle, jsem teď nezávislý – bydlím sám, pracuji tu, cestuji, zrovna jsem týden lyžoval v Norsku, nebo chodím po kopcích, takže to zvládám velmi, velmi dobře…“ vypočítává. Raduje se ze svých pokroků i výsledků v práci, těší se na setkání s kamarádem z fronty a vnímá každou pozitivní drobnost.
Líbí se vám tento text? Předplaťte si Magazín a dočtěte si ho!
