Obranou v Ruskem vedené informační válce podle ukrajinisty Davida Svobody není věcná argumentace. Neustálým vyvracením lží pouze děláme z těch, kteří je šíří, legitimní stranu sporů, upozorňuje Svoboda. Jsou na straně zla, podporují genocidu, takže poukazujme na jejich pohnutky, vybízí.
Lidé, kteří ve snaze očernit Ukrajince opakují různé nehoráznosti, a ti, kteří jim naslouchají, nejsou přístupní argumentům. „Jestliže se snažíme bojovat s ruskou informační válkou – a to skutečně je válka – tak si uvědomme, že nemůžeme hrát badminton, když oni hrají ragby,“ upozorňuje ukrajinista David Svoboda na přetrvávající nepochopení situace. Věcná argumentace se ve střetu s šiřiteli dezinformací míjí účinkem, neboť ve veřejné debatě jen legitimizuje pokřivené argumentační figury.
„Tomio Okamura a jeho pobočníci to dělají, protože podporují genocidu a dávno se přidali na stranu zla,“ vysvětluje Svoboda počínání prokremelských populistů. Čelit jim můžeme jedině tak, že půjdeme ke kořenu věci a jejich pohnutek namísto toho, abychom se věcně bavili o tom, co nám předkládají – tak by totiž podle něj byli vždy o krok napřed a neustále řídili naši rozpravu.
Technika dehumanizace oběti
Při dotazu na ruské teze o Banderovi nabízí faktograficky napěchovanou odbornou přednášku, už před ní ale varuje, že nepovede vůbec nikam. „Nebo vám řeknu rovnou, proč se s historickými fakty takto křivě a účelově zachází,“ upřednostňuje. U šiřitelů lží o Ukrajincích pozoruje jasný rasistický motiv. Přibližuje jej na příkladu očerňování všeho ukrajinského jako „banderovského“, a tedy „fašistického“, či dokonce „lidožravého“, což je bezpochyby známá technika dehumanizace oběti.
Účelem těchto urážek je vytvořit představu, že samostatnost Ukrajiny rovná se Bandera a ten se rovná genocida Židů, Poláků, Čechů a dalších. „Kreml a jeho podporovatelé se tak pokoušejí Ukrajince – podobně jako nacisté Židy – obrazně řečeno naporcovat a připravit jako sousto vhodné k pozření,“ přirovnává David Svoboda.
Tento problém si žádá i exkurz do lidské přirozenosti, protože člověk není tvorem lačnícím po informacích, na jejichž základě by si udělal úsudek. Většina lidí vyhledává jen ty informace, které je utvrdí v jejich vlastním předsudku. Svoboda vypočítává, že on se svými kolegy dezinformace vyvrací bezvýsledně už dvanáct let. Vzpomene při tom Masarykovu nepříliš úspěšnou snahu vyvracet pověry namířené proti Hilsnerovi.
Uměle šířené konstrukty o „banderovcích“ a jejich ruský původ
Chybí zde strategická komunikace upozorňující na to, že určité lži namířené proti reáliím spojeným s Ukrajinou mají svůj původ v kontextu agresivních akcí Ruské federace. „Pátral jsem po počátcích toho ustavičně živeného, stále opakovaného narativu, který staví volyňské Čechy do známého vylhaného kontextu spojujícího je s Banderovci a našel jsem ho okolo data 6. února 2014. (Období Revoluce důstojnosti, během níž se Ukrajinci zbavili proruského prezidenta. Následoval vpád Ruska na ukrajinský poloostrov Krym a Ruskem řízená ozbrojená akce na východě Ukrajiny, pozn. red.) „Ve vzpomínkových knihách vydaných v 90. letech tento narativ již občas nacházíme, ale jako nekonečný seriál o jedné opakované větě má počátek právě ve dnech ukrajinské Revoluce důstojnosti.“
Zmíněný motiv se od té doby neustále objevuje na sociálních sítích a v dalších médiích a zanechává výraznou stopu. „Tehdy to začalo v Reflexu. Polští politici a politizující historici se k tomuto motivu přihlásili s několikaletým zpožděním,“ poukazuje ukrajinista na nešťastnou roli, kterou bezděčně sehrála i nepřipravená odborná veřejnost. Přinejmenším ji – stejně jako novináře – mělo podle Svobody varovat, že virálnost daného tvrzení vůbec nekoresponduje s jakýmikoliv novými odbornými objevy. Právě naopak.
Zmatení pojmů a selektivně zamlčované prameny
Součástí technik, které Kreml uplatňuje ve svých dezinformačních útocích, je směšování pojmů. Typicky například „banderovci“ a „bandy“, tedy historická situace, kdy na Volyni operovaly loupežné bandy, jak dokládali i samotní volyňští Češi. „Jen v minimu případů s jistotou víme, že Ukrajinská povstalecká armáda (UPA) s Volyňáky bojovala, a naše krajany můžeme brát za oběti Ukrajinců,“ zdůrazňuje Svoboda.
Podobně se také selektivně zamlčují dobře zdokumentované prameny dokládající, že se UPA snažila o antinacistickou a antibolševickou alianci s volyňskými Čechy, a byla odmítána. „Volyňští Češi nechtěli proti Němcům bojovat, čekali, až přijde fronta, a potom ‚naskákali‘ do prvního armádního sboru (1. československý armádní sbor v SSSR, pozn. red.) – což byla jediná možná strategie a je to v pořádku, ale nechápu, proč se to zamlčuje,“ poukazuje Svoboda na selektivní přístup k faktům.
V této souvislosti Svoboda připomíná, že víme i o poválečném případu, kdy se mladí navrátilci z řad volyňských Čechů estébákům u výslechu doznali, že se inspirovali „banderovci“, protože chtěli dělat protikomunistický odboj tak jako oni. To je případ tzv. Judexovy protikomunistické odbojové skupiny na Žatecku, o níž napsal studii historik a archivář Adam Zítek z Národního archivu.
„Nakonec byli volyňští Češi oběťmi, ale především Čechů,“ konstatuje David Svoboda. Naráží tak na fakt, že když se před 80 lety vraceli do vlasti, estébáci na ně pohlíželi jako na jedince načichlé „banderismem“ a ukrajinskou antisovětskou rozkladnou vůlí. „To byla pro volyňské Čechy doba temna,“ ukazuje na příkoří, které má prokázané viníky – komunistický represivní aparát. Stejně tak se virálním vůbec nestal fakt, že české krajany v Sovětském svazu primárně vraždil stalinský režim. V Žytomyru došlo 28. září 1938 k největší hromadné popravě sovětských občanů českého původu v rámci stalinských represálií. Přitom se nadměrně zdůrazňuje, a tím pádem zkresluje souvislost, že hlavním predátorem tehdy byli ukrajinští nacionalisté.
Historie jako zbraň
„Vše kolem tohoto tématu má svůj ‚technologický‘ kontext, v tomto případě je cílem znepřátelení dvou etnik, tzn. Čechy zaměřit proti Ukrajincům, a vrátit se tak k rasistické metodě 19. století a heslu ‚cizinec není našinec‘, potažmo vzbudit pohoršení typu ‚jak si mohli dovolit vztáhnout ruku na naše krajany‘,“ odhaluje historik. Zároveň poukazuje na fakt, že ovšem nikde není slyšet Ukrajince, že by vyčítali Čechům, čeho se na nich dopustili. „Pokud v první řadě neukážeme, že těm manipulátorům vidíme do kuchyně, budeme se trapně motat v kruhu. A jen z nich uděláme legitimní stranu sporů a oni dál budou nadhazovat míčky,“ varuje expert.
Přidejte se do ⇒Klubu přátel Paměti národa a pomozte natáčet další příběhy.
Děkujeme, že spolu s námi uchováváte českou historickou zkušenost.
Doporučuje přenést tuhle válku na území soupeře a pojmenovat jeho počínání, totiž že se jedná o dehumanizační taktiku a weaponizaci historie – účelové nakládání s dějinnými událostmi, jejich překrucování a jejich použití jako zbraně. Touto taktikou agresor cílí na národy, jejichž soužití s Ukrajinci v minulosti nebylo bezproblémové, aby tak podryl jejich současnou solidaritu s Ukrajinou.
Okamurovce setřeme tím, že poukážeme na jejich ubohost a účelovost a popíšeme propagandistické techniky, které používají,“ volá David Svoboda po změně přístupu. Odkazuje na knihu a přednášky svoje a také na práce své kolegyně Lenky Víchové, knihu Vlastimila Ondráka či Tomáše Řepy. Upozorňuje také na vznikající skripta Klíč k soudobé Ukrajině: dějiny, politika, kontroverze, která připravuje ve spolupráci s již zmíněnou kolegyní.
Úsilí o ovlivnění našeho pohledu na historické události je od roku 2014 neodmyslitelným doprovodem agresivních kroků Ruské federace na mezinárodní scéně. Hrubě přibližná historická datace tohoto jevu (tedy počínaje Revolucí důstojnosti na Ukrajině a počátku násilí) i pojmenování jeho ruského pachatele napovídají i o jeho počátečním účelu: jde o ospravedlnění ruského počínání a diskreditaci ukrajinské strany v očích světové a české veřejnosti. Není náhoda, že od ledna 2015 do prosince 2020 bylo z 8223 dezinformací zachycených analytickými centry Evropské unie celých 40 procent věnováno právě Ukrajině a Ukrajincům.
Zdroj: Citace z úvodního textu Davida Svobody k připravovaným skriptům Klíč k soudobé Ukrajině: dějiny, politika, kontroverze






