Dezinformace: Deset nejčastějších hoaxů o Ukrajině

Při příležitosti čtvrtého výročí ruské invaze na Ukrajinu si připomínáme nejen tragické důsledky války, ale také mimořádnou sílu dezinformací, které ji od prvního dne provázejí. Systematické šíření lží, polopravd a manipulativních narativů má za cíl ospravedlňovat agresi, relativizovat utrpení obětí a podkopávat solidaritu s napadenou zemí. O to důležitější je rozlišovat fakta od propagandy a aktivně se bránit informační válce, která probíhá paralelně s tou vojenskou.

HOAX číslo 1: „Ruská válka proti Ukrajině je vynucenou reakcí na provokaci ze strany Ukrajiny a Západu.“

Článek 2 Charty OSN, kterou podepsalo i Rusko, zavazuje státy řešit mezinárodní spory mírovými prostředky a zakazuje hrozbu silou či její použití proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti jiných zemí. Výjimkou je pouze sebeobrana při ozbrojeném útoku podle článku 51. Ukrajina však Rusko nenapadla ani nepřipravovala útok.

Mezinárodní společenství se shoduje, že Rusko 24. února 2022 zahájilo plnohodnotnou válku, ta fakticky začala však již v roce 2014 ruskou anexí Krymu. Tvrzení, že ruská invaze je reakcí na provokaci ze strany NATO či Ukrajiny, patří mezi hlavní narativy ruské propagandy a dezinformačních kampaní zaměřených na ospravedlnění agrese a přenesení viny na napadenou zemi. Ruský narativ tak zakrývá skutečnost, že mezinárodní právo a suverenitu Ukrajiny porušilo Rusko.

HOAX číslo 2: „Rusko musí denacifikovat Ukrajinu od banderovců.“

Ruská propaganda dlouhodobě používá narativ o „nacismu“ na Ukrajině, přičemž se opírá zejména o historii Organizace ukrajinských nacionalistů a postavu Stepana Bandery. Ukrajinští nacionalisté během druhé světové války bojovali proti sovětské nadvládě a usilovali o vlastní stát. Zkušenost s hladomorem vyvolaným Moskvou část z nich vedla k tomu, že příchod nacistů zpočátku označovali za osvobození. Zatímco mnozí Ukrajinci je vnímají jako bojovníky za nezávislost, ruská propaganda je vykresluje jako nacisty, přestože samotný Bandera strávil většinu války v nacistickém koncentračním táboře.

Tento historický kontext je dnes zdůrazňován, cílem je spojovat ukrajinský nacionalismus s nacismem, a legitimizovat tak rétoriku „denacifikace“. Ve skutečnosti se krajně pravicové strany po revoluci na Ukrajině nedostaly do parlamentu, zatímco některé znaky autoritářství a fašizujících prvků pozorují historici a politologové spíše u ruského režimu. Navíc tvrzení o „nacistické“ Ukrajině oslabuje i fakt, že prezident Volodymyr Zelenskyj je židovského původu.

HOAX číslo 3: „Ukrajina páchala genocidu na ruskojazyčném obyvatelstvu na Donbasu.“

Po roce 2014, kdy proruští separatisté podporovaní Ruskem rozpoutali ozbrojený konflikt na východě Ukrajiny a pokusili se o odtržení části území, si boje na Donbasu vyžádaly přibližně 14 400 obětí a postupně přešly do „zamrzlé“ fáze poziční války s občasným ostřelováním a vzájemnými obviněními z porušování příměří. Porušování práv včetně únosů, násilí či vydírání je podle zpráv zaznamenáno na obou stranách, i když mnoho incidentů je připisováno separatistům.

Situaci monitorovala pozorovatelská mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), která od roku 2014 detailně dokumentovala incidenty, ale nikdy nezaznamenala genocidu ani masové vyvražďování. Tvrzení o „genocidě“ rusky mluvícího obyvatelstva se v dezinformačních kruzích přesto šíří a bylo zneužito k ospravedlnění invaze v roce 2022, přestože pro něj neexistují žádné důkazy. Mezinárodní organizace potvrdily, že nedocházelo k systematickému pronásledování ruskojazyčných občanů a zároveň ukrajinská ústava garantuje svobodné používání ruštiny a ochranu práv národnostních menšin. Navíc ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj vyrůstal v ruskojazyčném prostředí a ruština byla po většinu jeho života, zejména během předešlé kariéry komika a herce, jeho primárním jazykem.

HOAX číslo 4: „Okupovaná území Ukrajiny se v referendech vyslovila pro připojení k Rusku.“

Referendum je legitimním nástrojem přímé demokracie pouze tehdy, pokud občané hlasují svobodně a bez nátlaku. Takzvaná referenda o připojení Doněcké, Luhanské, Chersonské a Záporožské oblasti, ale i Krymu k Rusku, tyto podmínky nesplňovala – konala se pod kontrolou okupačních sil, bez nezávislých pozorovatelů, bez řádné identifikace voličů a v situaci, kdy velká část obyvatel těchto regionů uprchla nebo byla vysídlena.

Samotné otázky referenda byly v rozporu s mezinárodním právem a proces představoval zásah do suverenity a územní celistvosti Ukrajiny, přičemž Rusko tím porušilo své závazky vyplývající z Charty OSN, Ženevských úmluv i Budapešťského memoranda. Neexistují ani důvěryhodné průzkumy veřejného mínění uskutečněné na okupovaných území a ruské síly nekontrolovaly celé území; podobný postup byl použit už při anexi Krymu v roce 2014. Valné shromáždění OSN tato referenda odsoudilo a velká většina států potvrdila nelegálnost anexe, proto je nelze považovat za legitimní uplatnění práva na sebeurčení.

HOAX číslo 5: „Ukrajina vyrábí biologické zbraně.“

Na Ukrajině se nacházejí biologické laboratoře stejně jako v mnoha jiných zemích včetně Slovenska, avšak tvrzení o výrobě biologických zbraní nemají oporu v realitě. Představitelé OSN uvedli, že nemají informace o žádných programech vývoje biologických zbraní na ukrajinském území.

Podobná obvinění jsou dlouhodobou součástí ruské propagandy namířené proti Ukrajině i dalším postsovětským státům a zesílila po roce 2014, kdy Rusko anektovalo Krym a rozpoutalo konflikt na Donbasu. Tato rétorika je určena především domácímu publiku a má posílit obraz Ruska jako země obklíčené nepřáteli a vystavené existenční hrozbě, čímž se snaží legitimizovat vojenské kroky.

HOAX číslo 6: „Zelenskyj zrušil volby.“

Tvrzení, že ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj „zrušil“ volby, vychází z jeho vyjádření, že hlasování se uskuteční po skončení války, což je v souladu s ukrajinskou legislativou. Ústava během stanného práva totiž zakazuje rozpuštění parlamentu i konání voleb, takže prezident i zákonodárný sbor zůstávají ve funkci až do jeho ukončení.

HOAX číslo 7: „Ukrajina je ‚skrznaskrz‘ zkorumpovaná.“

Tvrzení, že Ukrajina je úplně zkorumpovaná a zahraniční pomoc končí v rukou oligarchů, patří mezi časté dezinformační narativy, které mají oslabit podporu Západu a vyvolat pocit zbytečnosti pomoci. Korupce sice představuje dlouhodobý problém zděděný z postsovětského období, situace se však postupně zlepšuje – podle indexu vnímání korupce organizace Transparency International se země v posledních letech posouvá k lepším výsledkům a v žebříčku za rok 2025 obsadila 104. místo ze 180 států.

Pod tlakem války i integračních ambicí vůči EU Kyjev přijímá opatření proti korupci, což dokazují odhalené kauzy a stíhání vysokých představitelů, zatímco západní partneři zároveň přísně monitorují využívání finanční a vojenské pomoci a neprokázaly se rozsáhlé úniky, které by ovlivnily průběh konfliktu. Ačkoli problémy přetrvávají, tvrzení o „totálně zkorumpovaném státě“ zkresluje realitu a zapadá do propagandistických snah diskreditovat Ukrajinu. Ukrajinci navíc dokážou sami vyšetřovat a stíhat korupci i v době války, což není samozřejmé ani v mnoha jiných státech, které válkou zasaženy nejsou.

HOAX číslo 8: „Když se Ukrajina vzdá části území, bude klid.“

Nabízí se zde paralela s takzvanou mnichovskou zradou. Šlo o dohodu mezi nacistickým Německem, Spojeným královstvím, Francií a Itálií v Mnichově 29. září 1938, podle níž Československo postoupilo Adolfu Hitlerovi pohraniční území osídlené převážně Němci (Sudety). Stalo se to ve víře, že tento ústupek bude Hitlerovi stačit, a podaří se tak vyhnout válce.

Tvrzení, že vzdání se části ukrajinského území by přineslo trvalý mír, nelze považovat za hodnověrnou predikci. Podle většiny geopolitických a bezpečnostních analýz jde spíše o optimistický předpoklad, který ignoruje širší strategické cíle Ruska. Ty přesahují kontrolu jednotlivých regionů a mohou zahrnovat snahu o úplnou politickou dominanci nad Ukrajinou či její neutralizaci. Historické zkušenosti včetně anexe Krymu v roce 2014 naznačují, že územní ústupky často vedou k dalším požadavkům agresora, zatímco většina Ukrajinců by takové řešení vnímala jako nespravedlivé, což by mohlo vyvolat vnitřní nestabilitu. Případné příměří by také mohlo poskytnout čas na reorganizaci sil a obnovení bojů, takže představa „míru za území“ je v rozporu s převládajícími bezpečnostními hodnoceními.

HOAX číslo 9: „NATO se zavázalo nerozšiřovat se na východ.“

Tvrzení, že NATO slíbilo nerozšiřovat se na východ, patří mezi často opakované ruské narativy, které prezentoval i prezident Vladimir Putin. Neexistuje však žádná právně závazná dohoda ani mezinárodní smlouva, která by vstup dalších států do NATO zakazovala. Rozhodnutí připojit se k Alianci je suverénním právem jednotlivých zemí.

Ačkoli se diskutuje o neformálních vyjádřeních západních lídrů během jednání o sjednocení Německa, poslední sovětský lídr Michail Gorbačov uvedl, že otázka rozšiřování NATO tehdy nebyla předmětem dohod. Z právního hlediska tedy neexistuje závazek, který by Alianci bránil v přijímání nových členů.

HOAX číslo 10: „Neutralita je ideální řešení.“

Neutralita může působit politicky pohodlně, protože státy nemusejí výrazně zbrojit ani se zapojovat do konfliktů či sankcí, funguje však jen tehdy, pokud ji respektuje potenciální agresor. Příkladem je Belgie během druhé světové války. Navzdory garancím neutrality ze strany nacistického Německa z roku 1937 bylo její území v roce 1940 během několika dní obsazeno a země nebyla na útok vojensky připravena.

Zkušenost ukazuje, že formální záruky nemusejí odradit agresi, zejména pokud ji doprovází ideologické zpochybňování existence sousedního státu, což v případě Ukrajiny opakovaně otevřeně říká prezident Vladimir Putin.

Dezinformace a hoaxy jsou také formou války

Ruská válka proti Ukrajině ukazuje, že boj o pravdu je dnes stejně důležitý jako boj na frontě. Dezinformace dokážou rozdělovat společnost, oslabovat solidaritu, podkopávat důvěru v demokracii a vytvářet prostor pro ospravedlňování násilí. Každý z nás je proto odpovědný za to, aby přistupoval k informacím kriticky, ověřoval zdroje a nenechal se manipulovat emocemi ani propagandou.

Obrana před lžemi není jen otázkou osobní integrity, ale také ochranou svobody, míru a bezpečnosti v Evropě. Poučením z uplynulých let je, že mlčení, lhostejnost a relativizace agrese vedou jen k jejímu dalšímu posilování –zatímco pravda, solidarita a občanská angažovanost zůstávají naší nejsilnější obranou.

Text byl převzat od Post Bellum SK.

Tento projekt je podpořen Evropským mediálním a informačním fondem (European Media and Information Fund, EMIF), který spravuje Nadace Calousta Gulbenkiana (Calouste Gulbenkian Foundation).