Diváci se v industriálním prostoru La Fabriky začali scházet po páté odpoledne, kdy protagonisté v šatně dopilovávali živé vystoupení. Kolem baru se vznášela vůně čerstvě vytištěných knih, na kterých se podílela také Jindra Šídlová. „Editaci synovy knihy s Tomášem Etzlerem mi nesvěřili... A nechali mu tam chyby! Takže tentokrát jsem to vzala do svých rukou,“ vypráví maminka Jindřicha Šídla, nervózně vyhlížejícího šestou hodinu. „Potom tu knihu dostal do ruky syn, hodil do toho vidle a ještě jednou to předělal. Tak jsem ji po něm přečetla ještě znova, aby tam nezůstaly nějaké nesmysly!“
„Přenést mluvené slovo do knihy není jednoduché, musíte se vyvarovat některých žertů a libůstek nesených tónem hlasu, dikcí a intonací, které jsou v mluveném projevu jasné a samozřejmé. V písemné formě ale nemají tu sílu,“ říká produkční podcastu Simona Skrbková a dodává: „Kniha není přesným přepisem rozhovorů z podcastu... Není to možné, protože Jan s Jindrou jsou často nenápadně vtipní v kontextu daného tématu. Jenže když to pak doslovně přepíšete, ztratí věty šťávu a vtip může zmizet. Navíc má každý knižně zpracovaný díl svůj úvod a hlavně závěr, který se ohlíží a hodnotí, jak dopadly Janovy či Jindřichovy ‚věštby‘.“
Deset minut před oficiálním začátkem vystoupení už byl prostor zaplněn. Dveře se otevřely a do několika vteřin byla ta nejlepší místa pryč... Podcasteři stupňovali očekávání, lidem, kteří nepřišli včas, nechali „akademickou desetiminutovku“ a pak už se mohlo jít na věc!
„Za deset dní budeme my, senioři, slavit před našimi znuděnými dětmi 34. výročí,“ tak Šídlo v úvodu předeslal téma živého natáčení. Vzápětí představil vzácné dámy, které do La Fabriky dorazily pokřtít knihu společně s protagonisty, totiž Kláru Jirovcovou Pospíšilovou a Věru Krincvajovou. „Klára s Věrou byly ony dvě studentky, které v sobotu 18. listopadu 1989 navštívily předsedu vlády Ladislava Adamce, aby mu řekly, co se stalo na Národní třídě.“
Zatímco Jindřich si s ostatními začal povídat o listopadových událostech roku 1989, pod podiem pobíhala jeho dcera Josefina, což umocňovalo příjemnou atmosféru v sále. Už ostříleného podcastera to však nijak nerozhodilo: „Já jsem zvyklý, protože nálada jakékoliv akce, na kterou přijde Josefina, se v to trochu promění.“
Klára Jirovcová Pospíšilová s Věrou Krincvajovou hovořily například o tom, jak z balkonu bývalého deníku Práce promluvily k zaplněnému Václavskému náměstí. „Lidé se začali otáčet, chtěli přídavek. Najednou uviděli tři postavy na balkonu deníku Práce a začali skandovat ‚Práce, nelži!‘ Vymýšlely jsme, jak z toho ven.“ Na vyprávění Věry pohotově navázala Klára: „Odstartovaly jsme si to samy a začaly říkat, že jsme studentky žurnalistiky, a slibujeme, že budeme psát pravdu!“
Ve druhé polovině natáčení čtveřici na podiu doplnil Václav Bartuška, který stejně jako Klára s Věrou studoval v listopadu 1989 žurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK. Bartuška byl na přelomu let 1989 a 1990 členem parlamentní komise pro dohled na vyšetřování událostí 17. listopadu, s publikem se tak podělil o některé perličky z výslechů bývalých estébáků. Bartuška mluvil o určitém nepochopení ze strany generála Alojze Lorence a dalších příslušníků režimu. „Mě se pořád ptali, proč jsme začali stávkovat. Říkám: ‚No, měli jsme toho plné zuby.‘ ‚Ale vždyť v těch našich zprávách to nebylo!‘ odpovídali mi.“ Podle člověka, který je v současnosti zmocněncem pro otázky energetické bezpečnosti, bylo příslušníkům StB také divné, že lidé už nebyli ochotní věčně stát ve frontě na cokoliv.
Na závěr téměř dvouhodinového povídání byla první kniha dua Dobrovský & Šídlo pokřtěna a před barem se vytvořila dlouhá fronta zájemců o podpisy autorů. Radost měl kromě aktérů také Jan Polouček, provozní ředitel organizace Post Bellum. „Dnešní natáčení a zvolené téma se mi líbily, protože po všech nejrůznějších aktuálních tématech se zase mluvilo o nějakém, na které jsme trochu specialisti my, Paměť národa,“ řekl náš „provozák“. Prozradil také, jak dlouho bude ještě podcast pokračovat: „Tak dlouho, dokud to bude Jindru s Honzou bavit. Nás to baví moc!“
A jaké dojmy měli ze speciálního večera prtagonisté a podcasteři? „Mám opravdu upřímnou radost z toho, že naše spolupráce trvá už dva a půl roku a vznikla z ní kniha, která přežije – třeba na půdě nebo v knihovně – kdyby totiž náhodou někdy vypnuly servery... A vypadalo to, že lidé se dokonce snad i bavili, přestože to bylo dlouhé,“ podělil se o své pocity Jindřich Šídlo. „Vždycky jsme rádi, když diváci na konci nepískají. A přišlo jich strašně moc! Jak je známo, já jsem stále překvapený, že přijdou...“ dodal vděčný Jan Dobrovský.
Objeví se toto živé natáčení v další knize podcastové dvojice Dobrovský & Šídlo? Možná. Nicméně třináct vybraných dílů z let 2021 a 2022 si můžete už teď projít v knížce „Můžu to doříct…?“, kterou protagonisté společně s hosty a diváky 7. listopadu 2023 v La Fabrice úspěšně pokřtili!
Článek podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky.
