Jan Blažek

Hitler se před devadesáti lety stal v Německu politickou špičkou. Proč mu tehdy říkal německý prezident „kaprál z Čech“? Měl jeho kult mezi českými Němci velký ohlas? A proč jeho taktika uchopení moci rezonovala mezi Čechy i po válce?

Jak se cítila sestřička Kristýna, když jí vrchní, sama prý vystudovaná „přes stranu a vládu“, nepovolila vysněné studium psychologie? Jak se cítila Raja, budoucí lékařka, když po válce doháněla střední a musela přespávat po nádražích? Třeba pomáhaly na svět i vám.

Jako zázrakem přečkala nacistické řádění a Křišťálovou noc. Roku 1942 zažila deportace místních Židů, pochod smrti osvětimských vězňů a pak i poválečné utrpení německých civilistů. A dnes tu stojí doklad současného usmiřování, pomník „hladového pochodu“ Němců.

Ceny Paměti národa letos poprvé putovaly i na Ukrajinu. Jedním z laureátů byl pan Myroslav Marynovyč, někdejší disident a dlouholetý politický vězeň, v současnosti prorektor Ukrajinské katolické univerzity ve Lvově.

V hromadných hrobech na území katastru obce Postoloprty bylo nalezeno 763 mrtvých těl, podle odhadů ale šlo o nejméně 2000 osob. Mezi 27. květnem a 7. červnem 1945 zde došlo k masakrům stovek civilních obyvatel německé národnosti – místních i z nedalekého Žatce.

Na přelomu dubna a května se do šumavské Kvildy turisté nehrnou. Vleky stojí, na cyklistiku je ještě chladno. Letos bylo ale i tou dobou v nejvýše položené české obci živo. Díky jihočeské pobočce Paměti národa se tam postupně sešlo 150 středoškoláků.

Natočil film, trpěl v čínském vězení, dobrodružně utekl do svobodného světa. Tibetský filmař a disident Döndub Wangčhen navštívil nedávno Prahu, aby upozornil na porušování lidských práv v Číně. Svůj příběh vyprávěl pro Paměť národa.

Narodili se v předválečném Československu, ale většinu života prožili jako občané Německa. Jejich příběhy inspirovaly tvůrce knihy Odsunuté děti. Magazín Paměti národa přináší pětici medailonů pamětníků, kteří se stávají "komiksovými hrdiny".

„Sice mám tady v Bavorsku dva domy, ale doma se cítím v Česku,“ říká osmdesátiletá Rosemarie Kraus. Narodila se v Chlumci u Ústí nad Labem a její dědeček Franz Dvořák byl synovcem skladatele Antonína Dvořáka.

Přesně před šedesáti lety se začala stavět Berlínská zeď. Stala se symbolem rozděleného města, rozděleného Německa, rozdělené Evropy. Miliony „východních" Němců snily o životě za zdí. Desítkám z nich pomohl jejich sen splnit Manfred Matthies, sám někdejší uprchlík.

Jako východní Němka se pokusila překonat železnou oponu v Československu. Neúspěšně. Věznice v NDR pak pro ni byly peklem. Západní Německo ji nakonec odkoupilo za devizy.

„Doufali jsme, že se Češi pod vlivem Američanů nad námi slitují, zvlášť když jsme nebyli politicky aktivní,“ říká Peter Klepsch. „Ale byl to omyl.“ Ví, o čem mluví. V červnu 1945 vykopával hroby pro zabité v postoloprtských kasárnách.

„Mnoho mých přátel je právě teď drženo ve vězeních. Velká část z nich je brutálně mučena,“ obává se Linn Thant, který žije od roku 2014 v Praze. Dobře ví, co se v Barmě děje – v tamních vězeních strávil 19 let.

Pražská Němka Emanuela Köhler patřila mezi dva milióny Němců, kteří museli během roku 1946 odjet transporty z Československa. Znalost češtiny a štěstí na dobré lidi ji uchránily od krutého zacházení s Němci bezprostředně po konci války.

První transporty „organizovaného odsunu“ Němců opustily Československo 25. ledna 1946. Během roku 1946 bylo vysídleno přes dva miliony osob německé národnosti na principu kolektivní viny.

Před 75 lety skončila Postupimská konference, která uznala požadavek Československa na vysídlení německého obyvatelstva. Navzdory rozšířenému mýtu o něm vítězné mocnosti nerozhodly. Odsun v té době již probíhal a Spojenci požadovali jeho pozastavení.

Německé muže ze severočeských Postoloprt a blízkého Žatce čekala po válce hromadná poprava. Třináctiletého Kurta Kempeho vytáhl ze skupiny mužů český soused. Až později se Kurt dozvěděl, co přesně se 27. května 1945 v Postoloprtech stalo.