Přidejte si box Magazín Paměti národa na svou stránku Seznam.cz.
František Trost našel v rodinné knihovně v roce 2022 malovaný památníček plný veršů, vyznání i bolesti. Napsat je měla mladá dívka jeho otci, Františku Trostovi staršímu. Je to patrné už z první strany, na níž je krasopisem zaznamenána dvojice iniciál: FT – František Trost, narozený v roce 1925, syn velitele četnické stanice v Holicích, a BM – dívka, jejíž jméno ani životní příběh stále neznáme.
Koncem roku 1942 našel zamilovaný František Trost starší v dutině stromu v bezprostřední blízkosti holického hřbitova památníček. Byl zabalený ve vyšívané dívčí halence. Právě sem si dvojice ukrývala svá psaníčka. Dívku s iniciálami BM pak možná už nikdy neviděl.
O vztahu dvou zamilovaných lidí se František Trost mladší poprvé dozvěděl, když mu bylo asi deset let. Babička mu tehdy vyprávěla o dívce, kterou během války vyloučili ze školy, přestože byla premiantkou. Jeho otec byl do ní tak zamilovaný, že prosil rodiče o zplnoletnění, aby se mohl oženit. Svolení ale nedostal. „Dívka se pak s rodiči přestěhovala do Theresienstadtu,“ vzpomíná František Trost na babiččina slova. Tehdy ještě nevěděl, že Theresienstadt je německý název Terezína, kde byli za nacistické okupace internováni Židé před deportacemi do koncentračních a vyhlazovacích táborů.
Tady rodinná vzpomínka končí. Zůstává jen vyprávění, které František Trost jako dítě vyslechl, nalezený památníček s monogramy a tři fotografie vložené mezi jeho první stránky, přilepené k sobě protektorátní známkou. Na první je mladý muž, na druhé dvě dívky před cihlovou zdí. Třetí zachycuje dívku ve vyšívané halence.
Tajná škola pro židovské děti
František Trost mladší začal pátrat v Holicích. Právě tam jeho otec prožil dětství a dospívání. Při hledání dívky ukryté za iniciálami BM se spolu s místním kronikářem Václavem Kmentem dostal také na stopu utajené židovské školy, která ve městě fungovala za nacistické okupace.
V Holicích žila před válkou židovská komunita, která se v prvních letech okupace rozrostla o rodiny vystěhované z jiných měst, například z nedaleké Chocně. Když začal pro židovské děti platit zákaz školní docházky, vznikl zde tajný vyučovací kroužek. V domě číslo popisné 41 žili Arnold a Irena Neumannovi s dcerou Hanou. Jejich kuchyň se jednoho dne proměnila ve školní třídu. Hana Sternlicht, rozená Neumannová, jejíž otec vyučování v Holicích organizoval, na to vzpomíná:
Pátrání po historii utajené školy přivedlo Františka Trosta ke jménu Madelain Bettiny Hönigové. Narodila se v roce 1923 a až do války žila s rodiči v Chocni. Během války pak vyučovala v provizorní škole, kterou organizoval otec Hany Sternlicht.
„Madla nás učila matematiku a její sestra Iry češtinu,“ vzpomíná Hana Sternlicht na sestry Hönigovy. Věk Madelain, její židovský původ a vazba na Holice odpovídaly stopám, které František Trost o dívce ukryté za monogramem BM měl. Částečně se shodovaly také iniciály. Při pátrání v Holicích se přitom žádnou jinou mladou židovskou ženu s odpovídajícími iniciálami dohledat nepodařilo.
Dívka beze jména
František Trost se pokusil svou domněnku ověřit. Obrátil se na Památník Terezín a Židovské muzeum v Praze, které mu pomohly dohledat příbuzné Madelain Bettiny Hönigové žijící dnes ve Spojených státech a zprostředkovaly mu na ně kontakt. Poslal jim fotografie i ukázky rukopisu z památníčku. Rodina ale dívku na snímcích neidentifikovala a autorství památníčku nepotvrdila. Madelain Bettinu na fotografiích nepoznala ani její někdejší žákyně Hana Sternlicht.
Jedna z nejslibnějších stop tak zatím nepřinesla odpověď. Otázka, kdo se skrývá za iniciálami BM, zůstává nezodpovězena.
Pátrání navíc komplikuje samotná povaha dochovaných pramenů. Ani sčítací operáty (archy ze sčítání lidu, pozn. red.), které by teoreticky mohly ukázat, kdo v Holicích a okolí před válkou žil, nelze bez základních údajů jednoduše využít. „K vyhledávání konkrétní osoby ve sčítacích operátech je nutné uvést celé jméno, datum narození a bydliště. Bez těchto informací není vyhledávání možné,“ vysvětluje Luboš Frýba z Národního archivu v Praze.
Další problém představují židovské matriky. „Pro dané období se dochovaly pouze duplikáty a výpisy židovských matrik. Bohužel je v nich ale mezera v letech 1924–1929,“ říká Jana Mikulandová z Národního archivu.
Co po ní zůstalo?
Jméno autorky veršů stále neznáme. František Trost však nechce nechat její příběh zmizet. Když navštívil židovský hřbitov v Holicích, u kterého se zamilovaný pár nejspíše scházel, položil k pomníku obětem holokaustu kámen. Napsal na něj čtyři písmena, která zůstala v památníčku: FT a BM.
Navázal tak na židovskou tradici kladení kamínků na hroby. Květina uvadne, kámen zůstává. A možná právě v tom dnes spočívá smysl několika zažloutlých stran, které přežily více než osmdesát let. Když zatím nemůžeme dívce vrátit její jméno, můžeme alespoň připomínat její slova.
