Tento příběh připomíná ošklivý sen a černou noční můru. Skutečně se v poválečných Českých Budějovicích ale stal. Je důkazem krutostí, které Češi byli schopni páchat po válce na Němcích. Vypráví o člověku, který vždy „šel s dobou“. V tom nejhorším slova smyslu.

„Já jsem šel první, dveře byly normálně zavřené, když jsem je otevíral, šlo to poměrně těžce, neboť těsně za nimi, jak jsem potom zjistil, ležela jedna holčička, která nebyla ještě mrtvá a která se pravděpodobně zmítáním dostala až ke dveřím. Když jsem vešel, spatřil jsem, jak ostatní tři děti ležely hlavou dolů, v jedné řadě vedle sebe, a sice kolmo ke kamnům. Všechny byly střeleny do týla. Každé dítě mělo v týle jednu ránu. Holčička u dveří byla ještě živá, neustále plakala a zmítala se na zemi celá v krvi. Kam tato byla střelena, nevím, neboť na tu jsem nesahal, protože byla celá zalepena krví. Z kuchyně jsme vyšli zpět na chodbu a po dřevěných schodech do 3. poschodí, kde byly dva pokoje a koupelna. Nejprve jsme vešli do koupelny a z koupelny přímo do dětské ložnice. V tomto pokoji byla úplná tma, byla totiž stažena žaluzie, a když jsem rozsvítil, uviděli jsme v pravém rohu kolébku a v ní zastřelenou malou holčičku. Tato ležela na zádech a měla střelnou ránu v ústech. Z této dětské ložnice jsme prošli dveřmi do další místnosti – ložnice. V tomto pokoji byla opět úplná tma, neboť byly zase staženy žaluzie. Přecházel jsem pokojem k oknu, abych tyto vytáhl, a zavadil jsem o jednu ze zastřelených žen. Když jsem žaluzie vytáhl a otevřel hned okno, spatřili jsme u protější stěny ležeti proti sobě obě střelené ženy. Byla to Cunová a druhou ženu jsem neznal. Cunová během chvilky přišla k sobě, pravděpodobně následkem čerstvého vzduchu. Sedl jsem si k ní a ptal jsem se jí německy, kdo to udělal. Nato ona mně zcela zřetelně, což také slyšeli i přítomní příslušníci bezpečnostního sboru, odpověděla: ‚Das hat professor Malý gemacht.‘“

Paměť národa je s vámi díky podpoře dárců.

Přidejte se do ⇒Klubu přátel Paměti národa a pomozte natáčet další příběhy.
Děkujeme, že spolu s námi uchováváte českou historickou zkušenost.

„Schöne Karli Cuno“

Funkcionalistická budova městské spořitelny v rohu českobudějovického náměstí byla v roce 1942 zabavena okupačními úřady a upravena na byty pro německé úředníky a jejich rodiny. Největší byt s terasou získal SS-Obersturmführer Karl Cuno. Rodák z Mnichova byl příslušníkem SS už od roku 1930 a v srpnu 1939 byl přidělen k budějovické služebně Sicherheitsdienstu (SD) jako zástupce velitele. Vzhledem ke zpravodajské povaze SD se po válce nepodařilo proti Cunovi získat důkazy o konkrétních zločinech. Podle všeho si budoval vlastní síť konfidentů a získané poznatky o hospodářské situaci, náladách obyvatel i činnosti odboje sdílel s místním gestapem.

Na jaře 1942 byl zapojen do zákulisních machinací o ovládnutí pivovaru Budvar. Jeho tehdejší ředitel Ing. Miškovský byl zatčen na základě podvržených důkazů a Cuno byl 15. března 1942 – v den výročí vzniku protektorátu – jmenován komisařským správcem pivovaru s neomezenými pravomocemi.

6 – Poválečný zatykač na Karla Cuna. Zdroj: Archiv bezpečnostních složek
Poválečný zatykač na Karla Cuna. Zdroj: Archiv bezpečnostních složek

Ve druhé polovině okupace byl „schöne Karli“ stále více frustrován tím, že nebyl jmenován velitelem služebny SD, a zůstal tak jen zástupcem. Množily se konflikty s nadřízenými, které vyústily v jeho odchod na frontu, kde na konci války upadl do amerického zajetí. V budějovickém bytě ale zůstala jeho manželka Paula (34 let) s dětmi Uthou (6 let), Hansem (5 let) a Karolou (15 měsíců).

Zaujal vás tento příběh? Předplaťte si Magazín a dočtěte si ho!