Problémové Těšínsko
Oblast Těšínska, v polské historiografii označovaná jako Zaolzie, se stala předmětem sporů na konci první světové války. Polsko si na toto území dělalo nárok na základě práva na sebeurčení, zatímco Československo argumentovalo historickým právem. Velkou roli zde hrál průmysl a doprava, zejména pak železniční uzel košicko-bohumínské dráhy.
V důsledku sporů vypukl v lednu 1919 krátký a poměrně krvavý konflikt. Nakonec došlo v roce 1920 k rozdělení Těšínska, zdejší Poláci se v nově vzniklém československém státě stali menšinou. Když pak v době mnichovské dohody také ze strany Polska přišlo ultimátum, Československo souhlasilo s postoupením své části Těšínska. Neuběhl však ani rok a polský zábor vystřídala německá nadvláda. Poláci se najednou v nacistické hierarchii ocitli jen o stupeň výš než Židé.
Hned v listopadu 1939 nacisté přikročili ke zdánlivě informativnímu sčítání obyvatelstva, které se vžilo pod názvem palcówka. Dokument totiž byl opatřen podpisem i otiskem prstu. Obyvatelé Těšínska dostali na výběr, zda zvolí českou, polskou nebo slezskou národnost. Pro slezskou národnost se rozhodlo přes 40 % obyvatelstva.
Málokdo v té době tušil, že Němci chápou občany slezské národnosti jako příslušníky germánského etnika, a palcówku proto využijí jako podklad a zdůvodnění pro pozdější germanizační akci Deutsche Volskliste, tedy německý národní soupis. (Musíme jedním dechem dodat, že volkslistáři v mnoha případech působili v odboji a dodávali zprávy exilové vládě.) Vlastnictví volkslisty se nakonec stalo i rozhodujícím faktorem pro vraždění v Životicích. S největší pravděpodobností byla hlavním kritériem pro výběr obětí právě národnost. Celkem 27 z obětí bylo polské národnosti, osm české a jeden byl dokonce držitelem volsklistu třetího stupně. Nejmladší oběti nebylo ještě ani 17 let.
První mrtví
Perzekuce namířená proti osobám polské národnosti byla zřejmá od prvních dnů války. Již 18. září 1939 nacisté zavraždili dvanáct mužů polské národnosti v Karviné. Formující se protinacistický odboj na Těšínsku měl od počátku zejména polský charakter. Řada polských odbojových organizací působila samostatně, později se však většina z nich sloučila do proslulé Armii Krajowej (Zemské armády), která byla jednotnou odbojovou organizací podřízenou londýnské exilové vládě.
Právě členové diverzní a sabotážní skupiny této odbojové organizace operovali na území Životic a okolí. Velitelem byl Józef Kamińsky „Strzała“, důstojník polské armády. Ten se sice narodil v Chicagu ve Spojených státech, ale dětství prožil v polském Żywci. Hned na začátku války se zapojil do odbojové činnosti. Roku 1943 dostal rozkaz, aby v oblasti bývalého československého Těšínska zorganizoval skupinu. K tomuto úkolu si přizval již zkušené partyzány a postupně se jim dařilo rozšiřovat síť spolupracovníků. V mnoha obcích nacházeli podporovatele. V rámci této skupiny byl rozlišen aprovizační (zásobovací) a bojový oddíl, kromě drobné sabotážní činnosti prováděli své výpady nejčastěji proti kolaborantům, „volkslistařům “ nebo německým přesídlencům. Zabavovali jim potravinové lístky, bili je či poškozovali podobizny Hitlera.
Zdroj: PILAROVÁ, T.: Deutsche Volksliste – záchrana, nebo zrada? Problematika státního občanství obyvatel Těšínska v období 2. světové války a po jejím skončení. Diplomová práce. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. 2013, s. 47–48.
V Životicích podle sčítání z roku 1921 byla většina obyvatel polské národnosti, proto zde odbojová skupina měla své podporovatele, ale byli zde také lidé, proti nimž zaměřovali svou činnost.
Líbí se vám tento text? Předplaťte si Magazín a dočtěte si ho!
