Bohumír Vedra byl jedním z pražských studentů, kteří se zúčastnili demonstrací během podzimu 1939, během nichž byl zastřelen Jan Opletal. Právě tato tragédie se stala katalyzátorem dalších demonstrací v pražských ulicích namířených proti nacistické okupaci. Všechny nepokoje byly armádou brutálně potlačeny. Kromě ztrát na životech byli obyvatelé Protektorátu tvrdě perzekvováni, vězněni, nebo dokonce popravováni. Samotného pamětníka se Paměti národa nepodařilo natočit, a proto není možné ho najít v archivu pamětníků.
Bohumír se zúčastnil i předchozí slavnosti 28. října při příležitosti výročí vzniku Československé republiky. Vzpomínková slavnost se konala na Václavském náměstí a postupně přerostla v otevřenou demonstraci proti německé okupaci. Po skončení akce byl smrtelně zraněn student Karlovy univerzity Jan Opletal. Jeho pohřeb se konal 15. 11. na Albertově.
„Kdo se stačil teple obléci, měl štěstí“
Odpověď okupantů byla rychlá. Bylo třeba dát jasně najevo, že všechny formy nepokojů budou tvrdě potrestány. V deníku pamětník popisuje události ze 17. listopadu 1939, kdy brzy ráno vtrhli příslušníci SS do studentských kolejí a za výkřiků „Raus-raus-los-los!“ všechny studenty vyhnali z budovy.
Studenti byli v chladném listopadovém počasí převezeni autobusy do pražských ruzyňských kasáren. Následně je příslušníci SS rozdělili do skupin. Pamětník Bohumír v deníku vzpomíná na „zábavy“, kterými si vojáci SS krátili volné chvíle: „Pro obveselení SSmanů byly organizovány dvě zábavní akce. První spočívala v tzv. rollen. To znamenalo, že ti, kteří vystoupili u vchodu na nádvoří, dostali rozkaz „hinlegen!“, tj. lehnout na zem do bláta. Bylo po dešti. Následoval rozkaz „rollen!“, tj. válet se blátem ke konírně. Pro ty, kteří byli dovezeni až ke konírně, byla připravena sportovní akce: skoky ze dveří autobusu přes natažený drát. Drát nebylo vidět, byla tmavá noc, zamračeno. Nádherná zábava pro SS mládež, když někteří ze studentů brkli o drát a po hlavě letěli k zemi.“
Následující den byli vězni naloženi do osobních vlaků na ruzyňské železniční stanici. Cestovali celý den bez vody a jídla v oblečení, které si stihli obléci při vyvlečení z kolejí. V pozdních večerních hodinách vlak zastavil ve stanici Sachsenhausen/Oranienburg asi 20 km severně od Berlína.
Důležitější je možná seznam nařízení a zákazů, které tzv. Häftling musel dodržovat. Slovo pochází z němčiny a znamená „vězeň“. Vězni dostali při vstupu do tábora číslo na látkovém trojúhelníku, který si přišívali na vězeňský oděv. Důležitá byla barva trojúhelníku: červená označovala politické vězně, žlutá Židy, hnědá „osoby práce se štítící“, zelená zločince, fialová náboženské sekty a růžová homosexuály.
Každé ráno se vězni museli při sčítání postavit na tzv. appelplatz a říct: „Häftling nummer...“ Jak poznamenal Bohumír: „Nikdy svým jménem. Byli jsme pouhá čísla.“
Bohumír ve svém deníku zaznamenal i minimálně jeden pokus o útěk z tábora. Vězeň využil bouřky, kdy byl vypnut elektrický proud, a pokusil se přelézt zeď pomocí žebříku. Přesto byl do několika hodin dopaden a čekal ho exemplární trest na appelplatzu před očima ostatních vězňů.
Podmínky v táboře byly kruté, vězni spali v nevytápěných barácích na pytlích se slámou, často při minusových teplotách. Jídla bylo minimálně. Po třech měsících měli studenti také pracovat na stavbách v táboře včetně budovy cihelny nebo pekárny, která měla sloužit k zásobování po vítězné válce.
Po několika letech v táboře byl Bohumír nakonec propuštěn 20. dubna 1942 u příležitosti Hitlerových narozenin.
