Přešlapování kolem znojemského Ivana

Přibližně čtyřmetrová socha „rudoarmějce“ na ještě vyšším sloupu stojí uprostřed Mariánského náměstí ve Znojmě od roku 1952. Vyhne se jí málokdo, projíždějí kolem ní auta jedoucí do Brna, Vídně nebo Prahy. „Ivan“, jak pomníku přezdívají místní, tak často zůstane tím jediným, co člověku na cestě Znojmem utkví v paměti.

„Skupina lidí, kteří jsou pro odstranění, je tady dost silná. Ovšem každý, kdo to tu jen vysloví, má proti sobě rázem polovinu města. A jsou agresivní,“ nastiňuje nálady místních Jiří Ludvík, učitel dějepisu na gymnáziu a prezident Hudebního festivalu Znojmo. Vnímá je jako důsledek dosídlení v režii komunistů a zaostalosti vládou opomíjeného regionu. „Dlouhodobě tu byli dosazováni estébáci a pohraničníci. Praha na tento region kašle a pak se diví, že tu straší Okamura s Babišem,“ vysvětluje neschopnost radnice relikt komunismu odstranit.

Symbol moci

Ludvík odmítá výklad, že rudoarmějec oslavuje vítězství. „Nemá tam co dělat, je to patník sovětské moci, ‚kam my Rusové pořád ještě vidíme‘, komunistický relikt, není to žádný válečný památník,“ vysvětluje. Stejně sochu vnímá i Roman Pospíšek, jednatel stavební firmy. Vidí v ní pomník, který si osobuje území. V roce 2022 se angažoval v iniciativě za přemístění sochy.

Pospíšek podle svých slov dokonce psal Davidu Černému, aby natřel Ivana narůžovo. Demontáž „Ivana“ pak promýšlel i po technické stránce. „Je tam zámek. Je tam nasazený a pootočený,“ poznamenal bez dalšího. Elán řešit problém se sochou jej ale prozatím opouští. „Stárnu, nevím, jestli se v tom ještě budu angažovat. Znojmo je plné sympatizantů komunistů a ten jejich duch tu stále ještě převládá. Ono to vymře a jednoho dne, za dvacet let, tam ta socha bude tak nesmyslná, že ji odstraní,“ utěšuje se.

Jiří Ludvík vidí absurdnost komunistického pomníku i v porovnání se sochou bohyně vítězství Niké, stojící přímo před gymnáziem na Komenského náměstí, kde učí. Zaujalo ho, že bohyně je ve stejném antickém gestu jako „ten soldát“, ovšem: „Zatímco Niké v jedné ruce drží vavřínový věnec a v druhé palmovou ratolest, symbol vítězství, slávy a míru, Ivan, který drží v pravé ruce špagina (Špaginův samopal 41, pozn. red.), nemá v té druhé vůbec nic a jen jí ukazuje k zemi, jako že tuto zemi obsadil. Jedni vyhráli, snažili se dojednat férový mír, aby spolu dotčené dva státy mohly po válce žít a fungovat. Ti druzí to po svém vítězství jen ovládli. Máme tu tedy dvě sochy, které by měly říkat to samé, ale ve skutečnosti každá říká něco jiného. Ta druhá nepočítá s tím mírem,“ všímá si dějepisář, který odstranění sochy považuje za jeden ze svých životních cílů.

Plánuje, že s přáteli za tím účelem založí spolek a začne vyvolávat diskusi o tom, jak se sochou naložit. Věří, že pokud v říjnu na radnici získají většinu demokratičtí zastupitelé, sochu se podaří přesunout na „komornější místo“.

Chráněný Ivan

Situaci komplikuje skutečnost, že tento pomník stojící na sutinách kaple Panny Marie Pomocné, kterou kvůli němu dali komunisté zbourat, paradoxně požívá památkové ochrany. Památkovou ochranu by mohlo zrušit Ministerstvo kultury, které si k tomu zpravidla vyžádá stanovisko Národního památkového ústavu a místních památkářů. Samospráva se může opřít o platné usnesení Rady pro paměťovou agendu Úřadu vlády ČR z listopadu 2025 a k dispozici má i expertní vyjádření Paměti národa.

Tomáš Bílek, vedoucí oddělení památkové péče na Městském úřadu Znojmo, přesto vylučuje, že by demontáž Ivana za svůj úřad doporučil. „Jako úředník to nemohu rozhodovat. Mohl bych tak rozhodnout v případě, že by památka byla zničená. Pro nás by bylo důležité, aby mi k tomu dalo pokyn vedení radnice, protože vlastníkem je město. Já budu rozhodovat vlastníkovi o tom, že mu zruším památku? To budu chtít od města, aby se mi k tomu vyjádřilo, a pak to klidně udělám. Zatím k tomu ale ‚úřednicky‘ nemám důvod,“ prohlašuje.

Podle místostarosty Jiřího Kacetla zase nejde zbavovat „Ivana“ jeho ochrany před komunálními volbami. „Z tématu by se lehce mohlo stát téma voleb a to by pohřbilo spoustu další dobré práce, kterou máme pro Znojmo za sebou nebo kterou právě děláme,“ bojí se, i když v principu je pro demontáž. „S plným mandátem od voličů můžeme něco ihned rozjet. Čím dříve, tím lépe. Věřím, že pak i dnes váhající radní kolegy snáze přesvědčíme o potřebnosti tohoto záměru,“ dušuje se. Klíčový přitom podle něj bude i návrh, co by nechtěnou sochu mělo nahradit. Problém nepatřičného pomníku by město mělo řešit jako partner občanské iniciativy, ideálně té, kterou hodlá založit Jiří Ludvík.

Ludvík by Rusa se samopalem na existujícím podstavci nahradil sochou krále Přemysla Otakara I., který povýšil Znojmo na královské město, což mu přineslo mohutný rozvoj. „Ukažme lidem, že náměstí bude vypadat krásně a bude apolitické,“ navrhuje smířlivý postup. Jeho součástí by bylo i přemístění rudoarmějce na hřbitov s vojáky.

Podobnou zkušenost nabízí i europoslanec Ondřej Kolář, který před lety jako starosta Prahy 6 ve svém obvodu odstranil sochu maršála Koněva. Představa o kloudné náhradě nechtěného monumentu hrála při přesvědčování ostatních radních důležitou roli stejně jako záměr demontovanou sochu uskladnit a později ji instalovat v muzeu pro osvětové účely.

S uvolněným soklem také neradno otálet. „Zůstane-li tam prázdný podstavec, občané to pojmou lidovou tvořivostí a budou tam vystavovat záchody a kdoví co ještě,“ vzpomíná na nechtěnou instalaci ze svého někdejšího obvodu. Kolář nezávisle na Kacetlovi rovněž podtrhuje, že by proces měl mít podobu participativního projektu, v němž by se na výzvu radnice mohli vyjádřit občané. Radnici by to dalo jistější pozici. Pochopení však Kolář nemá pro neustálé odsouvání tématu. „Do voleb by měli jít s přesným plánem, co s tím. Jeden z argumentů odpůrců demontáže maršála byl ten, že jsme ji neměli ve svém volebním programu. Tohle je neodvaha jít do toho naplno,“ nesedí mu na postupu znojemské radnice.

Učitel Ludvík nabízí i sociální kontext. Vypočítává, že z 28 jeho studentů, kteří odmaturují, jich zůstane ve Znojmě pět nebo šest. Odjedou studovat a po vysoké škole se už nevrátí, budou v Praze nebo Brně. „Desítky let diskutujeme o výstavbě vysokorychlostní tratě z Brna do Znojma. Cestu by zkrátila na 25 minut, což by ze Znojma fakticky udělalo zajímavé předměstí Brna,“ připomíná záměr výstavby, který kraj i ministerstvo před půl rokem vyřadily z priorit. „Podobně od roku 1964 plánujeme silniční obchvat kolem Znojma. Tenhle region je zakletý a ten Ivan to symbolizuje. Je symbolem toho, že je to tady pěkně v háji,“ posteskne si učitel.