Institut Paměti národa v Olomouci opět otevře brány návštěvníkům

Audiovizuální výstava “Odkryté příběhy 20. století” v prostorách bývalého protiatomového krytu v Bezručových sadech bude znovu zpřístupněna od soboty 25. března. Kromě výstavy samotné  zde bude probíhat i akce Jak se žilo (nejen) dětem v totalitním Československu. Akci připravujeme pro rodiny s většími dětmi (od 10 let). Návštěvníci si budou moci poslechnout dechberoucí příběhy pamětníků, kteří byli v té době dětmi, zahrát si kvíz o ceny a dozvědět se o krutých a barbarských činech Stalina a Gottwalda, od jejichž smrti tento měsíc uplynulo  70 let. Vyjma prvního týdne bude otevřeno vždy od pátku do neděle mezi 14 a 18 hod. Vstupenky lze koupit předem online zde:  https://institut.pametnaroda.cz/olomouc/. 

Totalita bez příkras očima těch, kteří ji zažili

Expozici Odkryté příběhy 20. století, přibližující osudy pěti pamětníků z Olomouckého kraje, perzekvovaných totalitními režimy, dosud zhlédlo přes tři tisíce návštěvníků. Vypráví příběh Jana Fišera, jenž spolu se svým bratrem, dvojčetem, přežil pokusy doktora Josefa Mengeleho v Osvětimi či příběh Eriky Bednářové, dcery německých rodičů, jejíž matka byla za války jako antifašistka opakovaně vyslýchána a vězněna gestapem. Po válce se rodina přesto stala obětí uplatňování principu kolektivní viny. Erika pak prožila tři měsíce v nelidských podmínkách internačního tábora pro Němce v Olomouci – Hodolanech, o němž se dodnes příliš nemluví. „Většinou jsme byli všichni z rodin antifašistů,“ vzpomínala Erika Bednářová pro Paměť národa. Později byla s matkou a malou dcerou vysídlena na Uničovsko, kde musely pracovat na statku bez nároku na mzdu. 

Další z příběhů dávají nahlédnout krutost komunistického režimu padesátých let prostřednictvím vzpomínek katolického kněze Antonína Huvara, vězněného za protirežimní letákové akce a podporu skautingu mimo jiné v nechvalně proslulé věznici v Uherském Hradišti a Marie Susedkové, odsouzené na pět let za velezradu kvůli předání dopisu. 

Žádal Husáka o abdikaci

Součástí výstavy je i příběh občanské odvahy Tomáše Hradílka, rodáka z Lipníku nad Bečvou, signatáře Charty 77 a jednoho z nejaktivnějších moravských disidentů. Hradílek, od roku 1966 člen reformního křídla KSČ, se roku 1968 ostře vymezil proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy a roku 1969 ze strany na protest vystoupil. Z KSČ jej málem vyhodili už roku 1967 poté, co se veřejně zastával studentů, perzekvovaných po protestech na Strahově. Zachránilo ho Pražské jaro. Chartu podepsal hned v lednu 1977, následoval vyhazov ze zaměstnání a práce na pile. Počátkem osmdesátých let se stal členem kolektivu mluvčích Charty za Severomoravský kraj, začala se o něj zajímat StB. 

Sledována byla zcela veřejně celá rodina, což na malém městě budilo strach. Když se jednou jeho dcera Simona vracela ze školy dřív domů, přišla rovnou do policejní akce. V domě byly zřejmě zrovna instalovány odposlechy. Okamžitě byla zadržena a převezena do cely předběžného zadržení. Chartu 77 podepsala hned ve svých osmnácti letech. Svůj podpis připojila i starší dcera Kateřina.

Tomáš Hradílek nepřestal vyjadřovat nesouhlas s režimem. Roku 1987 se podílel na vzniku dokumentu Slovo ke spoluobčanům, který vyzýval lidi k občanskému postoji v každodenním životě. S Rudolfem Berezou vyzvali Gustáva Husáka otevřeným dopisem k abdikaci a podali trestní oznámení za velezradu na Vasila Biľaka. 

Dva roky před revolucí na prvního máje v Olomouci vystoupili s transparentem „Charta 77 vybízí k občanské kuráži“. O všech akcích informovaly západní rozhlasové stanice. V lednu 1989 se stal Tomáš Hradílek mluvčím Charty 77. Byl mnohokrát zadržen a několikrát podmínečně odsouzen. V listopadu 1989 spoluzakládal Občanské fórum v Olomouci, Praze a Ostravě. 

Po roce 1989 se věnoval vrcholné politice - do roku 1992 byl poslancem Federálního shromáždění, v roce 1990 krátce ministrem vnitra. Roku 2017 držel osmnáct dní hladovku proti kandidatuře Miloše Zemana na post prezidenta. Vadilo mu, že účelově rozděluje společnost. Hladovku ukončil až na nátlak rodiny a veřejnosti, kvůli svému zdravotnímu stavu. V roce 2022 byl jedním z návštěvníků, kteří se zúčastnili otevření Institutu Paměti národa. 

V centrální části krytu je také stále možné zhlédnout průřez toho nejzajímavějšího ze sbírky Paměti národa – výstavu doplňují velkoformátové projekce archivních fotografií obohacené originálním zvukovým designem. Databáze Paměti národa je jedna z největších v Evropě, čítá přes patnáct tisíc svědectví a je stále rozšiřována.

Kryt nabídne promítání dokumentů i divadelní představení 

Nejen pro ty, kteří už institut v uplynulém roce navštívili, přibudou novinky. Nově se institut stane součástí doprovodného programu festivalu dokumentárních filmů AFO, jenž  má v Olomouci dlouholetou tradici. Bude zpřístupněno první patro krytu, kde najdete zajímavou instalaci fotografií. Ti, kteří nestihli navštívit inscenaci Divadla na Cucky Vstup zakázán, budou mít na jaře jednu z posledních příležitostí. 

„Započali jsme také zajímavou spolupráci se studenty Gymnázia Paměti národa a spolupráci v tuto chvíli rozjíždíme i se studenty Muzejní pedagogiky Univerzity Palackého,“ uvedl Petr Zavadil, ředitel Paměti národa Střední Morava. Přiblížit moderní dějiny mladé generaci se snažíme dlouhodobě. Expozice je přístupná i školním kolektivům, které se mohou zúčastnit zážitkových workshopů.

Další novinkou budou pravidelná promítání čtyř dokumentů z dílny Paměti národa, která se budou konat v centrální části krytu vždy v pátek a neděli. Soboty budou nadále patřit výběru toho nejlepšího, co Paměť národa natočila.

V květnu chystáme již tradiční Běh pro Paměť národa v Olomouci. Letos proběhne osmý ročník.