Navalného příbuzní a spolupracovníci Kreml přímo obvinili z jeho vraždy. Smrt hrozí i dalším známým kritikům režimu, například Alexeji Gorinovi v lágru odmítají léčit tuberkulózu. Alexandru Skočilenkovou už ve vazbě málem zabil neléčený zánět lymfatického systému. Ovlivní Navalného smrt i jejich situaci v ruských trestaneckých zařízeních?
Mučení mrazem a jiné metody
„Když dostanou rozkaz, aby vás v cele uškrtili, tak vás prostě uškrtí,“ napsal Alexej Navalnyj příteli a novináři Iljovi Krasilščikovi vloni v létě.
Netušil, že ho několik měsíců na to převezou z Melechovského vězení u Moskvy za polární kruh do trestanecké kolonie Charp, kde ho budou soustavně mučit na samotce, nedostatkem jídla a „vycházkami“ v mraze přesahujícím dvacet stupňů pod nulou.
Podle nejnovějších informací, které ke smrti Navalného publikovali jeho spolupracovníci, mohlo právě „mučení mrazem“ být možným způsobem Navalného vraždy.
Zakladatel lidskoprávní organizace Gulag.net Vladimir Osečkin napsal, že podle zpráv, které se k němu dostaly ze zdrojů v Charpu, měl být Navalnyj donucen strávit dvě a půl hodiny v 27stupňovém mraze a posléze ho měla „dorazit“ rána do srdce.
Ruské úřady zatím odmítají vydat příbuzným Navalného tělo, takže je nemožné prokázat tuto či jiné hypotézy, které se k příčině úmrtí nejvýznamnější osobnosti ruské opozice začaly šířit v médiích.
Oficiální verze ruského vězeňského úřadu je „syndrom náhlého úmrtí“. Nicneříkající diagnóza se přitom v putinovském Rusku stala osudnou i jinému prominentnímu politickému vězni Sergeji Magnitskému.
Bývalý auditor a právník obvinil v roce 2008 vysoce postavené ruské hodnostáře z daňových úniků, v soudním procesu z nich pak ale byl falešně obviněn sám. Rok po zatčení zemřel ve vězení na „srdeční selhání a toxický šok“.
Teplé jídlo? Možná za měsíc
Už tehdy Magnitského právníci upozorňovali, že je mu odpírána lékařská pomoc. Způsob pomalého zabíjení nepohodlných vězňů právě odpíráním léků či aktivním bráněním potřebné léčby je v současném ruském vězeňství dobře „zajetou a osvědčenou“ praxí.
Dokazují to množící se výpovědi politických vězňů, které se přes jejich příbuzné a právní zástupce dostávají na sociální sítě nebo do médií.
Vloni o praktikách ruských bachařů v tomto ohledu promluvil pro lidskoprávní portál OVD-Info například bývalý městský zastupitel moskevského magistrátu Alexej Gorinov. Ten byl v červenci 2022 odsouzen k necelým sedmi letům v nápravné kolonii kvůli protiválečnému prohlášení, které učinil na zasedání moskevského zastupitelstva krátce po zahájení války na Ukrajině.
Gorinov redaktorovi OVD-Info ve vzájemné korespondenci popsal, že vězňům je odpírána lékařská péče, a to i v případě, že jsou ochotni si služby lékaře či potřebné léky zaplatit. Sám Gorinov při nástupu do vězení trpěl bronchitidou.
Jeho právníci ale později uvedli, že trpí neléčenou tuberkulózou, která se zhoršila do té míry, že v loňském prosinci za poskytnutí lékařské péče pro Gorinova orodovalo v otevřeném dopise přímo u Vladimira Putina přes 120 ruských lékařů.
Ti v dopise upozornili, že odepření lékařské pomoci těžce nemocnému vězni je v rozporu s ruskou ústavou. O tom, jestli Gorinov nějakou léčbu zahájil, ale nejsou k dispozici žádné informace.
Ruská lidskoprávní organizace Memorial, která je v Rusku zakázána, ale funguje dál v exilu, na svých stránkách jen za měsíc únor upozornila na několik jiných případů odepření léků nebo pomoci politickým vězňům.Jedním z nich je například chronicky nemocný důchodce Igor Baryšnikov, který byl v loňském červnu odsouzen k sedmi a půl roku v trestanecké kolonii za to, že na Facebooku kritizoval Baryšnikov trpí nádorem prostaty a moč mu z těla odvádí přes břišní stěnu lékaři zavedená hadička. Navzdory opakovaným výzvám lékařů k nutné operaci ji soud zamítl. Memorial uvedl, že 20. února se přítel snažil Baryšnikovi doručit léky předepsané lékařem, personál trestanecké kolonie je ale nepřijal, protože prý „chyběl doklad potvrzující, že lékař léky skutečně předepsal“.
Podle kusých informací, které se o stavu vězněných kritiků kremelského režimu dostanou na veřejnost, vězeňská služba zdravotně ničí také mladou ruskou umělkyni Alexandru Skočilenkovou. Ta byla v loňském listopadu odsouzena k sedmi letům za to, že v supermarketu vyměnila několik cenovek za protiválečné vzkazy.
Alexandra trpí celiakií, tedy vrozenou nesnášenlivostí lepku, musí dodržovat přísnou dietu, jejíž porušení vede k podvýživě a dalším závažným zdravotním komplikacím. Už ve vazbě jí byla odepírána strava, teplé jídlo dostala po měsíci.
Její zdravotní stav se pak velice zhoršil po odstranění zubu moudrosti, který však lékař pouze vytrhnul, aniž by ránu ošetřil. Saše se v důsledku zákroku zanítily lymfatické uzliny, potřebná antibiotika na léčbu jí ovšem vězeňská služba odpírala vydat, a to i v balíčku od příbuzných.
„V podstatě ji pomalu zabíjejí,“ řekl serveru HlídacíPes.org při nedávném rozhovoru lidskoprávní aktivista Oleg Orlov, kterému samotnému hrozí kvůli kritice války na Ukrajině v probíhajícím soudním řízení několik let za mřížemi.
„Ochrana“ ze strany Kremlu
Podle politických analytiků, kteří se Ruskem zabývají, ale i samotných politických vězňů, je po smrti Navalného jasné, že kremelský režim se už nezastaví naprosto před ničím. Nikdo z Putinových kritiků, který se dostane „pod ochranu“ ruských bezpečnostních či vězeňských složek, si nemůže být jistý tím, že přežije.
Ve vzkazu na kanálu Telegram, který spravují jeho přátelé, to zpoza mříží shrnul uvězněný ruský opoziční politik a vlogger Ilja Jašin, který byl v prosinci 2022 odsouzen k osmi a půl letům v trestanecké kolonii za „šíření dezinformací o ruské armádě“.
„Jsem za mřížemi, v rukou Putina, jsem v ohrožení, ale ani to mě nedonutí mlčet a ustoupit ze svých zásad a přesvědčení. Slovy Borise Němcova:
„Rozhodl jsem se nebát se, nevzdávat a neutíkat,“ řekl ve vzkazu namluveném hlasem umělé inteligence Ilja Jašin.
V dojemném a srdečném rozloučení se s přítelem Alexejem Navalným také obvinil ruského prezidenta z jeho smrti.
„Pro mě není otázkou, kdo zabil Navalného, byl to Putin, je to válečný zločinec, jehož ruce jsou potřísněné krví. Putin měl motiv i důvody zbavit se Navalného a jsem přesvědčen, že dal příkaz k jeho vraždě,“ řekl Jašin s tím, že se Navalného snažili tři roky v trestaneckých lágrech mučením zlomit a nepovedlo se jim to.
„Tak mu vzali život,“ komentoval Jašin okolnosti vedoucí ke smrti jeho přítele, kterého popsal jako hrdinu, na kterého se bude vzpomínat.
Na Navalného smrt reagoval ve čtvrtek v krátkém prohlášení během soudního přelíčení také Vladimir Kara-Murza, který byl, podobně jako Jašin, odsouzen za šíření „nepravdivých informací o ruské armádě na Ukrajině“. Dostal ale trest 25 let ve vězení.
S Navalným má Kara-Murza společnou i zkušenost s otravou novičokem, kterým se ho ruští agenti pokusili připravit o život dokonce dvakrát, v roce 2015 a 2017. Novinář a politický aktivista s diplomem z Cambridgské univerzity vyzval na záběrech ze sibiřského vězení Rusy, aby se po smrti Alexeje Navalného nevzdávali.
Krátké video zveřejnil na síti Telegram ruský opoziční server Sota:
„Dlužíme to našim padlým soudruhům, abychom pokračovali v práci s ještě větší silou a dosáhli toho, pro co žili a umírali,“ řekl Kara-Murza během soudního přelíčení. I o chatrné zdraví Vladmira Kara-Murzy panují obavy.
V lednu ho ruské úřady nechaly převézt do trestanecké kolonie na Sibiř a podobně jako Navalnyj je kvůli drobným přestupkům často umisťován na samotku.
Podle lidskoprávní organizace Memorial je v Rusku aktuálně 255 politických vězňů, dalších 421 osob je za mřížemi kvůli náboženskému vyznání a dalších 625 osob je perzekvovaných jinak než vězněním.
Memorial také v nedávném prohlášení uvedl, že v posledních týdnech ruský režim výrazně přitvrdil v pronásledování jejich spolupracovníků i těch, kteří už jsou za mřížemi. Začátkem února zařadilo ruské ministerstvo spravedlnosti na tzv. seznam zahraničních agentů členy Memorialu Olega Orlova, Sergeje Stěpanova a Nikitu Sokolova.
„Ochránce lidských práv Bachrom Chamrojev, odsouzený ke 14 letům vězení, byl 23. ledna zbit při pokusu podat stížnost na podmínky ve věznici. Následně byl potrestán samotkou,“ popsali ve veřejném prohlášení zhoršující se situaci v předvolebním Rusku členové Memorialu.
Stále aktuální:
- „Pravda o Gulagu. 50 let od vydání bestselleru o sovětském represivním systému
- „Kam mizeli lidé?“ V čerstvě osvobozené Praze řádily jednotky Smerš (Michail Dimitrovič Mondič)
- Země koncentráků před soudem: francouzští komunisté vs. Kravčenko a Rousset
- Arthur Koestler. Kniha, která zachránila Francii před komunismem
- Josef Klička. Pravda ve službách lži. Jak nacisté zneužívali pravdivá svědectví ze SSSR?
- Ledoborec lágrové literatury. Alexandr Isajevič Solženicyn
- Varlam Šalamov. Ukázal hrůzy stalinismu, ale s exilem byl na kordy
- André Gide. Francouzský literát hledal v SSSR ideál, našel tam podlézavost a otroctví
- Jiří Weil: Moskva-hranice. Kde začíná moc podřízených a podřadných? Kde neevropská džungle?
- N. I. Kiselev: Tábory smrti v SSSR. Autor první zprávy o lágrech byl pak vyhoštěn
- Georges Agabekov: Z ráje sovětské svobody (zápisky čekisty)
