V Lipsku se nacházelo hned několik významných továren německého válečného průmyslu. Erla-Maschinewerke chrlila obávané německé stíhačky Messerschmitt Bf 109, ve městě se vyráběly letecké motory Junkers a pro Luftwaffe montovala letadla téže značky.
Město zůstávalo ušetřeno spojeneckých náletů až do poloviny války díky své poloze hluboko v Německu. Až na podzim roku 1943 mělo britské Královské letectvo (RAF) k dispozici moderní bombardéry, které mohly absolvovat dlouhý let nad nepřátelským územím. A v roce 1944 se do bombardování Lipska zapojili i Američané. Liselotte Pultarová vzpomínala, co znamenaly nálety pro její rodinu.
Rodina českých krajanů
Narodila se v Lipsku jako Liselotte Paduchová 2. prosince 1929. „Prarodiče sem přišli za prací už na přelomu 19. a 20. století, děda i táta pracovali jako obuvníci,“ přiblížila své rodinné zázemí Liselotte, které všichni říkali Lily.
Ve zdejší české komunitě existovaly škola, divadelní spolek a tělocvičný spolek Sokol, ve kterém cvičili i její rodiče. Doma se mluvilo jenom česky. Vztahy s německými sousedy měli bezproblémové, hlavně laskavá babička se stala velmi oblíbenou.
Patnáctého března 1939 seděla celá rodina u rádia a poslouchala zprávy. Okupace Československa se pro všechny stala tak bolestnou, že všichni plakali. I nadále doma poslouchali české vysílání, ale Lily měla přísně zakázáno o tom mluvit. „Byla jsem potom zakřiknuté dítě, protože jsem nevěděla, co můžu říct, tam šlo o hlavu.“
Nacistický režim do života její rodiny příliš nezasáhl. „Mnoho Němců to bralo rozumně,“ uvedla a vzpomínala, že se fanatickými nacisty v Lipsku nesetkala. Průvod Hitlerových přívrženců viděla pouze v Mnichově, když jela s maminkou do Alp.
Bombardování začalo na podzim 1943
Relativní klid skončil v půli války. Lily tehdy studovala na obchodní akademii a se spolužačkami držely noční hlídky kvůli náletům a následným požárům.
První větší nálet zažilo město v noci z 20. na 21. října 1943. Druhý nálet v noci na 4. prosinec 1943 během bitvy o Berlín byl pro město nejničivější. Na město se snesla letka RAF a zasypala ho bombami, které poškodily továrny Junkers.
„Báli jsme se o život, nikdo nevěděl, jestli přežije nebo aspoň nepřijde o majetek. Moji prarodiče ztratili tehdy úplně všechno,“ uvedla Liselotte Pultarová. Bombardování město z velké části zničilo, shořelo lipské staré město, o život přišly stovky lidí, tisíce obyvatel bylo raněných.
„Nedaleko od nás vybuchla velká bomba a lidi, kteří se schovali ve sklepě, zůstali zasypaní. Ještě tři týdny ťukali na zdi a volali, že jsou pořád naživu, ale už je prostě nestihli zachránit. Zkrátka nebylo možné rychle odstranit tak velké množství trosek, nedostali se k nim včas,“ vzpomínala smutně.
Druhý největší nálet provedli Američané v červenci 1944. „Pamatuji se, že jsme museli vstávat třeba pětkrát či šestkrát za noc. Jen co jsme si lehli, už zase houkali, že letí další americká letka,“ vyprávěla Liselotte Pultarová.
Chaos na konci války
Jejich obavy ještě vzrostly po náletu spojenců na nedaleké Drážďany v únoru 1945. Toto historické město bomby zcela zničily a mnoho tisíc lidí zemřelo. V tu dobu jela Lily s maminkou vlakem z návštěvy u příbuzných v Protektorátu. „Všude jsme viděly chaos a paniku, lidi měli hrozný strach,“ popsala.
Válečné běsnění vyvrcholilo v dubnu 1945, kdy Lipsko dobyla americká armáda. „Střílely kolem nás granáty, takže jsme museli na tři dny do sklepa. Kvůli otřesům se neustále sypal písek ze stropu a skřípal nám v zubech. Nicméně náš dům zůstal naštěstí stát,“ vyprávěla. Američtí vojáci jí dodnes zůstali v paměti jako nažehlení, upravení elegáni.
Po skončení války se šestnáctiletá Lily okamžitě vdala, aby mohla co nejrychleji odejít do Československa. Václav Pultar pocházel z Hradce Králové a do Lipska přišel na práci jako totálně nasazený v rámci odvodu celého ročníku 1921. Novomanželé odjeli z Lipska do vlasti s maminkou Lily v červnu 1945 repatriačním vlakem a usadili se v Hradci Králové.
Liselottin otec s prarodiči prozatím zůstali v Lipsku, což se ukázalo jako chybné rozhodnutí. Na začátku července 1945 Američané dobyté město opustili a Lipsko se stalo součástí sovětské okupační zóny. Kvůli nedostatku potravin okupační správa drasticky snížila příděly jídla. Lidé začali hladovět a mnozí se už lepších dob nedočkali. Liselottina babička na podvýživu umřela, dědeček oslepl. Otec se dostal do Čech v zuboženém stavu.
Ačkoli se Pultarovým v Československu dařilo lépe, začátky byly pro Lily přece jen obtížné. Mluvila totiž česky s německým přízvukem. „Když jsem přišla do Čech, koukali se tu na mě skrz prsty, mysleli si, že jsem Němka. Nějakou dobu trvalo, než mě přijali,“ vzpomínala.
Už na podzim 1945 se jim narodil syn a po třech letech druhý. S manželem prožili celých 72 let šťastného života až do jeho smrti. V době natáčení v roce 2020 žila paní Liselotte v Hradci Králové.
Našli jste chybu? Omlouváme se a rádi opravíme. Napište nám prosím na magazin@postbellum.cz. Děkujeme!
