Námět: Monika Oweyssi
Scénář: David Laňka
Wintonovy děti – Navzdory: Otto Pick
Proč jste jako dalšího hrdinu řady Navzdory zvolila právě Otto Picka?
Monika Oweyssi: Zvažovali jsme řadu osobností, já jsem původně měla na mysli jiné jméno a jiný příběh. Při konzultaci s lidmi z Post Bellum jsem dostala různá doporučení a po pročtení Pickova životopisu mě zaujala hlavně zásadovost toho člověka a jeho bohatý příběh napříč kontinentem – odehrává se mezi Anglií a Prahou. Jevil se mi zkrátka jako zajímavý pro plánované natáčení.
David Laňka: Příběh do jisté míry souvisí s tím předchozím o Abelesovi a navazuje na něj, i proto si myslím, že bylo vhodné, aby byl druhým v pořadí. I Otto Pick byl kvůli svému židovskému původu vyhozen z gymnázia. I on si měl dokončit vzdělání v Anglii. Tam po maturitě získal stipendium na univerzitě v Oxfordu. I on vstoupil do čs. armády ve Velké Británii. Na rozdíl od pana Abelese ovšem zůstal u pozemních jednotek. Jako spojař se u protitankové jednotky účastnil obléhání Dunkerque v Normandii. Při útoku na německá postavení byl 15. 4. 1945 zraněn.
Po válce dosluhoval v čs. armádě, přihlásil se ke studiu na právnické fakultě. Zúčastnil se také studentských demonstrací v roce 1948, které byly i za použití násilí rozehnány. Pak emigroval, dostudoval historii v Oxfordu a doktorát získal na London School of Economics. Kromě úspěšné akademické kariéry (děkan v Guildfordu, profesura na prestižních univerzitách v Bologni a v Mnichově) působil od roku 1983 i jako ředitel českého vysílání Svobodné Evropy. Po pádu komunismu se vrátil do vlasti, pomáhal tu znovu vystavět obor politologie, působil jako náměstek a poradce ministra zahraničí. Kromě působení na Univerzitě Karlově vedl i přednášky na Diplomatické akademii, a vzdělával tak vlastně další generace diplomatů České republiky.
BOX
Wintonovy děti – Navzdory: Benjamin Abeles
Série audiodramat Wintonovy děti – Navzdory byla zahájena dílem věnovaným Benjaminu Abelesovi, jednomu z dětí zachráněných v roce 1939 z okupovaného Československa díky záchranným akcím Nicholase Wintona. Tento díl sleduje jeho cestu od nuceného odchodu do Velké Británie přes válečné zkušenosti až k mimořádné profesní dráze fyzika, který se po válce uplatnil v mezinárodním vědeckém prostředí. Stejně jako v případě dalšího dílu o Otto Pickovi klade i toto audiodrama důraz na osobní prožitek pamětníka a propojení individuálního osudu s klíčovými dějinnými událostmi 20. století. Titul vznikl ve spolupráci vydavatelství Tympanum a Paměti národa.
Jaké nové nebo překvapivé momenty jste objevila při přípravě námětu a studiu Pickových osudů?
MO: Zaujal mě jeho postoj k odsunu sudetských Němců a otázce odškodnění, měl pevné morální zásady a odvahu jít proti většinovým náladám. Vážil si pravdy, spravedlnosti a osobní odpovědnosti bez ohledu na politické tlaky.
Audiokniha vznikla jako původní audiodrama. Proč jste se rozhodli nejít cestou klasické četby, ale vytváříte zvukově i herecky originální dramatizované příběhy?
MO: Chtěli jsme tyto příběhy Wintonovy děti – Navzdory zpracovat tak, aby zaujaly co nejširší publikum a doufám, že se nám to podaří – David možná lépe doplní, protože mě přesvědčil, abychom se tímto směrem zpracování vydali.
DL: Člověk si vždycky na začátku projektu musí říct, pro koho jej vytváří. V případě historické látky pak jde primárně o to, jestli pro ty, kteří se o dané období či téma zajímají, anebo ho chce přiblížit lidem, kteří o něm příliš nevědí. A oslovit právě ty druhé bylo naší ambicí a zkrátka neoslovíte pouze jednohlasou četbou. Musíte posluchače vtáhnout do té doby. Musíte jim umožnit vcítit se do postav, umožnit jim zamyslet se nad tím, co by na místě hlavních hrdinů dělali oni. A k tomu se dramatizace a pečlivý zvukový design skvěle hodí. Protože když pak jako posluchač zavřete oči, rozjedou se vám v hlavě obrazy. A dalším důležitým rozhodnutím je pak pečlivá volba obsazení, totiž uvěřitelnost hlasu, ve kterém prožitek postavy musí být cítit. A v neposlední řadě ladíte styl dialogů. My jsme vycházeli z nahrávek jednotlivých osobností, naposlouchali jsme si je, poznali jejich slovní zásobu, tvorbu vět, způsob přemýšlení.
Co bylo podle vás nejtěžší „převést do zvuku“?
DL: Na jednu stranu by se dalo říct, že nejtěžší bylo vytvořit dobový sound běžného života, protože před osmdesáti lety zněla auta, tramvaje, ulice, ale i parkety v domácnosti docela jinak. Ale to nejkomplikovanější jsou vždycky emoce. Když se vám ale s pomocí herce a realistických zvuků podaří to, čeho chcete dosáhnout, máte vyhráno.
Významnou roli má v projektu také tým zvukařů a sound designérů. Jaké specifické zvukové postupy nebo prostředí jste využili?
DL: Bojan Bojič, zvukový mistr projektu, by vám teď dokázal vyprávět o tom, co se snímá na jaké mikrofony, jaké jsou výhody a nevýhody dynamického mikrofonu a podobně. Tím základním ale je pojmout nahrávání doslova jako natáčení filmu, pouze bez kamery. Herci mají všechny předepsané rekvizity, když mají jíst, tak jedí, když mají jít do schodů, tak jdou, když se scéna odehrává na nádraží, tak musíte zvolit polokrytý veliký prostor, aby hlasy měly „nádražní“ ozvěnu, do které pak zvuk dobových vlaků dodáte. A také se nám osvědčilo obsazovat do některých rolí nikoliv herce, ale lidi daných profesí. Takže moderátory si zahráli moderátoři Vladimír Kroc nebo Pavel Navrátil, historika pak Eduard Stehlík... Výslednému dojmu to dodává potřebnou autenticitu.
Co podle vás příběh Otty Picka – člověka, který prošel Wintonovou záchrannou operací, válkou, exilovou žurnalistikou, akademickou kariérou i diplomacií – vypovídá o 20. století a o naší společnosti dnes?
MO: Příběh Otty Picka vnímám jako silné svědectví o lidské odvaze, vytrvalosti a vnitřní svobodě i v době, která svobodu systematicky ničila. Jeho život nám připomíná, že charakter se neukazuje ve chvílích klidu, ale právě v mezních situacích – když je třeba volit mezi pohodlím a pravdou. Pro dnešek je jeho osud tichou, ale naléhavou výzvou, abychom se nebáli mít jasný postoj a nést za něj odpovědnost.
V edici Wintonovy děti – Navzdory jste začali Benjaminem Abelesem, nyní pokračujete Ottou Pickem. Máte již představu, kteří další pamětníci by měli mít svůj vlastní díl?
MO: Rádi bychom představili osudy dvou žen: Ruth Federmann a Trudy Bandler Scaramuzzi.
Audiokniha vznikla ve spolupráci s Pamětí národa a za podpory Ministerstva kultury. Co pro vás tato spolupráce znamená a jak přispěla k tvorbě samotného díla?
MO: S Pamětí národa probíhá opravdu perfektní spolupráce od začátku, kdy se záměr zrodil díky setkání se Simonou Skrbkovou. Velký dík patří rešeršnímu týmu, který nám podklady pečlivě vyhledává a výsledný návrh scénáře konzultuje. Ministerstvo kultury pak přispělo na vznik tohoto díla díky grantu, který jsme získali.
Jaké reakce byste si ve skrytu duše přála od mladší generace, pro kterou mohou být osudy Wintonových dětí neznámé? Jak k nim podle vás může audiokniha promluvit?
MO: Přála bych si, aby mladší generace v příbězích Wintonových dětí neviděla jen historii, ale konkrétní lidské osudy plné odvahy a naděje. Proto jsme pro tuto edici zvolili název Wintonovy děti – Navzdory. Audiokniha k nim může promluvit právě svou bezprostředností – hlasem a emocí, které minulost dovedou přiblížit dnešku. Pokud v mladých lidech probudí zájem ptát se dál, splní naše práce svůj smysl.
Co je pro vás jako pro tvůrkyni řady nejsilnějším momentem nebo osobní vzpruhou z celého tohoto projektu?
MO: Díky scénáři Davida Laňky byli interpreti velice zaujati a byli rádi, že mohou na takovém projektu spolupracovat, a to i v malých rolích. Osobně jsem ráda, že jsme do takového typu projektu, se kterým jsme neměli žádnou zkušenost, šli, mám radost z výsledku a doufám, že posluchači zpracování ocení. I když tématem není „skandální odhalení“ a žánrem není „thriller“ nebo „fantasy“.
Wintonovy děti – Navzdory: Otto Pick (Tympanum, Paměť národa, 2025)
Námět: Monika Oweyssi
Scénář: David Laňka
Režie: David Laňka
Sound design: Bojan Bojič
Zvuk: Bojan Bojič, Ondřej Svěrák
Zvuková dramaturgie: Bojan Bojič, Vojtěch Machálek
Technická redakce: Jaroslav Jandů
Výkonná produkce: Barbora Měkotová
Produkce: Zuzana Bednarčiková, Nora Zajdlová
Cover design / úprava obalu (CD): Natalie Oweyssi
Odpovědný redaktor: Vojtěch Machálek
Odborná spolupráce: Paměť národa (odborní poradci Jitka a Michal Šmídovi)
Podpora: Ministerstvo kultury ČR
Obsazení – hlavní role:
Jaromír Meduna: Otto Pick
Alena Štréblová: manželka
Pavlína Balner: sestra
Šimon Bilina: učitel
Vladimír Kroc: vypravěč
Další účinkující (výběr): Veronika Bartáková, Jakub Barták, Hanuš Bor, Otakar Brousek, Dagmar Čárová, Ladislav Cigánek, Zbyšek Horák, Jan Jankovský, Radim Jíra, Táňa Medvecká, Zdeněk Maryška, Bára Měkotová, Pavel Navrátil, Petr Pospíchal, Ivan Řezáč, Dušan Sitek, Eduard Stehlík a další.
