Série požárů továren na severu Čech zaměstnala ve druhé polovině 80. let hasiče, kriminalisty. Dopadli desítky pachatelů včetně jednoho příslušníka Pohotovostního pluku VB, který do party rovněž patřil. Právě on kvůli akcím záškodníků jako jediný skončil ve vězení.

Přidejte si box Magazín Paměti národa na svou stránku Seznam.cz.

Přidat na Seznam.cz

Nejprve propukl požár v noci na 26. září 1986 v Severočeských papírnách (SEPAP) Štětí. Další následovaly v říjnu 1986 v lakovně podniku Agrozet Roudnice nad Labem, v listopadu 1986 v rafinérii cukrovaru Mělník a v březnu 1988 v podniku Kaučuk Kralupy nad Vltavou. Menší požáry tou dobou propukaly i na dalších místech. Celková škoda přesáhla 50 milionů Kčs. Viníky policie pochytala.

Byli jimi členové skupiny záškodníků ze severních Čech, inspirované nacistickými záškodnickými skupinami Wehrwolf z konce II. světové války. Dokonce si tak i říkali.  Jejich případ se ale hlavně vymyká tím, že členem party, která se na záškodnických akcích podílela, byl i jeden příslušník Pohotovostního pluku Veřejné bezpečnosti (PP VB). Tím byl jistý Václav Karel ze Štětí (*1967). 

Hledání bývalého příslušníka

Karlova jmenovka na zánovním tlačítkovém tablu panelového domu na adrese ve Štětí ze 40 let starého osobního spisu je už přelepená štítkem s jiným jménem. Muž, který reaguje na zazvonění, tu podle svých slov bydlí teprve rok. Naděje, že Karel někde ve Štětí je, tedy existuje. Ve druhé navštívené hospodě je jméno Václava Karla jednomu z hostů povědomé a doporučuje jiné místní podniky, kde má také smysl dotyčného hledat. 

Řeč se štamgasty na další zastávce přináší vodítko k nalezení aktuální adresy, zvonění na této adrese ale zůstává bez odezvy. Obsluha za pultem čtvrtého z navštívených zařízení ozdobeného šálami s názvy fotbalových klubů jen mávne rukou směrem k hostovi na stoličce před sebou. 

Muž středního věku prohlašuje, že je bratrem Václava Karla. Upozorňuje, že ten ani s ním o své minulosti dobrých třicet let nemluvil, a vzpomíná, že vyšetřovatelé bratrovi údajně hrozili vysokým trestem. Předává bratrovo telefonní číslo a poznamenává, že „seděl s Havlem“.

Klidný a upřímný soudruh

Vyučený zedník Václav Karel po léta vyhovoval jak kamarádům ze své protikomunisticky naladěné party, tak ale i komunistům samotným. Spolu s kamarády podepsal „přísahu“, že emigruje na Západ. Partu vedl Roman Mládek, který komunisty alespoň mezi svými ostře kritizoval. Podrobně to před vyšetřovateli rozvedl další ze členů party, Karlův bývalý spolužák Stanislav Kohout. 

Podle Kohoutova vyjádření ve spisu Václav Karel byl u toho, když Mládek prohlásil, že je třeba dělat sabotáže, nebo že by chtěl postřílet komunisty a prostřílet se na Západ. „Všichni jsme se na názorech Mládka shodli, i Karel. Odsouhlasili jsme, že by bylo třeba republice škodit,“ řekl vyšetřovatelům. 

„Kdyby nebyl jako my, tak by v partě nemohl vůbec vydržet,“ nepochyboval o policistovi Karlovi jeho bývalý spolužák Kohout.

Líbí se vám tento text? Předplaťte si Magazín a dočtěte si ho!