„Západní spojenci nám na konci války vybombardovali továrny, aby nás ožebračili“

Letecké bombardování potenciálně trvalo od prvních minut konfliktu až po minuty poslední… A bohužel k němu často docházelo i v době po uzavření míru, ukazuje to historie 2. světové války.

Zkáza z nebes

Spojenci vytrvale bombardovali cíle v okupované Evropě od roku 1940. Věřili, že strategické bombardování může oslabit německou válečnou produkci stejně jako vůli Němců k boji. Vedly k tomu zkušenosti ze španělské občanské války a šok, který vyvolal nálet německých bombardérů na baskickou Guerniku. Ač civilisté neměli být podle oficiální doktríny hlavním cílem, utrpěli mimořádně. Bombardování vyvolalo také silnou reakci světové veřejnosti. 

Československé úřady to přimělo zabývat se intenzivněji připraveností civilistů. Pro obyvatele velkých měst se zajišťovaly plynové masky a uskutečnila se také cvičení. Jak ukázaly události 2. světové války, byla pozornost vůči bombardování oprávněná.

Nálety, při kterých se nehledělo na civilní ztráty, německá Luftwaffe uskutečnila i v prvních dnech války. Hned v brzkém ránu prvního dne 2. světové války dopadly německé bomby na polskou Wieluń. Letci Luftwaffe zničili nemocnici označenou červeným křížem a stříleli po lidech, kteří ze zasažené budovy prchali. Bomby o celkové váze 46 000 kilogramů zničily téměř tři čtvrtiny města. Nenacházely se tu vojenské cíle, které by útok takového rozsahu a s takovým dopadem na civilisty ospravedlnily. Útok na Guerniku i Wieluń nařídil stejný člověk – Lothar von Richthofen. Letadla rozsévala smrt mezi civilisty i dále – letecké bomby opakovaně dopadaly na Varšavu nebo později na Rotterdam.

Spojenci odmítli bombardování cílů, při kterých by byli ohroženi civilisté. Uskutečnili demonstrativní nálety, při kterých Němce „bombardovali“ letáky. Útočit ze vzduchu se mělo na námořní cíle nebo přístavy válečného loďstva. Tento přístup proměnil až německý nálet na Rotterdam, britské RAF pak zaútočilo na cíle v průmyslovém Porúří. Stále se však trvalo na přesném bombardování. Od něho velitelství ustoupilo, až když se prokázala zoufalá neefektivnost pokusů o přesné bombardování v noci. Spojenci postupně vylepšovali techniku, rostly počty bombardérů a situace umožnila provádět nálety těžkých bombardovacích letadel nejen za nocí a dobrého počasí. 

Krátery v protektorátu

Bomby dopadaly i na protektorát. Jasným cílem byla plzeňská Škodovka jako jedna z největších zbrojovek v Evropě. Tovární komplex se poprvé stal cílem v noci z 27. na 28. října 1940, škodu ale nezpůsobil. Neúspěšné byly i další pokusy o narušení válečné produkce v Plzni. S přesností zásahů se na jaře 1942 pokoušeli pomoci parašutisté vysazení do protektorátu včetně příslušníků skupiny Anthropoid, kteří měli za úkol eliminovat Heydricha. Jeho členové zapálili signální ohně, použili radiomajáky, nicméně přesto se nepodařilo ochromit výrobu v továrně. Bomby Škodovku poškodily až při úspěšném náletu ze 13. na 14. května 1943. Při náletu ale byly téměř zničeny Radčice, pumy zasáhly i další civilní budovy. (Na bombardování Plzně obsáhle vzpomíná pamětník Jiří Rais.)

S úspěchy spojenců v Itálii, které umožnily vytvoření základen blíže k protektorátu, se anglická a americká letadla objevovala nad naším územím stále častěji a působila také mnohem závažnější škody. K Plzni se přidávaly další cíle: rafinerie v Pardubicích, Kolíně, průmyslové cíle v Ostravě. Docházelo také k leteckým bitvám, ve kterých se střetávali němečtí stíhači s americkým stíhacím doprovodem.

Bombardování Prahy

Ani v jednom případě nebylo úkolem letců zasáhnout civilisty. K civilním ztrátám docházelo při pokusech o zničení blízkých průmyslových objektů. Smutnou výjimkou v tomto postupu je osudný nálet na Prahu 14. února 1945. Na hlavní město dopadly americké bomby a nezasáhly žádný strategicky důležitý cíl. Při náletu přišlo o život přes 700 lidí a zničeno bylo mnoho domů v centru i okrajových částech města.

Pro šedesát dva bombardérů, které se toho dne objevily nad městem, však Praha nebyla hlavním ani sekundárním cílem. Zkoumání historiků potvrzuje, že šlo o navigační chybu, hustá oblačnost totiž navigátorům znemožnila navigaci podle důležitých orientačních bodů. Letouny se odklonily od plánované trasy, která měla vést nad Drážďany. Jejich omyl měl fatální následky, které obratně využila nacistická a protektorátní propaganda, ta hovořila o cíleném teroristickém náletu Američanů. A tento narativ pak po válce živili i českoslovenští komunisté a v jisté míře doznívá stále. Další nálet na Prahu z 25. března 1945 už však měl jasný cíl. Mířil na další velký protektorátní zbrojní komplex, šlo o ČKD ve Vysočanech, letiště ve Kbelích, Letňanech a výrobní haly letecké továrny Avia. Šlo o mohutný nálet, účastnilo se jej na pět stovek letounů. Velitelství chtělo minimalizovat civilní oběti, proto jej naplánovalo na neděli, kdy se v komplexu a jeho okolí očekávalo méně dělníků. Nálet zpravodajci hodnotili jako přesný a úspěšný. Přesto si i ten vyžádal téměř 400 obětí. Továrna ČKD, kde se vyráběly a opravovaly německé obrněnce, však byla vyřazena a na letištích se podařilo zničit téměř sto německých vojenských letadel. 

Avšak i tuto operaci komunistická propaganda později interpretovala jako zbytečný nálet, jehož cílem bylo jedině oslabit Československo pro poválečné období… Snad by to i mohlo znít důvěryhodně, kdyby i poté nebyli stále zabíjeni další lidé kvůli zbraním, munici a dalšímu válečnému materiálu produkovanému v protektorátních továrnách. Také proto se opakoval i nálet RAF na plzeňskou Škodovku, která v té době zajišťovala 30 % německých zbrojních kapacit. (Obsáhle na nálety Prahy pro Paměť národa vzpomínali tito pamětníci: Anna Šaršounová, Dagmar Procházková nebo Jiřina Šnoblová.)

Bílé, nebo rudé hvězdy?

V protektorátu se v závěru války činilo i sovětské letectvo. Velmi intenzivně útočilo v době těsně před německou kapitulací i těsně po ní. Třeba 8. května Sověti letecky zaútočili na Děčín. Bombardováním budov a střelbou z palubních zbraní tehdy připravili o život snad až 200 lidí. Den po uzavření příměří ale v několika vlnách bombardovali i Mělník, kde si vzali za cíl i místní nemocnici. Ještě 9. května byl proveden i letecký úder na Mladou Boleslav. Během prvního dne míru bylo sovětskými letci zabito 145 Čechů a několik stovek Němců, zasažena byla i továrna Škoda. Tuto akci pak komunistická propaganda stejně jako v dalších případech připisovala na konto „americkým banditům“ (Tématu bombardování Mladé Boleslavi se věnuje tento dokument Paměti národa.) 

Strategická cena leteckých útoků na konci války

V únoru, březnu a dubnu bylo jistě cítit, že se válka chýlí ke konci. Tento konec však přibližovaly i právě jmenované bojové akce. Likvidování míst, kde se vyráběly zbraně, munice či syntetické pohonné hmoty, usnadňovalo postup Spojenců. Každý týden, měsíc, hodina, minuta války znamenaly nejen zmařené životy vojáků na frontách, ale i civilistů v nacistických vězeních, v koncentračních táborech či při jejich otrocké práci. 

Masivní nasazení letectva ke konci války přinášelo další oběti, ale především přispělo k jejímu rychlejšímu ukončení, a tím k záchraně mnoha dalších životů. Přerušení leteckých úderů by odpor Německa prodloužilo a oddálilo konec války. Válka skončila 8. května a zasloužili se o to letci, jejich zásah si samozřejmě vyžádal oběti, nám nezbývá, než také jim vzdát hold.