⇒Mapa sbírkových míst
⇒Do sbírky je možné přispět také online na portálu Darujme.
Vilém „Vilda“ Jakš se narodil 25. dubna 1910 v Bratčicích u Brna jako nejstarší ze čtyř dětí rolníka Josefa Jakše a Růženy Chmelíkové. O živitele přišla rodina brzy - otec zmizel ve víru první světové války během Brusilovovy ofenzívy u Lucku na ukrajinské Volyni, za nezvěstného byl prohlášen v létě roku 1916. I v letech poválečných se rodina těžce protloukala, proto později Vilda spolu s mladším bratrem Jožkou přijali strýcovu nabídku, aby se u něho v Praze vyučili čalouníky.
„Vilda byl zvláštní kluk,“ vzpomínala později maminka Růžena. „Ani jednou nebyl nemocný. Nic na něho neplatilo. Když vycházel ze dveří, tak si vždy pískal.“ Už tehdy byl odvážný a vydržel i to, co jeho vrstevníci nikoliv. „V zimě se klouzával jen tak naboso. Jednou spadl pod led. A když se dostal z vody, neutíkal domů, ale v krunýři z ledu si hrál dál až do večera.“
V Praze se Vilda kromě čalounického řemesla začíná věnovat oblíbenému sportu - boxu. A také se nadchne pro trampování. Ostatně právě s trampingem se pojí jeho první pořádná boxerská zkušenost. Když roku 1928 stavěli na Sázavě srub Harward, zatlučené kůly připomněly osadníkům pěkný boxerský ring, což je inspirovalo k vyhlášení boxerského turnaje. Do něj se jako první přihlásil statný profesionální řezník, proti němuž se nikdo neodvážil nastoupit. Nikdo kromě Vildy Jakše. Ten pak řeznickému šampiónovi vzdoroval tak dlouho, že mohutný soupeř musel zakončit zápas zakázaným úderem shora do hlavy – takovým, jakým se omračoval dobytek před porážkou. Vilda naštěstí vyváznul bez následků, neboť rukavice ztlumila tvrdý úder. Mladík kupodivu na box nezanevřel, a začal se mu pořádně věnovat nejprve amatérsky, později profesionálně.
Ring volný
Mezi nejlepší boxerské amatéry se „Vilda“ vypracoval v nuselských klubech. Vyhrál mistrovství republiky, zamířil do reprezentace a roku 1932 se zařadil k profesionálům. Slibně nastartovanou kariéru v létě téhož roku přerušila povinná vojna, kterou si Vilda „odkroutil“ u 81. letky 5. leteckého pluku Praha-Kbely. „Klidný, pořádný, inteligentní, energický a ukázněný“ Jakš odchází do zálohy po čtrnácti měsících základní vojenské služby.
Vilda Jakš, který odboxoval bez porážky tři desítky soubojů a úspěšně nastoupil i proti slavnému Františku Nekolnému (1907–1990), se stal prvorepublikovou celebritou. Hvězdná hodina bratčického rodáka nastala 4. května 1935 ve 22:00 hodin v pařížském Palais de Sports. Tehdy „Žaks“, jak Jakšovi přátelsky říkají francouzští fanoušci, bojuje jako první Čechoslovák před 16 000 diváky o titul mistra světa v boxu ve střední váze. Protivníkem a dosavadním obhájcem titulu je třicetiletý Francouz Marcel Thil.
.png)
O pět roků mladší Jakš bojuje svůj jednatřicátý zápas v profesionálním ringu, Československý rozhlas vše přenáší v živém přenosu. Francouzský borec má více zkušeností, podporu pařížského publika i lepší formu. (A zřejmě také lepší disciplínu, Vilda se před utkáním na pár dní „ztratí“ svému manažerovi Krassovskému ve společnosti půvabné herečky.) Jakš sice má „pověst skvělého tanečníka a bleskurychle uniká“ a dosti dlouho vydrží s Thilem držet krok, nakonec však zkušenějšímu soupeři ve 14. kole podlehne. I tak si ale získá všeobecné sympatie a vysoké hodnocení, ostatně budoucí zářnou kariéru mu předpovídá samotný Thil. Bohužel věští špatně, neboť hvězdný rok 1935 je Vildovým předposledním rokem v profesionálním ringu.
„Jakš je skvělý šermíř pěstí a má před sebou krásnou budoucnost,“ řekl o Jakšovi hvězdný boxer Thil.
Slavný československý boxer se nejprve nechá obalamutit podvodníky s padělanými cennými papíry, poté se dostane do neshod s ČSUBP (Československá unie boxerů profesionálů), která mu dokonce uštědří podmínečný doživotní zákaz činnosti. 1. září 1936 zatrpklý Jakš rezignuje na profesionální kariéru. Přesto je následně vyzván, aby obhájil titul mistra Československa. Vilda nejprve přislíbí, avšak v důsledku automobilové havárie už k poslednímu zápasu nedojde. Přes původní velké obavy naštěstí nejsou zranění natolik vážná, dokonce se objevují i spekulace o tom, že se Vilda možná vyhne pokutě za odřeknutý zápas, avšak on už do ringu nenastoupí.
Usadí se ve Francii, kde vlastní obchod s broušeným sklem, a věnuje se partnerce, půvabné herečce maďarského původu Käthe von Nagy (ano, právě s ní tehdy před mistrovstvím světa manažerovi Krassovskému utekl), se kterou se také krátce ukáže na filmovém plátně. Přátelí se i s dalšími hvězdami francouzské kinematografie, například se slavným Jeanem Gabinem.
Ve střelecké věži
Poklidné časy netrvají dlouho, za dveřmi je další celosvětový válečný konflikt. Když Československo v roce 1938 vyhlásí mobilizaci, Vilda se přes naléhání přítelkyně, aby s ní zůstal na Francouzské riviéře, vrátí zpět do republiky. Po dlouhé době oblékne uniformu a hlásí se u 81. letky 5. leteckého pluku. Když mnichovská dohoda pohřbí všechny naděje, je 7. října 1938 zklamaný boxer postaven spolu s ostatními vojáky mimo vojenskou službu. Jakš se ovšem vzdát nehodlá. Rozhodne se bojovat za obnovení samostatného Československa v zahraniční armádě.
Líbí se vám tento text? Předplaťte si Magazín a dočtěte si ho!
