Přidejte si box Magazín Paměti národa na svou stránku Seznam.cz.
„Propaganda.“ Toto slovo jsme si donedávna spojovali jen s minulostí či vysmívanými diktaturami. Dnes se tímto pojmem ohání kdekdo a i kvůli možnostem umělé inteligence jsme jejímu působení vystaveni možná více než kdy dřív. Jsme si toho dostatečně vědomi? A chápeme, že i dnes nás může propaganda svést ke stejně závažným tragédiím jako v dobách nadvlády totalitních režimů?
Jedna z obecných definic pojmu zní: „Propaganda je systematické vytváření určitého společenského vědomí za účelem ovládání podvědomí davů.“ Jsme zvyklí, že má jít o nástroj již etablovaného autoritářského režimu. Je ale důležité si uvědomit, že původce propagandy nemusí masám, na které působí, už vládnout – on je naopak může chtít teprve pomocí propagandy oklamat a ovládnout. Skrytě, podvědomě, manipulativně. A před tím je třeba mít se na pozoru.
Přibližně do konce druhé světové války bylo slovo propaganda vnímáno neutrálně v zásadě jako legitimní politický prostředek. Například takový Joseph Goebbels se nepokrytě chlubil titulem ministr propagandy. Možná právě kvůli němu získal termín jednoznačně negativní konotace. Přesto právě dnes slýcháme od politiků výroky, které jako by pocházely ze slovníku zmiňovaného ministra či jeho současníků. Pojďme si je na pár příkladech ukázat. Ne pro zábavu, ale jako varování.
Nepřítel není člověk
Jedním z běžných prostředků manipulativní propagandy je dehumanizace určité části společnosti či protivníků. Tedy snaha zbavit vybranou skupinu lidí jejich lidských vlastností a lidské důstojnosti, připodobnit je k něčemu nepatřičnému, odpornému. Nás ostatní chce tato manipulace zmást a oprostit nás od přirozeného soucitu s bližním. Tento proces je často pouhým předstupněm horších věcí, ponížená skupina bývá následně zbavena svých práv, v horším případě i životů. A jen málokdo z otupělé většiny je při tom ochoten se postavit na obranu utlačovaných.
Například nacisté během holocaustu označovali Židy za „nižší rasu“, také je připodobňovali k parazitům či krysám. V týdnech, kdy se připravovala genocida ve Rwandě, mluvili Hutuové o Tutsiích jako o švábech. Následoval jejich masakr. A dnešní příklad? Nejpozději od roku 2024 začala ruská agentura RIA Novosti zveřejňovat sérii umělou inteligencí generovaných zobrazení Ukrajinců jako myší, hyen, krys, či dokonce prasat. Jde podle všeho o snahu snížit práh vnímavosti běžných Rusů vůči zvěrstvům, která jejich armáda na Ukrajině páchá.
U nás zatím naštěstí nic podobného nenacházíme. Ale pozor. I daleko méně okaté náznaky a narážky na méněcennost Ukrajinců, které známe z české dezinformační scény, jsou krůčkem stejným neblahým směrem. Například opakované tvrzení Vladimira Putina a jeho nohsledů, že Ukrajinci nejsou národem či že Ukrajina není plnohodnotným státem. Je to zjevná nepravda, která ale i u nás zdomácněla.
Domácí dezinformátoři se ovšem soustředí zejména na ukrajinské uprchlíky u nás, přesněji imigranty obecně. Představitel jedné ze současných vládních stran čelil trestnímu stíhání kvůli protiimigrantské nenávistné kampani, kterou soud připodobnil k nacistické či komunistické propagandě. Nejsme v tom sami. Maďarský premiér Viktor Orbán varuje Evropu před „smícháváním ras“, americký prezident Donald Trump tvrdí, že přistěhovalci „otravují krev naší země“. To už je opravdu slovník jako z třicátých let dvacátého století.
Jeden národ, jedna říše, jeden vůdce
Ano, poznali jste správně. Jde o zřejmě nejznámější slogan hitlerovské Třetí říše – ein Volk, ein Reich, ein Führer. Heslo, které vyjadřuje nejen jednotu německého národa v době nacistické nadvlády, ale i jednotu při sdílení na rasistické teorii postaveného přesvědčení, že soužití vícero národů na jednom území je prostě nemožné. Říká, že národy přirozeně mezi sebou bojují o „životní prostor“ a ten silnější je v právu, když eliminuje slabšího. Heslo zároveň sděluje, že občané se mají podřídit vládě pevné ruky jednoho neomylného diktátora (v konkrétním případě Adolfa Hitlera, který Německo nakonec dovedl k totální porážce a destrukci).
Ještě před pár lety bylo naprosto nemyslitelné, aby toto nechvalně známé heslo kterýkoli ze západních politiků parafrázoval. Vyvolalo by to okamžitě odpor, stálo by ho to kariéru. Dnes ne. Když v polovině letošního ledna americké ministerstvo práce pod vedením Kristi Noem zveřejnilo na sociálních sítích lapidární sdělení „One homeland. One people. One heritage. Remember who you are, American“ (Jedna vlast. Jeden národ. Jedno dědictví. Nezapomeň, kým jsi, Američane), vyvolalo to sice určitou mediální odezvu, ale žádný konkrétní postih.
Není až tak čemu se divit. Americké ministerstvo frázi zveřejnilo v době, kdy v USA vrcholila snaha o masové deportace přistěhovalců. „America is for Americans“ (Amerika je pro Američany), hlásal úřad Kristi Noem v téže době v jiném postu. Aby náhodou nedošlo k mýlce: jak by se asi tenhle slogan překládal v českém kontextu? Přece „Čechy Čechům“.
Válka je mír
Opakovaná lež se stává pravdou, tak zní základní přesvědčení všech propagandistů. V téměř sousedním a nám historicky i kulturně blízkém Maďarsku se něco podobného bezmála povedlo. Když 24. února 2022 Rusko totálně napadlo sousední Ukrajinu, měli Maďaři jen pár týdnů do parlamentních voleb. Premiér Viktor Orbán byl znám svou náklonností k Vladimiru Putinovi a hrozilo mu, že v atmosféře celospolečenského pobouření nad zbytečnou válkou a zabíjením volby prohraje.
Podařil se mu ale „husarský kousek“. S pomocí provládních médií, která v té době již plně ovládal, využil ve svůj prospěch strachu Maďarů z války. Donekonečna opakovanými frázemi vytvořil dojem, že podpora napadené Ukrajiny znamená napomáhat pokračování války, zatímco souhlas s ruskou agresí a jejími požadavky přinese mír. Zaměňovat podporu války za podporu míru se přitom pokoušeli už nacisté, jedna z jejich často čtených propagandistických publikací se nazývala Mírové dílo Adolfa Hitlera. Toho Hitlera, který začal druhou světovou válku.
Ovšem Orbán, který sám sebe pasoval do role proputinovského mírotvůrce a opozici nepravdivě osočil z „válečného štváčství“, v roce 2022 volby opět vyhrál. U nás tehdy byla jiná politická situace. Míra manipulace byla o poznání menší, svoboda médií zaručila, že ve veřejném prostoru přežila pluralita názorů. Podle průzkumů veřejného mínění i dnes většina Čechů za původce války považuje agresora, a ne obránce napadené země. Ale třeba v sousedním Slovensku, které má k Orbánovu Maďarsku o poznání blíž, už si tím tak jisti nejsou…
Vybrané příklady jsou jen špičkou ledovce. Na nich stejně jako na desítkách či stovkách obdobných výroků lze dobře ilustrovat, že obsah a styl současné propagandy zůstává dnes stejný jako v dobách totalit. Co se ale v době internetu, sociálních bublin a umělé inteligence mění, je způsob jejího šíření, a hlavně její dopad. Jsme dnes zranitelnější než dříve? Nenechme se oklamat.
Pamětníci o propagandě na Kubě a v SSSR:
