Přidejte si box Magazín Paměti národa na svou stránku Seznam.cz.
Debata o čestném občanství Konrada Henleina a Klementa Gottwalda, která se znovu rozhořela v Králíkách, není v českém prostředí výjimečná. V posledních desetiletích řešila podobnou otázku řada měst – každé z nich však dospělo k jinému závěru.
Například Benešov nad Ploučnicí v roce 2013 rozhodl odebrat čestné občanství Konradu Henleinovi i Klementu Gottwaldovi. Nový Jičín se k obdobnému kroku odhodlal v roce 2021 poté, co se potvrdilo, že Henleinovi bylo čestné občanství skutečně uděleno. Stejný krok učinil už o jedenáct let dříve také Zlín, město, které čtyři desetiletí neslo jeho jméno.
Podobné dilema řeší i Jáchymov, místo, které se stalo symbolem komunistického teroru páchaného na politických vězních. Klement Gottwald se zde stal čestným občanem v roce 1946. Město nyní prochází archivní dokumenty, aby zjistilo, zda ocenění nebylo po roce 1989 formálně zrušeno. Starosta František Holý už dříve uvedl, že pokud se ukáže, že čestné občanství stále platí, zastupitelstvo navrhne jeho odebrání.
Na seznamu čestných občanů Lanškrouna zůstává Adolf Hitler.
Co říká právo
Český právní řád nestanovuje, za jakých okolností by měla obec k odebrání čestného občanství přistoupit. Ministerstvo vnitra v minulosti vypracovalo pouze obecnou metodiku. „Otázce případného odnímání čestného občanství se věnuje pouze v tom smyslu, že vždy bude záležet na každé jednotlivé obci, jaká pravidla si pro udělování či odnímání čestného občanství sama nastaví,“ uvádí mluvčí ministerstva vnitra Adam Rőzler.
Ani zákon o obcích tuto otázku podrobněji neupravuje. „Opět tak platí, že záleží čistě na zastupitelstvu dané obce, komu bude udělovat či odnímat čestné občanství. Nic proto nebrání tomu, aby v případě bývalých nacistických nebo komunistických funkcionářů zastupitelstvo rozhodlo o odejmutí dříve uděleného občanství,“ dodává Rőzler.
Pocta, nebo historický pramen
V souvislosti se sporem v Králíkách si zastupitelé města nechali zaslat stanovisko historika Jiřího Padevěta. „Považuji institut čestného občana nikoliv za historickou záležitost, ale za věc, která i přes desetiletí promlouvá k současnosti. Slovo čestný je dle mého názoru zavazující,“ vysvětluje Jiří Padevět s tím, že exponenti nacistického i komunistického režimu si takové označení nezaslouží.
„Nezaslouží si jej proto, neboť se podíleli na provozu totalitních režimů, které během své existence ničily životy, majetky i společenské a lidské vztahy,“ dodává.
Zastupitelé města nakonec k odebrání čestného občanství nepřistoupili s odůvodněním, že jde naopak o memento pro příští generace. „Čestné občanství udělené těmto osobám představiteli města v dobách nesvobody považuje zastupitelstvo za varování současným i budoucím generacím a historický důkaz toho, jak mohou totalitní autoritářské režimy zasahovat do života města a ovlivňovat jednání jeho představitelů,“ uvádí zastupitel Jiří Švanda v usnesení.
Na institut čestného občanství nahlíží jinak historik Vojtěch Kyncl. „Takové akty nevypovídají o osobách, které byly oceněny, ale o společnosti, jež je ve své době vyznamenala. Jsou tedy historickým pramenem, který dokumentuje hodnoty, mocenské poměry i politickou kulturu konkrétní epochy.“ Podle Kyncla je však zásadní zasazení celé problematiky do historického kontextu. „Podobně jako u pomníků či jiných historických artefaktů se domnívám, že demokratická společnost by neměla mít potřebu minulost dodatečně přepisovat, respektive umazávat. Pokud nedošlo k odstranění symbolů bezprostředně v revoluční situaci, považuji za vhodnější je zachovat a doplnit vysvětlujícím komentářem, který jasně pojmenuje charakter režimu i odpovědnost konkrétní osoby za jeho zločiny,“ dodává.
Vojtěch Kyncl zároveň upozorňuje, že ani v evropském prostředí dodnes neexistuje jednotný přístup. „Některá města či státy přistoupily k formálnímu odnímání podobných poct, jiná je ponechávají jako historický doklad své doby a doplňují je odborným výkladem.“
Chybí nám paměťová politika?
Do letošního roku se otázkami české paměťové politiky zabývala Rada vlády pro paměťovou agendu. Poradní orgán měl vytvářet prostor pro odbornou debatu o tom, jak česká společnost přistupuje ke své moderní historii a jejímu připomínání. Vláda však radu letos zrušila.
Podle někdejšího místopředsedy rady Tomáše Boušky patří právě debata o čestných občanstvích představitelů nacistického i komunistického režimu mezi témata, která by měla být součástí širší diskuse o paměťové politice.
Stát by ale podle Boušky neměl obcím určovat, zda mají podobná čestná občanství ponechat, nebo odejmout. Měl by spíše vytvářet prostor pro odbornou debatu a sdílení zkušeností mezi odborníky a samosprávami. Právě z takové diskuse by mohla vzniknout metodická opora, která by obcím pomohla podobné situace řešit, aniž by předepisovala jediné správné řešení.
Bouška zároveň upozorňuje, že jakékoli rozhodnutí by nemělo zůstat pouhým symbolickým gestem. Ať už se obec rozhodne čestné občanství ponechat, nebo odejmout, svůj krok by měla veřejnosti srozumitelně vysvětlit a zasadit jej do historického kontextu. „Nemůžeme to dělat jen jednorázovým vyškrtnutím jména. Každé takové rozhodnutí musí být doprovázeno vysvětlením,“ dodává.
Případ Králíků tak možná není jen sporem o jedno čestné občanství. Otevírá debatu o tom, zda má Česká republika jasně formulovaný přístup k symbolickým pozůstatkům totalitních režimů – nebo zda bude každá obec hledat vlastní odpověď.
